bouřka

Je krásně. Konečně přišla ta dlouho očekávaná bouřka. Miluji všechny ty hromy, blesky, tmu a teplý déšť, kdy se mi velké kapky tříští o kůži. Lahoda. . .
Jdu právě z rockového festivalu. Jsem promočená až na kost. Z vlasů mi odkapává voda a v botách mi čvachtá, ale nic z toho mi nemůže ubrat na skvělé náladě a úsměvu na tváři. Náramně si to celé užívám.
Dojdu do kavárny a ani nejde popsat jaké je mé zklamání, když tě tam nenajdu. No, tak si dám kolu s ledem a citrónem a chvilku čekám jestli se třeba neobjevíš.
Po hodině to vzdávam a jdu se podívat do music clubu jestli třeba náhodou nejsi tam. Bohužel i tentokrát tě nevidím.
Stojím v tom obrovském lijáku na silnici a přemýšlím co se děje?? Na fesťáku nejsi, v kavárně nejsi, v music clubu nejsi. . .Proč nejsi se mnou? Vždyť si mi to sliboval! Co se to s námi jenom stalo?? Myslím na nás dva a do očí se mi derou slzy, pomalu mi všechno začíná docházet. Osud mi tě do cesty už nestaví tak jako dřív, protože ví jak to teď mezi námi je. To co tak pozvolna začalo docela rychle skončilo. Já to takhle nechtěla. Já si to takhle nepřála, ale to ty! Ty si to krásné co mezi námi bylo zničil.
Nejdříve ses o mě tolik snažil, dělals vše pro to abych zabrala. Ty tvoje hluboké pohledy, nenápadné doteky, krásné lichotky. . .když jsem se nechala po dovu měsících zlomit a dostal ses mi pod kůži, bylo to super. Bohužel jen malou chvíli. Pak to začalo, pořád samí řeči o tom jak si o proti mě starší, o tom jak si musíš najít partnerku pro život. Pořád ses mi vyptával proč se s tebou zahazuji, také jestli náhodou nelituji chvilek strávených s tebou a nakonec sis našel jinou známost. Ne, to snad nemůže být pravda!
Do dnes si vybavuji všechny naše zážitky, všechny ty chvíle, které jsme strávili spolu. Začala jsem dokonce věřit tomu, že jsem konečně našla ten dlouho očekávaný vztah. Bohužel jsem se opět spletla.
Pořád to moc bolí. Dokola musím myslet na tu zprávu co jsi mi poslal a je mi na nic. Nedovedu si představit, že tě uvidim s někým jiným. Nedokážu si představit, že ji budeš líbat před mýma očima. Ne, to nechci zažít.
Kdyby tak šel vrátit čas. . .Nejde.
Chtěla bych na to celé rychle zapomenout, nepitvat se v tom. Celá ta naše zápletka byla jako ta dnešní nečekaná bouřka.
Pořád bylo slunečno, jasno. . .
velké teplo. . .
nesnesitelné vedro. . .
a nakonec zataženo.
Přišly blesky,
pak hromy a nakonec prudký liják.
Velká smršť a nakonec ty následky, které trvají. . .Ještě dlouho bude trvat než se dá vše do pořádku. Je to koloběh života, který nikdo nezastaví. Osud si s námi hraje, jsme jen figurky na šachovnici a já čekám na svůj další tah. Snad bude lepší než ten minulý.