Není zamilován, kdo nemiluje navždy!

Není zamilován, kdo nemiluje navždy!

Bylo asi tak 14 let, měla jsem spoustu kamarádek, vždycky jsem tady pro mě byla. Většinou jsem byla jejich vrba, svěřovaly se mi s jejich problémy a chtěly, abych jim poradila, že já jsem ta rozumná a mam skvělý nápady a tak. „No skvělý, ne že bych to dělala nerada, ale já jsem tady byla pro ostatní, ale kdo tu byl pro mě?“ Jednoduchá otázka, odpovím si sama: „Nikdo!“ Moje nejlepší kamarádka, ta měla starost jen s jejími problémy, a ty moje ji nezajímaly. Možná proto jsem začala tíhnout k muzice,začalo to basovkou a skončilo u zpěvu. Začalo mně to strašně bavit a navíc jsem volbou písniček nenápadně ventilovala svoje pocity.
Za nedlouho jsem začala zpívat s jednou kapelou, byla to kapela se 4 členy no a + já, takže nás bylo celkem 5. Byla jsem tam jediná holka, ti kluci byli sice starší něž já asi tak o 6, 7 let.
Do jednoho z nich jsem se zamilovala. Flirtovali jsme spolu, byl z nich nejstarší bylo mu 21.
Měl přezdívku Spike, jo přesně podle toho upíra z toho seriálu, byl totiž blonďák, co miloval černou barvu a noční život. Nikdo mu neřekne jinak něž Spike. Zamilovali jsme se do sebe jako dva blázni. Chodili jsme spolu asi tak půl roku, a ještě ani jednou jsme spolu nespali.
„Spiku, víš co jsi přeju , chtěla bych o panenství přijít s někým koho opravdu miluju a tebe miluji, ale víš já si musím být jistá, že ty jsi ten pravý, dej mi prosím ještě čas.“
„Samozřejmě, hvězdičko, já tě chápu a dam ti tolik času kolik bude potřeba, vždyť jsou důležitější věci ve vztahu než je sex.“
„Já tě tak miluju.“
„Já tebe taky…“
A vždy jsme skončili u mazlení. Vlastně jsme spolu nestrávili ani jednu noc v jedné posteli.
Později přišla nabídka dělat předskokana jedné kapele.
„Kluci to je skvělý, ale …“
„Ale co?“
„Za nedlouho mi bude 15 a za 14 dní nastupuju na střední školu…“
„ Tak fajn budeme hlasovat… kdo je pro… proti…“
„Bezva 3:2, takže kluci jedem …“
„No to je skvělý kluci, ale já jet nemůžu!“
„Jak nemůžeš!? Prostě nechceš …“
„Nech toho copak to nechápeš prostě nemůže jet je jí 15, je to ještě malý děcko!“
„Drž hubu, nebo…“
„Nebo co, Spiku, uhodíš mě?“
„Kluci nechte toho to nemá cenu!“
„No tak ještě se můžeš rozbrečet a odejít domů k mamince…“
Tak tohle už Spike nevydržel a jednu mu natáhl…“
„Spiku, zbláznil ses!? Tos dělat nemusel, ne nebudu brečet a ani nepůjdu domů, ale uvědomte si, že to bolí a moc. A teď mě prosím nechte chci být sama.“
Sebrala jsem se a odešla. Jelikož zrovna byly prázdniny, trávila jsem je s mojí kámoškou na chatě. Všechno jsem jí řekla jak se cítím, že mě kluci strašlivě zklamali…
„A co Spike? Zastal se tě?“
„Samozřejmě, málem se tam kvůli mně poprali…“
„Ale to je skvělý ne?“
„Blázníš? Vždyť jsme kapela to není dobře když se hádáme, když hrajem, musíme hrát jako jeden, myslet jako jeden a ne být rozděleni na dva odlišné tábory…“

„Měla by sis odpočinout dnes toho bylo na tebe moc.“
„Ne to nejde musim pořád myslet na to, co s námi bude… s kapelou myslim…“
Najednou někdo klepal na dveře.
„Kdo může být takhle pozdě vždyť je půl jedný v noci. Jdi prosím otevřít.“
Ze dveří slyším hlas jak se mé kamarádky ptá: „Je tu Mona? Musim s ní mluvit, prosím…“
Kamarádka otevře dveře a zve ho dovnitř, je to Spike.
„Oh, hvězdičko, volal jsem ti ale ty jsi měla nejspíš vypnutej mobil.“
„Říkala jsem, že chci být sama…“
„Hvězdičko, jestli nikam nepojedeš zůstanu tu s tebou…“
„Ne nezůstaneš. Ty chceš jet já ti to vidím na očích…“
„No, možná trošičku, ale to co chci víc je být s tebou…“
„Lásko, já s tebou budu pořád to ti přísahám.“
Byla to noc, no vlastně brzké ráno, na které nikdy nezapomenu. Kamarádka zburcovala všechny kamarády, že je mi smutno a že potřebuju trochu zábavy. Přijeli všichni i když byly 2 hodiny v noci, dokonce přijeli i kluci z kapely a David (ten co se do mě začal navážet) se i za to svoje předchozí chování omluvil.Na jednou jsem cítila to co nikdy před tím. „Vždyť já mám přátele opravdové přátele a jednoho kluka, který mě opravdu miluje.“ Tu noc jsem si uvědomila, že oni tu jsou pro mě vždycky, jen já jsem byla slepá a neviděla to…
„Miláčku, a kdy vlastně jedete dělat toho předskokana?“
„Vidim, že jsi se rozhodla, že nepojedeš.“
„Vždyť víš, že…“
„Vim, ale kdo bude zpívat? Ty jsi v tom nepřekonatelná.“
„Spiku, ty to zvládneš, zpíval jsi předtím místo mě, beztak jsem ti to místo vzala.“
„Ty jsi mi nic nevzala, hledali jsme zpěvačku jasný?!“
„Jo. No a tak kdy odjíždíte?“
„Za týden?.“
„Cože? Tak, tak brzo to nejde, vždyť já, já…“
„Pšššššt, stačí říct slovo a já tu s tebou zůstanu..“
„Ne, vždyť víš, že nemůžu kluci se na tebe spoléhají. A už o tom ani slovo jasný? Chci žít přítomností a ne budoucností. Carpe Diem!…. Smím prosit?“
Chtěla jsem aby ta noc nikdy neskončila, aby ten týden nikdy neskončil, ale čas nelze zastavit…
Ten týden, co následoval jsem si užívala plnými doušky, jako by byl poslední.
