Tam, kde láska nezná hranice

Chci jít cestou, která mě někam dovede, ale nechci jít sama. Chci být hvězdou, která nikdy nezhasne. Toužím po srdci, které nikdy nezreziví. Půjdu prachem, do nějž pak má duše jako zajatec upadne, ale nechci jít sama. Půjdu mořem, projdu po hladině. Omámím tě svým dechem, jedem utkaným z mé lásky. Ztratím se v tobě, už nebudu předstírat, že jsem opuštěná hrdá dáma. Půjdu cestou, která nikam nevede – nevadí, mám tebe a to mi stačí.

Vždycky půjdu dál, když tady budeš. Nic mě nezastaví, žádná pochybnost ani živel. Kráčím bezejmennou ulicí, tam, kde končí svět. V poryvech větru, v plamíncích ohně. Vzdám se všeho. Chci se skrýt a znova zažít ten pocit. Jsem zápalkou, kterou položili do poloprázdné krabičky od sirek. Projdu půlnočním sluncem, když nepůjdu sama. Proletím měsícem, když tam na mě budeš čekat. Napíšu tvé jméno na svou hruď, když už nezažiju pocit osamění.

Vykřičím pravdu všude tam, kde láska nezná utrpení. Půjdu kamkoliv, ale všude tam, kde půjdeš se mnou. Už nechci jít sama, už se nechci ztrácet. Nechci být tvým terčem, když ty jsi šíp. Nechci být potravou hladových srdcí. Vymaním se z masky, kterou nosím, roztaju jako ledová královna, jestliže budeš následovat mé kroky. Překonám hradby a dotknu se mraků. Přestanu být součástí nekonečné romance, jen když mě nenecháš odejít.

Kostky byly vrženy. Jeden je vítěz, zatímco druhý prohrál. Úsvit střídá zatmění. Bolí to, zklamal jsi. Odejdi, ale zůstaň mi nablízku. Chci být zmítána deštěm, chci vonět stejně jako on a stékat ti po tvářích. Dotknu se ledovce, ochutnám jeho příchuť. Chci být pohlcena ve slovech, jež jsi mi za ta léta řekl. Zbav se slibů, nechci být sama a ani bez nich. Nechci, abychom se rozpustili pod tíhou lží.

Běžím v mrazu, hřeje mě vzpomínka na tebe. Půjdu bosá a se slzami v očích, půjdu nahá, ale s hlavou vzpřímenou. Nepociťuji stud, nemám přeci sebemenší důvod. Objevím se v odrazu blesku, jako hadrová panenka – bezbranná, silná, opuštěná, ale milující.
Brrr… je mi zima! Podej mi ruku, chvěju se. Až mnou projde žár tvého těla, vstanu a půjdu dál. Projdu bezejmennou ulicí, prázdnými domy a zastavím tam, kde naleznu naplnění a klid… Tam, kde láska nezná hranice…