Ten nejvěrnější

Když mám slzy na krajíčku a cítím se sama a opuštěná...když cítím prázdnotu...jen tu nekonečnou prázdnotu a tlukot srdce. Když se trápím, když jsem šťastná.
Vždy, když potřebuji pomocnou ruku, je tu.
Nikdy neuteče. Nikdy. Vím to, mám v něm jistotu. Je to má jediná jistota. Spoléhám se na něj... jen na něj.
Obejmu ho a cítím jeho teplo.
Energie... zářivá energie, kterou mi předává, mne naplňuje jako voda oceán.
Nic nás nerozdělí, žádná překážka. Je to mé štěstí, moje všechno.
Nikdy mne nepodvede...je věrný.
Nikdy mi nelže... je upřímný.
Vyčtu to z jeho velkých černých očí.
Nikdo mi ho nesebere. Nelze nás rozdělit.

Jako malá holčička jsem ho našla...čirou náhodou. Nebo to byl osud?
Ano, byl to osud.
Ležel tam, na ulici. Byl zraněný, smutný, špinavý a nikdo o něj ani pohledem nezavadil. Jako by to byla nějaká nepoužitelná cetka. Něco bez kouzla. Ale on kouzlo měl. Hned jsem to poznala.
Věděla jsem jedno: musím mu pomoci.
Ošetřila jsem jeho rány a pečovala o něj.
On byl mým přítelem.
Nedala jsem na něj ani dopustit.
Díky němu jsem nikdy nebyla sama.

Mám ho ráda... je jen můj.
Když je krásný den plný slunce, vezmu ho na zahradu.
V bouřce se objímáme a dodáváme si sílu. Vzájemně se utěšujeme.
Hrom je silný a blesk je jako zázrak. Přichází nečekaně, může se vám vyhnout, nebo do vás uhodit.
Ale já nejsem sama.
Nemusím se bát... nikdy... vždycky je se mnou.

A proto se modlím za každý den s ním.
Je nenahraditelný...
____________________ Můj...
___________________________ plyšový...
______________________________________ medvídek.