Bohužel utekl strašně rychle, ještě jsem si ani neuvědomovala, že odjede, nebudu s ním. Odjede Bůh ví kam a na jak dlouho. Poslední noc jsme měli vystoupení na jedné diskotéce, měli jsme tam pravidelné vystoupení 2 víkendy v měsíci, loučili jsem se tam se všema super lidička. Kluci z kapely byli skvělí, říkali jak je to strašně mrzí, že s nimi nejedu i já, a dokonce to si pamatuji doslova: „A tady je pro ty naše dvě hrdličky sólo tanec, je to jen pro vás takže si to vychutnejte.“ To bylo tak nádherný a ještě z úst Davida, kterej mě neměl nikdy moc v lásce. Ten tanec jsme si vychutnali padlo pár polibků, ale teklo moře slz, které nešly zastavit.
„Neboj, já se vrátim. Vim, že to beze mne zvládneš“
„Opravdu a jak nechceš mi tu nechat návod!?“
„Jsi silná, zvládneš to, věř mi…. Na vezmi si tenhle prstýnek, bude symbolem toho, že tě pořád strašně miluju, i když jsem daleko. Nos ho na řetízku, ať je blíž k tvému srdci…“
„Na, tak ty si vezmi tenhle..“
„Ne, ten nemůžu. Vždyť je to tvůj nejoblíbenější nikdy ho z prstu nesundaváš..“
„No právě proto… vezmi si ho..“
„Miluji tě, hvězdičko.“
„Já tebe, Spiku“
Samozřejmě dokonalé vyznání lásky, samozřejmě ho musel taky někdo přerušit…konec písničky.
„Tak dělejte nemáme na vás zase ale celou noc.“
„Už jdeme“
Následoval ještě takový letmý polibek a šlo se hrát. Tu noc jsme hrály až do rána, vůbec jsme nešli spát, nechtěli jsme, aby bylo ráno, protože kluci museli odjet. Jenže čas nelze zastavit, lidé jsou jen jeho figurky, se kterými hraje zábavnou hru spolu s osudem.
Bylo 9 hodin ráno a kluci už museli vyrazit, aby to stihli. Bylo to těžké loučení nejen se Spikem ale i s kluky, byli jako moje rodina takový straší bráchové. A teď jsem se s nimi musela rozloučit. To bylo snad poprvé co jsem kluky viděla brečet. A brečeli kvůli mně. Připadala jsem si jako mrcha, která myslí přede vším na svojí kariéru, nebo jak to vlastně nazvat, než na ostatní - na svoje přátele, kteří mě vzali mezi sebe, když mi bylo nejhůř.
„Ale už opravdu musíme jet, je nám to líto promiň.“
Spike mě políbil a přitom řekl: „Je to…“, ani jsem ho nenechala domluvit a řekla: „Bolestivý, já vím..“ Potom jsem se ještě jednou políbili a Spike nasedl do auta. Já tam stála a jenom jsem brečela. Viděla jsem jen to auto jak mizí v dáli snažila jsem se být silná, ale nešlo to. V slzách jsem se sklátila na zem. V tom tam přiběhla moje kamarádka. „Věděla jsem, že budeš potřebovat pomoc, pojď půjdeme domů, vezmu tě na pouť, ať přijdeš na jiný myšlenky a neboj máte přece telefony můžete si volat a za nedlouho uvidíš, že se vrátí. Ale teď už pojď.“
Nevím jak ale najednou jsem slyšela v podvědomí hlas, který mi našeptával: „Jsi silná zvládneš to.“ Najednou jsem v sobě našla opět sílu zvedla jsem se a tak nějak až záhadně jsem se uklidnila a kamarádka mě odvedla domů.
