Chtěl jsem ho zabít!

„Víš vůbec jak se teď cítím?“ zeptá se jí vztekle.
„Ne, nevím a víš, že je mi to nějak jedno!“ vyřkne slova, která ho seknou jako ten nejostřejší nůž přímo do srdce. Nemůže uvěřit tomu, že ta žena, která stojí před ním, je jeho přítelkyně.
Žena, se kterou plánoval svatbu a děti. Kopu dětí, které by měly její oči, její vlasy a její ústa …
„Můžeš mi alespoň vysvětlit, proč jsi to udělala?“ zeptá se sklesle.
„Tak na tohle ti odpovím velice ráda. Vztah s tebou mi připadal pořád stejný. Stále stejní lidé, stejné jídlo, stejné pořady v televizi. Chtěla jsem zkusit něco nového, něco vzrušujícího. Chápeš?“
„Tak jsi mě prostě podvedla. Ne, to prostě nechápu.“
„Ano, podvedla jsem tě. Stalo se. Chceš, abych se ti teď omluvila?“ vyletí naštvaně. V jejím hlase je slyšet zoufalství.
„Ne, nechci. Od tebe nechci už vůbec nic. Sbal si věci a jdi si někam za zábavou. Najdi si nové přátele a co chceš,“ řekne a odejde z bytu.
Ze svého bytu, ze kterého udělal jejich byt. Byt, který byl plný lásky, mejdanů, posezení s přáteli a sexu.
Stále to nemohl pochopit.
Proč to jen udělala.
Žena, kterou miloval a chtěl s ní zestárnout, ho dlouhou dobu podváděla, ale tak sprostě!
Kdyby to neviděl na vlastní oči, tak by tomu neuvěřil.
Nachytal je!
Jeho vlastní kamarád a ona!
Bože, jak to bolí!
Jak strašně bolí zrada dvou milovaných lidí!
Jak je těžké uvěřit tomu, co se stalo!
Ne, takhle to nenechám, řekne si a v duchu se mu začne rodit strašlivý plán.
Plán pomsty!

Vrátí se do bytu, ale ona tam stále je. Posadí se do křesla a čeká až odejde.
„Mám sbaleno. Co budeš dělat ty?“ zeptá se opatrně.
„Zabiju ho!“ odpoví chladně a dívá se někam mimo ni. Jen ne na ni.
„Proboha tě prosím, neblázni.“
Nepros, nemá to cenu.“
„Prokope, to snad neuděláš!“ vydechne a přiklekne si k němu.
„Do toho co udělám nebo neudělám ti nic není. Vem si svoje věci a zmiz!“
ani její slzy ho neobměkčí. Nezmění jeho rozhodnutí.
Teď už ne!
Kdykoliv před tím by něco změnily, ale na to už je teď pozdě.

Sama si pod sebou podřezala větev a spadla s ní do tvrdé reality. Nikdy si nepředstavovala, že na to Prokop někdy přijde. Měla to být jen taková hra. Chtěla si jen dokázat, že je žádoucí a přitažlivá, a takhle si to dokázala. Myslela si, že to skončí až se ráno probere, ale nebylo to tak. Vyhledávala jeho společnost, jeho pohledy. Vynucovala si jeho pohledy a polibky, ale byla slepá!
Tak slepá!
Pořád si něco namlouvala, ale on o ni nikdy doopravdy nestál. Byl vždy tak trochu opilý a ona taky.
Měla tak skvělého přítele Prokopa a ona to vše zahodila kvůli někomu, koho ani pořádně nezná.

„Prokope, co chceš dělat s tím nožem?“
„Zabít tě,“ odpoví Prokop ironicky.
„To kvůli tomu, že jsem s ní spal?“
„Jo, přesně.“
„A myslíš si, že ti to za to stojí?“
Zamyslí se. Něco na jeho slovech bude. Stojí mi za to, abych ho zabil a zbytek života strávil ve vězení a ona, ta která za všechno může si bude vesele užívat svobody!
Otočí se a bez jediného slova odejde.

„Ahoj, já jsem Ester,“ představí se, když prokop otevře dveře.
„Ahoj, Prokop.“
„Já studuji ….“
„Chci se jen rozptýlit. Musíme u toho mluvit?“ zeptá se.
Chce zapomenout na bolest, kterou cítí hluboko v srdci.
Ester zavrtí hlavou a pousměje se.
Pustí ji dál.
Do svého bytu a do své postele a ona tomu jde vstříc….