Iriya no sora, UFO no natsu-Černá manta se vrací

,,Co to tu tak ležíš?!Dnes je slavnost,pospěš si!!!Onee-chaaan!!!!“Snažila se ho vzbudit,dokonce s ním cloumala,ale on tam jen tak ležel.Byl to už rok,co Iriya jen tak odletěla.A on ji tak miloval.Nedokázal na ni zapomenout.Už od první chvíle,co ji uviděl u toho bazénu...,,Mamiiii!!!Asaba se nechce vzbudit!!Půjdeme na slavnost sami!!“Zakřičela jeho setra a už si to šinula po schodech dolů.

,,Už je to přesně rok...a stále žádné zprávy?“Admirál svraštil obočí.,,Ne,žádné.Slehla se po ní zem...dočista“,,Možná je to tak lepší,způsobila nám spoustu problémů.“,,Pane!!Něco nám přišlo na radar!“,,Co to je?Nepřišla žádná zpráva...dnes měl být letecký prosto naprosto prázdný!!Je přece slavnost...“,,Pane,něco horšího.Volali mi moji muži,prý viděli Černou mantu!!“,,To ale není možné...Černou mantu jsme přesně před rokem ztratili když...“Admirál tuto větu ani nedořekl.I on spatřil na nebi úžasnou přehlídku leteckých akrobatických prvků,jaké kdysi předváděla Iriya.Celé to pro ni totiž byla jen jedna velká hra.,,Nikdo takovéhle kousky nedokáře...nikdo kromě...“Admirál polkl.,,Je zpátky.Ale proč?“

,,Tvoje sestra mi řekla,že se ti nechce vstávat z postele.Notaaak...ta slavnost je jen jednou ročně a...“,,A právě před rokem jsem ztratil jedinou osobu,kterou jsem kdy miloval,mami!!“Asaba vystřelil z postele jako blesk.Nevěděl proč,ale tak najednou se mu vracely vzpomínky.Chtěl někam na vzduch,ale rozhodně ne na slavnost.Tak se šel projít do parku.A náhodou šel zrovna do toho parku,do kterého utekli po jejich nevydařeném „rande“.

,,Tehdy mi Iriya vyprávěla o své minulosti.Později jsem se toho o ní dozvěděl ještě mnohem víc...přesto jsem ji miloval jako nikoho.Tak proč?!Proč se mi vrací vzpomínky,proč zrovna teď?!Asaba netušil,že se opět schyluje k něčemu velkému.

,,Pozor!Pozor! Černá manta ve vzdušném prostoru!Pozor!“,,Sestřelte ji někdo!!“Zoufale zakřičel admirál,ale letadlo se směšným útokům jen vyhýbalo.Pak ale najednou otočilo směr.,,Míří do města.“Konstatoval jeden ze zdepřítomných.

,,Iriya...“Povzdechl si Asaba.Pak ale vzhlédl k nebi.,,Iriya!“Zakřičel.,,To je Černá manta!!“A bylo to tak,letadlo ještě udělalo ve vzduchu několik otoček,než přistálo na nedalekém kopci a Asaba si vzpomněl na onen den,kdy poprvé takovéhle „představení“ viděl.Tehdy „tančil“ společně s ní.,,Iriyo!“Křičel Asaba a přitom běžel směrem na ten kopec,kam viděl Černou mantu přistávat.

A z letadla vystoupila ONA-Iriya.Vlasy měla stále platinově bílé,ale už byly delší,než když ji Asaba naposledy stříhal.,,Asabo.“Řekla a vrhla se mu do náručí.,,Musela jsem odletět.Tady pro mě nebylo bezpečno.Způsobila jsem spoustu potíží...“,,Iriyo,vzpomínáš si,co jsem ti tenkrát řekl?“,,Ano.Řekl´s mi,že mě miluješ.“,,Pořád to platí.“Asaba se trochu začervenal.Tentokrát odhodil svoji ostýchavost a řekl jí to na rovinu.A proč taky ne.,,Asabo...ty jsi jediný, komu ještě věřím.“Zašeptala Iriya a málem se rozplakala.,,Iriyo...co se stalo?“,,Byla jsem na takovém malém ostrově...nebylo tam moc lidí.Ale alespoň jsem nikomu nepřekážela.Bylo to tak lepší.“,,A proč jsi tedy přiletěla?“Arabovi ta slova najednou vyklouzla z úst...prostě jen tak ze zvědavosti.,,Nemohla jsem to tam už vydržet.A taky ty jsi mi chyběl.Ty jsi jediný,na koho se můžu spolehnout.“Najednou se Iriya zahleděla do dálky a nasadila výraz,jako už mockrát,když se blížilo nebezpečí.Asaba se ohlédl a skutečně-za nimi se hnaly přinejmenším dva tucty ozbrojených mužů.,,Musíme utéct.V letadle už není žádné palivo.“Řekla Iriya a popadla Asabu za ruku.,,Rychle!Musíme se jim schovat!“Křičela.Asaba se znovu ohlédl,ale raději neztrácel krok.Jen o pár centimetrů je minulo několik výstřelů.

Za chvíli už byli ve městě,kde si „vypůjčili“ motorky.,,Kam to jedeš?!“Křičel Asaba na Iriyu,která si to hnala přímo do slepé uličky.,,Věř mi a jeď za mnou!“Zakřičela Iriya a pak znatelně zrychlila.Vojáci už jim byli v patách a zdálo se,že není úniku.Cesta byla zatarasena cihlovou zdí.,,Iriyo,nebláz...“Asaba ani nestačil větu doříct,když se Iriya plnou rychlostí rozjela po prkně,které bylo opřeno o popelnici poblíž zdi a zeď pak přeskočila.Už jen pár metrů od Asaby byli vojáci,takže-teď,nebo nikdy!Rozjel se plnou rychlostí po prkně a-zeď nepřeskočil.Dostal se moc nízko,ale seskočil z motorky a chytil se pevně o zeď kterou pak přelezl.Iriya už čekala za zdí.Asaba pak nasedl na motorku k ní a společně odjeli kamsi dál do města.

Dojeli až ke starým známým skladům.,,Asabo...něco ti chci říct.“,,Hm...copak?“,,Já...jsem ti lhala...přiletěla jsem sem,protože Tě...hrozně miluju a nemůžu na tebe zapomenout.“Řekla Iriya a pak vlepila Asabovi jeden velký sladký polibek.