Celý dny jsem chodila jako tělo bez duše, sice jsme si volali, ale je jasné, že to nebylo ono. Začala mi škola tak jsem se soustředila především na učení, abych na to tolik nemyslela. Jenže jak všichni víte nebylo to tak jednoduchý. Navíc vždy, když mi volal byl strašně nadšenej jak to tam vypadá a tak. A aby toho nebylo málo řekl, že dostali další nabídku od nějakýho řetězce diskoték po celý republice a pár, že jich je i v zahraničí, a že tu nabídku nejspíš přijmou. V tu chvíli se mi z očí spustili slzy, stékaly mi po tváři a nešli zastavit. Nedokázala jsem mu na to nic říct, jen to: „a kdy se teda vrátíte?“
Pokud se nic jinýho neobjeví tak někdy v srpnu?“
Cože? Vždyť to… to je skoro za rok!“
„Já vím, hvězdičko, ale pochop to..“
„Pochopit a co? Že jste s kluky odjeli, nechali tu jednu součást kapely. A ty… ty jsi tady nechal svoji přítelkyni, která tě bez mezně miluje a dala by za tebe život?! Jo je to ta, které jsi slíbil že se vrátíte brzy a jestli rok je krátká doba tak to máme asi jiný měřítko, tak si to tam užijte!“
A v slzách jsem zavězila a vypnula telefon. Už jsem neměla na nic sílu to prostě nešlo, asi tak týden jsem si nechala vypnutej ten telefon, potom co jsem ho zapnula, přišla SMSka, nevím ale tak nějak jsem doufala, že mi volal. To jsem ale doufala marně ani jeden telefonát nebyl od něj. Jenže stejně jsem to nevydržela musela jsem mu zavolat. „Volané číslo neexistuje.“
Ale jak to, to není možný. Byla jsem jak blázen zkoušela jsem to pořád dokola a nic pořád ta samá věta. Asi po půl hodině mi došlo, že to nemá cenu.
„Už mě nemiluje prostě mě vymazal ze svého života. Jak to jen mohl udělat!?“
Probrečela jsem snad celý týden. A potom mi došlo, že když se baví on, tak já budu ještě víc, trápit se nemá cenu. Od toho dne jsem pařila pokaždé, kdy to jen šlo. Minimálně 3x do tejdne na diskotéce a zbytek mejdany u kámošů. Dělala jsem jak se strašně bavím, ale pořád jsem stejně myslela na Spika.
Jeden den, co jsme byli na jednom mejdanu, jsme s kamarádkou měli takovej rozhovor.
„Co děláš já tě vůbec nepoznávám, paříš jako blázen a přitom vím, že ty diskotéky a takovýhle mejdany nesnášíš?“
„Prosimtě, ty mě vůbec neznáš, vidíš, jak se skvěle bavim, ne? A byla jsem pitomá, když jsem tyhle večírky odsuzovala jsou fanj.“
„Ne, ty lžeš a moc dobře to víš, tak proč?“
„Spike..“
„Spike? Co je s nim?“
„3 měsíce…“
„Co 3 měsíce?“
„Neozval se, celý tři měsíce se neozval…“
V tom jsem se zase rozbrečela a uvědomila jsem si, že má pravdu, co na tom přihlouplým večírku dělám?
„Promiň, ale já už musím jít…“
Sebrala jsem se, ale neodešla jsem, doslova jsem utekla.
„Co se jí stalo?“
„Spike se jí stal?“
„Spike? jakej Spike.“
„No Alex přece…“
„Oh, aha“
Přišla jsem domu, samozřejmě tam nikdo nebyl, překvapivě. Vybrala jsem poštovní schránku, mezi těmi spousty letáků byl i jeden dopis pro mě. Kdo mi asi tak píše? To bude zase takovej ten blbej řetězovej dopis. Otevřu ho a nevěřím svým vlastním očím. Spike! Spike mi píše. Opět mi tečou slzy, ale jsou to slzy štěstí: Čtu dopis a v něm mimo jiné stojí, že je někdo vykradl a ukradli jim mobil a novej si nemohli pořídit, protože jako kapela moc nevydělávaj a stačí jim to sotva na ubytování, stravu a benzín. A na konci dopisu stálo miluji tě a vrátím se ti brzy. Moc mi scházíš hvězdičko.
Byla jsem strašně šťasná a pokaždé jsem pospíchala ze školy domů a čekala na poštu, kdy dostanu další dopis. Ale marně žádnej nepřišel. Připadal jsem si jako ta největší husa na světě.
Byl už červen, konec školního roku. Přišla jsem domů, najednou kolem stolu takový shromáždění.
„Děláte rodinou seanci nebo co?“
„No to ani ne, ale musíme ti něco říct…“
„O co jde? Tváříte se jak na pohřbu. Neumřel nikdo, že ne?“
“Ne ale…tátu přeložili do Českejch Budějovic.“
„No a jakej je problém?“
“Je to asi 300 km odsud a taťkovi tam nabídli k té práci byt ve velmi luxusní čtvrti i ten byt je skvělej podívej…“
„Jestli je tohle vtip, tak ten se vám moc nepoved.“
„Ne to není vtip, podívej není ten byt pěknej?“
„Ne není, já se odtud stěhovat nebudu, mam tu kamarády, školu a Spika. Já se odsud nestěhuju. No tak brácha řekni taky něco!“
„Jo plně s tím souhlasím, teda až na toho Spika. Ale je mi už 18 a sehnal jsem si pronájem s kámošem tam budeme bydlet.“
„Fajn a co já? Nechceš mě tam vzít taky?…….Ne blbej nápad, to by nešlo……..Nebo šlo?…Ne dělam si srandu.“
„No s tim jsme tak trochu počítali, takže jsme vymysleli řešení.“
„A to zní?…“
„Přes léto budeš na naší chatě v kempu, tam máš i restauraci, takže jídlo budeš mít. Peníze ti samozřejmě dáme, a o školu budeš na intru.“
„Fajn, ale co budete dělat s tim barákem tady?“
„No ten přes léto pronajmeme turistům.“
„Aha a proč teda tady nemůžu bejt já proč musim bejt na nějaký chatě?“
„Protože to pronajmutí je už dohodnutý, ale možná místo intru bys tam mohla bejt.“
„Takže vy už jste mi prostě prázdniny nalajnovali jak se vám to hodilo.“
„Ještě je tu jedna taková malinká bezvýznamná věc.“
„Co ještě? Už mam sbaleno nebo co?“
„No na tý chatě nebudeš sama.
