Oči jež neumí lhát - 1. kapitola

Oči, jež neumí lhát
Kapitola 1.

V rozkošných francouzských lázních Deauville se schází každoročně výkvět společnosti. Zde, pod modrou azurovou oblohou se spřádají přelétavé známosti, kvete zde láska a mladí manželé zde tráví svoje líbánky, aby na tyhle nejsladší chvíle svého života nikdy nezapomněli.
Denně se prochází po promenádách krásné ženy, které si sem přišli pro letní flirt a mladí muži, kteří chtějí pít život plnými doušky.
Zatímco na promenádě a v zahradách bylo neobyčejně rušno, v jednom z nejkrásnějších pokojů hotelu Ambasador ležel při otevřeném okně na lůžku starý bledý muž. Jeho syn ho pozoroval s ustaraným výrazem ve tváři.
„Už to nebude dlouho trvat Pavle“ řekl ten nemocný starý muž „tvůj otec markýz Leon de Croix umírá..“
„Ale tati co to říkáš, ty budeš v pořádku“ odpověděl mu jeho syn
„Ale synu, já dobře vím, že je konec. Chtěl bych ti něco říct, přiznat se ti. Nebylo ti nápadné, že jsem chtěl jet letos do těchto lázní?“
„Bylo mi to otče divné, dříve si se těmto lázních vyhýbal“
„Chtěl jsem ještě jednou dýchat ten vzduch, jako kdysi, před 20ti lety..“
„Před 20ti lety? Tys tu otče již někdy byl? Nikdy ses o tom nezmínil“ odpověděl Pavel
„Bránilo mi v tom svědomí chlapče. Tíží mě veliké tajemství. Chci ti říci co se zde před 20 lety stalo a chci tě poprosit, zda by si můj veliký hřích nemohl napravit..“
„Otče ty mě děsíš, co se tehdy stalo?“ divil se syn
„Před 20ti lety mě poslal můj lékař do těchto rozkošných lázní. Tvá matka zůstala v Paříži. Setkal jsem se zde s jedním chudým děvčetem, které prodávalo květiny na promenádě.. Byl jako anděl. Šíleně jsem se do ní zamiloval, lhal jsem jí, že jsem svobodný a že se s ní ožením. Uvěřila mi. Stala se mou milenkou. Svůj pobyt zde jsem si prodlužoval jak jen to šlo. Až jednoho dne mi moje milovaná, jmenovala se Laura, prozradila, že čeká dítě. A v tu chvíli jsem se zalekl a utekl jsem… Nikdy jsem se už nedozvěděl co se s ní stalo. Zda žije nebo zemřela.. Poslal jsem sem svého přítele, aby po Lauře pátral, ale bez výsledku. Laura zmizela. Víš Pavle, kdybych byl svobodný, oženil bych se s ní. Ale byl jsem ženatý s tvou matkou a byls tu i ty.. zlobíš se na mě?“
„Nezlobím se otče, všichni děláme chyby. Slibuji ti, že budu po oné ženě pátrat. A najdu-li ji i její dítě, udělám z něj svého legitimního sourozence. Slibuji otče.“
„Ano, děkuji ti synu. Jdi a vyhledej lauru a popros jí za mě o odpuštění. Snad mi odpustí ona i její dítě. Udělej co je správné Pavle, věřím ti. Mohu ti o ní jen říci, ež se jmenovala Laura Parishová a byla v těchto lázních květinářkou.“
„Otče, nevyčerpávej se, učiním vše, abych je našel…“ sliboval Pavel
„Děkuji ti“ šeptl otec, zavřel oči a ….. zemřel s klidným svědomím
Tam v dálce, tam na pláži u moře, tam kolem barevných slunečníků se vesele bavilo tisíce a tisíce bezstarostných lidí. Tak se kdysi procházel i starý markýz ve společnosti své krásné milenky Laury Parisové. Pavel se díval do dáli a znovu přísahal: „Otče, slibuji ti, že udělám vše, abych splnil tvé poslední přání..“

Pokračování příště