Je t'aime

Jo, Paříž. Tam to je nádherný. Byla sem tam už 4x. Pokaždý naprosto úža. Akorát na tý Ajfelce sem jaksi nebyla. Tentokrát ale udělám fšecko proto, abych se tam dostala!

"Cože??" směju se do obličeje ňákýmu francouzovi, co na mě začal blábolit francouzky. Já umim francouzsky jediný slovo, a to JE T'AIME. Francouz stichne a usměje se. Je doost hezkej. Opálenej, tmavovlasej, bílý zoubečky, modrý vočka..řekla bych - tipickej fráník :D ...jůů..stál by za hřích. Nechápavě zvednu obočí a prohlásím něco o tupci z frankrajchu. Francouz se začne smát. Nechápu čemu, když mi nic nerozuměl. Nakloním hlavu, abych vypadala ještě víc nechápavě a tím mu dala najevo, že absolutně nepobírám, čemu se tak tupě gebí. "Tupec..hm..tak díky, no. Ale ne z Francie, ale z čé er." směje se, až se za břicho popadá. A ou, tak to je gól teda. Takovej trapas. Né každej, kdo drmolí francouzsky je frantík. "Heh..ehm..no..já...takžé...noo...už musím.." koktám a chci se zdejchnout. Bože, já sem prdlouš, fakt. Takovej trapas! Kluk mě ale zachytí a řekne, abych neutíkala, že mě zve na zmrzku. Souhlasím.

No a tak sme se s Filipem seznámili. Teď si říkáme tu jednu francouzskou frázi co nejčastějc. Nikdy bych neřekla, že mi bude stačit umět francouzsky tak málo :D