„A s kým?“
„S Martinou.“
„Se sestřenkou? A proč? Vždyť ta je otravná a je jí 12, kdo se o ní bude starat, já na ní nemam nervy, dobrá tejden bych to s ní vydržela, ale 2 měsíce, tak to mě můžete rovnou předhodit lvům.“
„Řekli jsme si, že tam nikoho neznáš a že to pro tebe bude lepší. A navíc její rodiče maj moc práce a neměli by čas se o ní starat.“
„No když to nezvládne jeden, Mona to zvládne určitě všechno, tam má přece času dost.“
„Teď odcházím.“
„Kam jdeš?“
„Jdu si sbalit a potom jdu za Petrem, aby mě odvezl na tu chatu.“(Petr je kamarád, se kterým se známe už strašně dlouho, je jako starší brácha)
Šla jsem si sbalit, pořád jsem si říkala, že jsem byla dost tvrdá a protivná, ale co mohli čekat? Takhle to na mě vybalit. Sbalila jsem si moje věci, měla jsem asi tak 4 velký cestovní tašky.
Sešla jsem dolů. Zase jsem brečela, což u mě není tak neobvyklý.
„Chci se omluvit. Já vim, že jste to nemysleli špatně, ale mohli jste mi to říct dřív, sakra je mi 16, proč jste mi to neřekli?!“
„Nechtěli jsme tě zatěžovat, potom co jsi si zkusila se Spikem.“
„Jo, tak jste si řekli, postavíme ji raději před hotovou věc, aby neměla čas, se s tím smířit. Jo tak to se vám opravdu povedlo. Gratuluji.“
„Chceš tam odvést?“
Podívala jsem se na ně jen s údivem a se slzami v očích.
„Ne to je dobrý mluvila jsem s Petrem, ten mě tam odveze. Takže se mějte. Ahoj.“
Asi tak za 10 minut přijel Petr pomohl mi s taškami.
„Tak se mějte a ahoj.“
Nasedla jsem do auta a cestou jsem mu vyprávěla, jak se mi během jedné hodiny zvrátily všechny moje iluze a sny. V tu chvíli jsem si uvědomila, že Spika nejspíš už nikdy neuvidím, vždyť on neví, kde jsem. Co jsem komu udělala, že musím takhle trpět. Dojeli jsem tam, tak tohle je můj dočasnej novej domov, takže by se dalo říct, že ty jsi moje první návštěva a zrovna tady mam takovej bordel. No ten si odmysli.
„Dáš si kafe nebo tak něco?“
„Ne, asi bych měl raději jet.“
„Oh, jasně nebudu tě zdržovat.“
„Ne nezdržuješ jen musím ještě něco zařídit.“
„Vlastě já toho mam taky tolik, musím to tu uklidit a trochu se seznámit s těma lidmi okolo.“
„Počkat, ty je neznáš?“
„Ne, tohle je normální kemp. Lidi, co měli chaty ve vlastnictví je prodali majiteli té restaurace, akorát my a asi ještě 2 rodiny jsme ji neprodali. Takže je stejně k ničemu se s někým seznamovat, když za pár dní zase odjedou, no ale něco dělat musím jinak se zblázním.“
„Takže já půjdu.“
„Jo, Péťo, ještě něco, mohl bys zítra přivést Martinu?“
„Myslel jsem, že nechceš….“
„Tak co mam dělat, ona ke mně vzhlíží jako ke vzoru, nemůžu jí zklamat, i když je to s ní někdy k nevydržení.“
„Dobře, pro tebe cokoliv…“
„Děkuji.“
„Tak se mějte, pani domácí.“
„Nech těch legrácek a pa pa…“
Ještě ten den jsem se dala do uklízení, teda to byla fuška, dlouho tam už nikdo nebyl, všechno se muselo umýt. Nakonec jsem usnula v křesle, ani nevím kolik bylo hodin. Vzbudilo mě, až klepání na dveře. Přijela Martina s Petrem. Pane bože já jsem zaspala. No alespoň mi Martina pomůže.
„Ahojky, tak jsme tady.“
„Ahoj, jsi moc hodnej, že jsi jí přivezl.“
„Ještě jí přinesu tašky a hned zase musím jet do páce.“
„Jasně, a děkuji.“
Po tom, co Petr odjel jsme se daly s Martinou do uklízení. Pustily jsme si rádio a šlo nám to pěkně, docela jsme se i u toho vyblbly. Už moc dlouho jsem takhle neřádila, byla to show, nás někdo vidět, tak řekne, že jsme blázni. Vlastně jsem byla ráda, že tam Martina je se mnou, alespoň jsem nebyla sama. Oni věděli proč jí tam dát.
No tak jsme všechno uklidili a řekli jsem si, že se půjdeme trochu seznámit s okolím, ale nikoho s kým bychom se tak skamarádili jsme nenašli až na jednu holku - Simču, byla stejně stará jako já, takže jsem si i rozuměli. Náhle kolem nás prošel jeden senzační kluk, pozdravili se se Simčou.
