Chvilka štěstí I.
Chvilka štěstí I.
Anotace: Skoropravdivý příběh o jedné mojí kamarádce
V jednom bytě na Pražském sídlišti, v na žluto natřeném pokoji se spoustou kreseb a různých výtvorů, vystavených všude kolem, sedí dívka a pláče, v ruce drží trochu pomuchlaný deník se stránkami promočenými od hořkých slz zklamání. Na bělostné stránce se černá ledabylým písmem věta napsaná v beznadějné situaci-Fajn, už zase mne nechal, copak jsem tak blbá, že si neudržim kluka dýl než dva tejdny? 12.8. 06 Zaklapne knihu a popadne krabici kapesníků. Po pár hodinách, kdy před ní leží hromada zmuchlaných kapesníků, její obličej vypadá jak přezrálé rajče a když už je tak unavená z pláče. Konečně usíná, ale na podlaze mezi roztrhanýma fotkami, kluka, kterého má ráda, ale snaží se ho nenávidět…
Ráno se probudí a podívá se do zrcadla, trošičku se ze sebe sama vyděsí. No to jsem tomu dala. Vypadá jako po velikém flámu, a taky se tak cítí. Moc se nevyspala a všechno ji tlačí od ,,pohodlného,, spánku. Za chvíli má jít na zkoušku s kapelou, ve které hraje a zpívá, má tam spoustu moc dobrých kamarádů a je tam jediná holka. Sakra přece tam nemůžu jít takhle, to nejde, vždyť vypadám jako strašidlo. Napustí si plnou vanu teplé vody a přidá trochu pěny do koupele, je to jedna z mála věcí, které ji pomohou zlepšit náladu. Po půl hodině vyleze usuší se, a upraví…
Krásně svítí slunce a ona stojí před šedým panelákem, zazvoní na zvonek a uslyší hlas svého dobrého kamaráda: No to je dost, že jdeš, už tady na tebe čekáme… Vejde a zamíří do sklepa kde je jejich zkoušková místnost, zaznívají odtamtud tlumené zvuky basovky. Pája se chopí textů k jejich nové písni, moc se jí líbí, kluci jí zahrajou melodidi a pak stále dokola, hrajou tu krásnou písničku až ji dovedou k dokonalosti. Je o jakési holce, kterou má rád jeden kluk…
Po zkoušce za ní přijde Mig, jeden kluk z kapely, sedne si vedle ní a povídá: Pájo, dneska ti to moc šlo. Ona se jen ušklíbne a dál kouká do neznáma. Co se děje, že jsi tak smutná, to u tebe nebývá tak časté, pokračuje Mig a nenechá se odbýt. Poví mu celou historii o dalším klukovi, který jen tak přišel zlomil jí srdce a odešel jakoby nic. Je až k nevíře to, že ji poslouchá se zaujetím až do konce, nikdy pro ni neexistoval člověk, kterého by zajímaly její problémy. Ještě víc se však diví, když ji pozve na zmrzlinu do blízké cukrárny a až do pozdního odpoledne si spolu povídají a oběma je hezky a Pája konečně zapomněla na jejího bejvalího a zase se začala bavit. Docela si rozumí a Pája si uvědomí, že Mig je vlastně docela hezkej kluk…
Kapela hraje na nějakém koncertu jako předskokani. Když dozpívají Pája sejde z pódia do zákulisí, motá se tam nějakej opilej kluk a pomalu přichází k ní.Neznámý zhasne světlo, začne něco blábolit a ona ustoupí krok dozadu, stále se k ní přibližuje, začne přemýšlet o útěku, co by jí mohl klidně udělat v takovém stavu. Jenže kam utíkat, když stojí úplně v rohu a ten kluk je od ní pár metrů a stále se přibližuje. Pak uvidí něčí siluetu, potichu zavolá o pomoc, ne moc nápadně, paprsek světla z pódia dopadne do tváře nově přicházejícímu, je to Mig, snad jí pomůže. Mig promluví: hele nech jí bejt, nebo… Nebo co? Dáš mi pohlavek, nemíchej se do toho a radši odejdi, řekne neznámý. Mig napřáhne ruku a … tak se strhne rvačka. Mezi práči se blýskne čepel nějakého nože, Migu pozor, on má nůž, vykřikne Pája . Jenže on nestihne zareagovat a ostří trochu sjede po jeho ruce. Pája se do rvačky připlete, co když mu něco udělá, není zvyklá se prát, ale alespoň mu může pomoct. Chytne ruce neznámému a silou je zkříží za zády a neznámý neudrží rovnováhu a spadne, snaží se ho udržet u země. Mig jí pomáhá, ale trochu se drží za ruku. Dobrý nestalo se ti nic, co máš s tou rukou! Přichází ochranka, asi je někdo zavolal odvedou neznámého a ptají se Páji a Miga na podrobnosti.