„Ty ho znáš? Kdo to je?“
„To je Patrik, dělá v té restauraci číšníka, je skvělej párkrát jsme se dali do řeči, pokoušela jsem se ho sbalit, ale nepovedlo se.“
„Je strašně hezkej.“
„Jo, to je. Stejně ho sbalim dřív nebo pozdějš.“
„A jak dlouho tu budete?“
„No jak to vypadá, tak asi celej měsíc.“
„A ty?“
„No já celý prázdniny.“
Simča se na mě tak podívala
„To je dlouhá historie, to ti řeknu až potom. Teď mi něco řekni o Patrikovi.“
„Skoro každej večer je tady diskotéka. Támhle jak je to podium s těma bicí. Tak tam hraje s těma klukama na basovku.“
„Takže on je muzikant?“
„Jo, a skvělej, ale moc nerozplývej je muj jasný!“
„Jasně, vždyť já kluka mam, tak trochu.“
„Jak to myslíš? Tak trochu?“
Dali jsme se do řeči a všechno jsem jí řekla o Spikovi, kapele a tak. Říkala, že mam dost rušněj život, že se asi nenudim. Nenudim, ale láme mi to srdce. Potom už zase začala otravovat Martina. Tak jsme šli na oběd. Nemohla jsem to zastavit musela jsem s Patrikem flirtovat. Zeptala jsem se ho i jestli neví o nějaký brigádě.
„Jo jasně támhle je zástěra a pomůžeš mi s pinglováním, teda jestli to svedeš.“
„No číšnici jsem ještě nedělala, ale učím se rychle.“
Patrik se jen usmál, „Tak dneska až tady zavřem, to je tak kolem desátý, tak přijď a všechno ti vysvětlim.“
„Jen aby v tom nebyli ještě nějaký postraní úmysly.“
„Prosim? Na to bych ani nepomyslel. No možná malinko…malinko víc.“
„No ale nic si od toho neslibuj já mam totiž přítele, teda tak trochu.“
„………..Patriku budeš pracovat,nebo se jen vykecávat……“
„Tak v deset. Ahoj“
„Pa pa.“
Patrik odešel. Seděli jsem s Martinou u toho stolu. Hlavou mi prolítlo, že to musim okamžitě říct Simče.
Šla jsem do chaty.
„Marťo já jdu tady vedle k Simče, takže né že tu něco provedeš! Rozumíš!“
„Neměj obavy“

„Simčo, jsi tam? Musím ti něco strašně důležitýho říct.“
„Co se děje? copak hoří?“
„Skoro, pojď ven, nebudeš věřit, co se mi stalo.“
„Minutku, hodim něco na sebe a půjdem se projít dolu k vodě.“
„Skočim, to říct ještě Martině, že jdem k vodě.“
…..
„Tak co se děje?“
„Patrik.“
„Co je s Patrikem?“
„Mam brigádu.“
„Cože?“
„No tak trochu jsem flirtovali, nemohla jsem mu odolat, promiň, ale nic to neznamená zatím.“
„Počkat, počkat, nějak mi scházej informace, ještě jednou a celý věty, please.“
„Takže šly jsme s Martí na jídlo a povídala jsem si s Patrikem, jestli neví o nějaký brigádě, no, a on mi řekl, že můžu nastoupit tam, takže od zejtřka tam budu pracovat.“
„Cože? To si děláš srandu, vždyť já se ho ptala na to samý a řikal, že o ničem neví. Jo a ještě se vraťme k tý poslední pasáži k tomu flirtování.“
„No, tak trochu jsme flirtovali, ale bylo to nevinný, jo a ještě něco dneska až skončí mně zaučí co a jak, skvělý ne? Konečně jsem alespoň trochu šťastná.“
„Počkej to si ze mě děláš srandu ne?! Jako Patrik byl můj, jak si to jako představuješ!“
„Neblázni a co jako dělam špatně?“
„Všechno! Nastěhuješ se sem a myslíš, že ti všechno padne k nohám? Patrik byl můj kluk rozumíš?“
„Tvůj kluk? Děláš si srandu vždyť jsi říkala, že jsi se s ním bavila tak 3x.“
„Víš, co tak timhle jsme spolu skončili, znám tě ani ne 24 hodin a už jsi mi vzala kluka.“
„On není a nebyl tvůj kluk. Jsi vyšinutá nebo co? Víš co klidně jsi jdi, takhle hysterickou kamarádku nepotřebuju, to raději budu sama.“
Simča se sebrala a odešla, byla dost vytočená, se divim, že se nezačala prát, káča jedna.
Bohužel jsem mi už nepodařilo navázat, žednej kontakt s jinýma lidma z kempu, protože Simča se o to postarala navykládala o mě dost hnusný věci. No ale s tímhle osudem jsem se smířila, alespoň za mnou jezdili přátele, protože ta chata byla od našeho města asi tak 25 km.
Během té doby co jsem děla tu číšnici, jsme se s Patrikem docela dost sblížili, věděl celej můj příběh a docela mi i pomáhal, abych na to nemyslela. A flirtovali jsme spolu čím dál tím víc. Ty dny si pamatuju, jako by to bylo včera. Vždycky jsme se venku škádlili, Jednou mě celou polil vodou a ptal se proč jsem se nepřihlásila na Miss mokrý tričko, že bych určitě vyhrála. Myslela jsem, že ho zastřelim. Nebo jsme šli k vodě si zaplavat, jdu po pláži a co on, přiběhl ze zadu a rozvázal mi horná díl plavek. „Tak to si vypiješ a i s úroky.“ Nejhorší bylo, že Martina mu se všim pomáhala byli jedna ruka. No ale za tohle byla pomsta sladká.
„Hele kluku, pojď sem, uděláš pro mě něco?“
„A co?“ „Dam ti 50,-, když půjdeš a támhle tomu klukovi stáhneš plavky. A když to bude dobrý tak ti dam klidně i 100,-, tak se snaž platí?“
„Jasně“
„Tak jdi.“
Ten klučina mě opravdu poslechl, šel a stáhnul mu je, myslela jsem, že se smíchy přetrhnu. Samozřejmě jsem dala klukovi 100,-, protože to nemělo chybu.. 1:1
Takhle jsme blbli pořád, až jednou to jsme byli, ale oba v práci, a venku jsme tak trochu blbli, on mě chytil a zeptal se mě? „Proč nekřičíš? Bejt tebou volam o pomoc nebo skončíš támhle v tom bazénu.“
„Ne to bys neudělal.“
„Myslíš?“
„Tvoje jediná šance je volat o pomoc a doufat, že někdo přijde.“
„A co když nechci.“
„Kam do tý vody?“
„Né křičet o pomoc, protože se mi v tvé náruči líbí.“
„Mně se taky líbí tě držet.“
Jen jsem se na něj otočila. Podívali jsme si do očí a chtěli se políbit. V tom začala volat Simona od stolu jestli se tu taky obsluhuje, nebo jestli se tu hraje jen to divadlo. Okamžitě jsme se pustili. A šli jsme makat. Já vim, že holky na mě byli naštvaný, ale co alespoň jsem po dlouhý době šťastná a co si myslí ostatní je mi upřímně jedno.
Jednoho dne večer, no večer spíš v noci někdo vykouknul do okna, strašně jsem se lekla, ale byl to Patrik.
„Blázníš? Vždyť jsem z tebe měla málem infarkt.“
„Já bych ti dal umělý dýchání. Můžu ti něco říct?“
„Jasně mluv, v tý noční košilce ti to moc sluší, máš pod tim něco?“
„Teda ta jsi ale sprosťák, že se nestydíš, je to noční košile pod tou se nic nenosí, většinou.“
„Pojď ven, půjdem se projít.“
“Blázníš? Teď a kolik je?“
„Asi dvě ráno, pojď přece mi nedáš košem.“
„A co Martina?“
„Ta spí jako dřevo, za chvilku jsme zpátky.“
„Teda, že jsi to ty, tak ale jenom na chvilinku.“
„Počkej musím se převléknout………….Otočíš se?“
„Prosím tě děláš jako by mě to zajímalo.“
„A ne snad?“
„No možná malinko“
„Vy chlapi jste všichni stejný. Tak pojď“
….
„Kam to vlastně jdeme?“
„Nech se překvapit.“
….
„Tradá“
„Šlapadlo? Ty mě chceš vzít takhle v noci na šlapadlo? To je krásný.“
„Vim, jak máš šlapadla ráda.“
„Počkat, a od koho to víš?… Jo jasně Martina, už mi to došlo.“
„Tak prosím nastupovat.“
Došlapali jsme asi tak někam do půlky a tam jsme se zastavili, bylo to tak nádherný, kolem nikde nikdo, jen voda a lesy kolem nás. Bylo to tak romantický. Stáli jsme tam a poprvé jsme se políbili, bylo to tak krásný, nelze to ani popsat slovy. Položil mě do zadu na šlapadlo, začali jsem se vášnivě líbat. On mi sundal tričko a začal mi rozepínat kalhoty.
„Ne, počkej to nejde.“
„Co je? Co se děje? Myslel jsem, že…. Co jsem udělal špatně?“
„Ne ty nic, to já. Já nemůžu.“
„Proč? Jsi ještě panna? To mi nevadí. Mam tě rád.“
„Já tebe taky, ale mam Spika, ještě jsem se s ním ani nerozešla, promiň.“
„Co když už neuvidíš?“
„Já vím, dej mi prosím čas, navíc je to všechno tak strašně rychlý. Bože vždyť jsme se tak před půlhodinou poprvé políbili a už tohle, to nejde, promiň.“
„Asi máš pravdu, ale tak to můžeme napravit vždyť se nemusíme milovat můžeme se jen líbat.“
Naklonil se ke mně a začal mě líbat, nevím proč ale nemohla jsem říct ne. Byla to ta nejkrásnější noc, co jsem s Patrikem zažila. Začalo svítat, musela jsem jít domů, vždyť jsem tam nechala Martinu. Před chatou jsme se ještě dlouze políbili a Patrik zase nenápadně odešel.
Samozřejmě hnedka ráno, jsem potkala Simonu. Úplně bezvýznamně na mě spustila.
„Tak tady jsi. Docela jsem se těšila až tě potkám.“
„Co je? Co blázníš? Co ti přelítlo přes nos?“
„Jako Patrika za nos vodit nebudeš.“
„Co to meleš?“
„V noci jsem tě viděla. Jak si se támhle na šlapadle muchlovala s nějakym chlápkem. Přes den děláš oči na Patrika a v noci… je ni z tebe špatně. Mě to bylo hned jasný, kolik ti za to dal, hmm?“
„Bejt tebou tak přestanu, nebo se neznám.“
„Víš co jsi? Obyčejná štětka.“
V tu chvíli jsem jí vrazila facku
„Co si to dovoluješ. Víš co teď udělám? Jdu a všechno řeknu Patrikovi.“
„Tak bež.“
„A ty pojď se mnou, chci abys u toho byla.“
Nic jsem nenamítala, protože jsem chtěla, aby to slyšela od něj. Mně by stejně neuvěřila.
„Patriku, máš chvilku?“
„No, ale jenom minutku.“
„Fajn to stačí.“
Potom Patrik uviděl mě, jak stojím vedle ní, usmál se. „Ahojky“, já se usmála na něj a taky ho pozdravila. Do toho zase začala žárlivá Simona.
„Patriku, tyhle ty laciný úsměvy jí nevěr. Já jsem to tiž přišla na to, co je zač.“
„Páni, neříkej, tak kdo to je?“
„Laciná štětka.“
„1. Co jsi to dovoluješ a za 2. Jak si prosím tě k tomu nesmyslu přišla?“
„Žádnej nesmysl. Přes den s tebou flirtuje, dělá na tebe oči a v noci se tahá s cizím chlapem?“
„Cože?“
„Jo, dneska v noci jsem je přistihla. Muchlovali se tam na šlapadle.“
S Patrikem jsme se začali strašně smát.
„To by mě zajímalo, co je tu k smíchu.“
„Nic, jen to, že jsi husa, protože ten chlápek jsem byl já a máš teďko ještě nějaký připomínky?“
Simona se strašně naštvala a celá rudá vzteky odešla.
„Dneska nějak pozdě do práce“
„Sorry, ale v noci jsem vůbec nespala.“
Patrik mě políbil a šli jsem makat. Ten den tam měla bejt diskotéka. Patrik mi řekl, že má pro mě překvapení. Docela mě zajímá jaký. Odpoledne jsme měli sraz u pódia, měl tam zkoušet se svojí kapelou.
„Tak tady jsi. Chci ti představit kluky z kapely.“
„Ahoj.“
„Slyšeli jsme, že zpíváš.“
„Správně, mam taky kapelu.“
„Tak nám ji předveď.“
„Jsou na turné. Dlouhá historie. ……… Tak kde mam to překvapení?“
„Přímo tady“, Patrik ukázal na mikrofon, „Už dlouho jsi nezpívala a teď máš možnost. Tak na a dělej večer je diskotéka, tak musíme zkoušet“
„Cože? To jako se mnou? Kluci vy jste bezva, i když vás moc neznám. Nejraději bych dala každýmu z vás pusu.“
„Tak jo.“
„Hele kluci jedinej, kdo tu dostane pusu jsem já jasný.“
„Přímo celej tucet. Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal.“
„Takže, jaký písničky znáš?“
„Hrajte co chcete já se přizpůsobím.“
…
Martina jsi tam našla nový přátele, měli lepší vybavení chaty, takže většinu času trávila u nich párkrát tam i spala, takže jsem měla celou chatu pro sebe
Když večer začala diskotéka, cítila jsem, že zase žiji. Byl to nádhernej pocit, stát tam na tom pódiu a vidět ty lidi, jak se baví a jsou šťastní. Byl to balzám na srdce, akorát se mi začalo stýskat po naší kapele. Vzpomněla jsem si na naše časy, jak jsme hráli na podobných diskotékách. Tu noc jsem se strašně bavila. Byla asi 1 hodina v noci, už jsme měli končit, zahráli jsme poslední ploužáky, když se všichni lidi spárovali, zahlédla jsem ho. Stál tam, stáli tam všichni, do očí mi vyhrkly slzy. Dozpívala jsem píseň a utekla z pódia k nim. David si nemohl odpustit trapnou poznámku: „Koukam, že už jsi nás vyměnila“
„Nikdy bych vás nevyměnila. Zpívala jsem s nimi jenom jednou a to dneska oni ví, že patřím jinam ne k nim. A třeba obyčejný ahoj by tam nebylo?“
„Jo jasně promiň ahoj.“
„Já jsem tak ráda, že vás vidím, jak jste se tu vzali.“
„Dlouhá historie. Ale tahle skupina docela válí. Jdeme se seznámit, necháme vás se Spikem o samotě, asi si toho potřebujete dost říct.“
„Ne, kluci počkejte…..“
„Změnila ses.“
„Je to rok, za to ty jsi pořád stejnej.“
„Máš nový účes, nový styl oblečení….. jsi krásná.“
Nevěděla jsem co mu mám říct, kde vlastně začít…
„Musíme si promluvit, ale ne tady. Pojď půjdeme ke mně.“
…
Tam byla ale Martina.
„Spiku, kde se tady bereš? Ty se taky jednou ukážeš? To je dost víš jak na tebe dlouho čekala?“
„Martino, přestaň! Jdi prosím dneska spát naproti k těm tvým kamarádům.“
„Ne, já se nikam nehnu.“
„Marti, prosím nedělej mi to ještě těžší než to je.“
„Dobře, ale půjdu s nimi na tu diskotéku.“
„OK, ahoj a děkuju“

Martina odešla já jsem tam zůstala se Spikem sama. Neudržela jsem se a prostě jsem spustila.

„Proč jsi mi nenapsal? No tak, proč? Našel sis tam jinou?“ A rozbrečela jsem se.
„Ne, žádnou jinou jsem neměl, jen jsem chtěl, abys se kvůli mně zbytečně netrápila.“
„Tak netrápila?! Víš jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala? Až tě uvidím a do očí ti budu moct říct, jak moc jsi mi ublížil a jak ráda bych si tě přála nenávidět, ale nejde to. Ani nevíš, kolik slz jsem kvůli tobě probrečela. Nevěděla jsem jestli si v pořádku, kde jsi. Nevěděla jsem prostě nic.“
„To je mi moc líto, ale co já, myslíš, že jsem o tobě něco věděl? Myslíš, že se mi nestýskalo, copak si myslíš, že jsem takový sobec? Ale ty přece pořád ještě ke mně něco cítíš?“
„A jak si tím můžeš být jak jistý?“
“Jinak bys neměla moji fotku na nočním stolku.“
„Jo, ty myslíš tuhle no to ani nevim, že tam je.“
„Miluji tě!“
„Cože?“
„Miluji tě a nebyla ani minuta, kdy jsem na tebe nemyslel.“
Přešel ke mně a chtěl mě políbit, ale ucukla jsem. Copak si myslí že přijde, řekne, že mě miluje a je všechno v pořádku?
„Co se děje“
Sklopila jsem oči, protože jinak bych mu musela říct, že ho taky miluju. Ale to by mě dostal zpátky až moc snadno.
„Aha, chápu. Ale já ti dokážu jak moc tě miluju!.“
Sotva dořekl tuhle větu a šel ven.
Sedla jsem si na postel a začala strašlivě brečet. Najednou jsem uslyšela z venku takovej šrumec. Vyšla jsem a naše kapela stála na pódiu. Nechápala jsem co se děje. Lidi kolem byli u vytržení, že tam je nová kapela. Začali hrát a Spike řekl, že tahle píseň je pro jeho životní lásku a začal zpívat. Zpíval písničku od Petra Koláře Ještě že tě lásko mám (http://www.mp3-ke-stazeni.cz/petr-kolar-jeste-ze-te-lasko-mam-play-317.html). Všichni se spárovali a já tam stála sama. Celou dobu, co zpíval se na mě díval. Potom přišel Patrik.
„Nechceš si zatancovat? A nevíš komu to zpívá?“
„Vim“
„A komu?“
„Mě“
„To je…“
„Spike…….. Já ho miluji!“
Nějak jsem si ani neuvědomila, že to říkám Patrikovi . Byla jsem tak unešená tou písničkou, že jsem si ani neuvědomila, jak ho to raní. Otočila jsem se a chtěla mu to vysvětli, ale viděla jsem ho, jak se líbá s nějakou jinou holkou, myslela jsem, že je to kvůli tomu, co jsem řekla. Ale jedna holka co stála vedle mě mi řekla, že na toho ať nemyslím, že to je strašný sukničkář, že každou noc tu má jinou, že mu jde jen o to jedno. Otočila jsem se a usmála na Spika. Usměv mi opětoval. Písnička už pomalu končila, já jsem to nevydržela a vylezla k nim na podium. A tam jsem mu řekla, že ho miluji z celého svého srdce a políbila ho. Od publika jsme dostali obrovitánský potlesk, takovej potlesk jsou ještě nezažila. Potom diskotéka pokračovala, ale my jsme se se Spikem nenápadně vypařili do chaty. Tam jsme se oddávali polibků. Cítila jsem, že chci, aby byl můj a já jenom jeho. Sundal mi tričko, já mu rozepnula košili, opatrně mě položil na postel, rozepnul mi kalhoty……(CenzurovánoJ)
Byla jsem celá jeho, vychutnávala si jeho polibky a doteky. Pocity, které jsem cítila, se dají jen těžko popsat, myslela jsem, že nám patří celý svět.
Bylo krásné se ráno probudit a cítit, že leží vedle mě a drží mě kolem pasu. Otevřela jsem ráno oči. (no ráno spíš dopoledne)
„Dobré ráno, lásko, nesu nám snídani.“
„Páni, to je konfort to bys neměl dělat nebo si na to zvyknu.“
„No, to si budeš muset zvyknout, protože tě hodlám rozmazlovat.“
Snědli jsme snídani a najednou
„Tady je ještě něco, hvězdičko, ale to je jenom pro tebe“
„Co to je?“
Spike mi podal takovou malou sametovou krabičku
„Alexi, to ….“
„No tak to otevři.“
Otevřela jsem tu krabičku a byl tam prstýnek.
„Vezmeš si mě? Teda až ti bude 18 samozřejmě.“
„Alexi, to je.“
„Nemusíš odpovídat hned, klidně si to rozmysli.“
„Ano.“
„Cože?“
„Ano, říkám ano. Vezmu si tě moc ráda.“
„Alexi, musim ti, ale ještě něco říct.“
„O co jde?“
„Jde o Patrika, toho číšníka…“
„Myslíš to, že ti oblbnul, jako ty ostatní? To mi neříkej to už vím.“
„Ale dál jak k líbání nedošlo. Přísahám“
„Já vím.“
„Miluji tě.“
„Já tebe“
„Já tebe ale víc..“
Opět mě položil na postel a v tom přišla Martina. Oba dva jsme okamžitě vstali. No docela se jí to přepadení povedlo. No ale myslím, že to pochopila tak zase raději odešla.
„Miláčku, příště až půjdeš se snídaní, tak zamkni dveře OK?!“

Na intr jsem potom ani nemusela, protože jsem se nastěhovala ke Spikovi. Za necelý měsíc mi bude 18, ale svatbu jsme zatím odložili do té doby než odmaturuji. Takže lidičky Carpe Diem!

Není vítězem, kdo bojoval a zvítězil, ale ten, kdo miloval, zrazen byl a odpustil. N.N.
Když máš milovat, nepřemýšlej, když přemýšlíš, nemiluj Publilius Syrus
Není zamilován, kdo nemiluje navždy. Euripidés
Odloučení působí na lásku jako vítr na oheň, malý uhasí, velký rozdmýchává. Saadí
Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. N.N.
Láska je větší než příval slov. O lásce se nediskutuje. Láska je. Antoine de Saint-Exupéry
Kapka lásky je víc než vodopád zlata. Friedrich von Bodenstedt