Rozsvítí světlo a Pája se podívá na jeho ruku, je celá od krve. Migu posaď se to se musí rychle zavázat. Z krku si sundá šátek a zaváže mu ruku. Musíš si jí držet nahoru a ono to za chvíli přestane. Pája doběhne za ochrankou a zeptá se na zdravotníka, jenže tam žádný není. Kam se poděli ostatní, na to by se mněl podívat doktor. Támhle jsou ! Doběhne za zbytkem kapely a vyhrkne na ně co se stalo, pomůžou Migovi do auta a jedou s ním do nemocnice…
Mig leží v posteli se zavázanou rukou, Doktor říkal, že si mě tu nechají do rána a pak mne pustí domů. Má v ruce deset stehů, ale jinak je v pohodě. Já tu s tebou zůstanu, prohlásí Pája pevně. To nejde, musíš domů, rodiče už o tebe mají určitě strach. No dobře pojedu domů, ale zítra se s tebou musím ještě vidět, asi jsi mi zachránil život a to se jen tak nezapomíná, alespoň já to nezapomenu…
Druhý den v poledne jí někdo volá. Ahoj Pájo, máš večer volno? Já myslím, že jo, proč se ptáš? A nešla bys se mnou na večeři? Jo, hrozně ráda a kdy se sejdem…
Večer se spolu sejdou před restaurací, společně vejdou dovnitř. Sednou si ke stolu a něco si objednají. Víš Pájo, něco jsem ti chtěl říct, chvilku mě prosímtě poslouchej, nikdy jsem neznal holku, která by pro mne znamenala víc, než jsi ty. Nikdy mi s nikým nebylo tak dobře jako s tebou, nikdy ve mne žádná holka nevzbuzovala takový pocit štěstí, když jsem jí byl nablízku.Byl bych schopen pro tebe zemřít, a bez tebe by můj život neměl smysl. Víš já to stejné cítím k tobě, ale nevím, jestli můžu s někým vůbec chodit, vždycky to dopadne stejně, ale já už to znovu nepřežiju, já se bojím, bojím se konce, každý kluk mne po pár týdnech nechal a zklamala jsem se už tolikrát, že nevím…
Nabídl se, že ji doprovodí domů, byla tak šťastná, jako nikdy předtím. Už byli před domem, ve kterém bydlela. Chystala se odejít, ale on jí chytil za ruku a přitáhl k sobě, na ten první sladký polibek nikdo z nich nikdy nemohl zapomenout.Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v jejím životě. Takto stáli na chodníku asi půl hodiny, v těsném obětí, nechtěli , aby ta krásná chvíle skončila. Ale Pája už musela jít…
Pája seděla na posteli a přemítala co se dnes večer stalo, jsou to asi dvě hodiny od toho, co spolu stáli před domem. A najednou jí ze snění probudí zvonící mobil. Krásko, jsi ještě vzhůru? Neruším tě? Ne vůbec co potřebuješ? Máš rodiče doma?Ne, asi dneska vůbec nepřijedou. Cos chtěl? Tak otevři okno. Pája přišla k oknu a otevřela ho, on stál na lešení, které tam měli, protože opravovali fasádu. Přes okno vešel dovnitř, skočil do pokoje a hned jí chytil za ruku a znovu políbil. Víš, dojel jsem domů, ale nevydržel jsem tam ani deset minut, musel jsem tě dneska ještě jednou vidět. Řekl jsem ti vůbec, jak ti to sluší, jsi překrásná. Myslíš v tý noční košili, děláš si srandu. Ne, jsi to nejnádhernější, co mě v životě potkalo. Pája si sedla na postel, bylo jí nádherně, Mig si k ní přisedl a obejmul jí svýma silnýma rukama, něžně jí odhrnul vlasy z obličeje a přitiskl svoje rty na její. Ani nevíš, jak tě miluju Pájo, jsi mým světlem ve tmě, potřebuji tě k životu. Pomalu si lehla na postel a on si lehl k ní a naposledy jí políbil na dobrou noc. Prosím nechoď pryč, zůstaň tu do rána, řekla, když se zvedal z postele. Tak dobře, stejně bych bez tebe nemohl usnout. A oba usnuli v těsném obětí, šťastní, že mají jeden druhého.
Ráno se probudí a podívá se do zrcadla, trošičku se ze sebe sama vyděsí. No to jsem tomu dala. Vypadá jako po velikém flámu, a taky se tak cítí. Moc se nevyspala a všechno ji tlačí od ,,pohodlného,, spánku. Za chvíli má jít na zkoušku s kapelou, ve které hraje a zpívá, má tam spoustu moc dobrých kamarádů a je tam jediná holka. Sakra přece tam nemůžu jít takhle, to nejde, vždyť vypadám jako strašidlo. Napustí si plnou vanu teplé vody a přidá trochu pěny do koupele, je to jedna z mála věcí, které ji pomohou zlepšit náladu. Po půl hodině vyleze usuší se, a upraví…
Krásně svítí slunce a ona stojí před šedým panelákem, zazvoní na zvonek a uslyší hlas svého dobrého kamaráda: No to je dost, že jdeš, už tady na tebe čekáme… Vejde a zamíří do sklepa kde je jejich zkoušková místnost, zaznívají odtamtud tlumené zvuky basovky. Pája se chopí textů k jejich nové písni, moc se jí líbí, kluci jí zahrajou melodidi a pak stále dokola, hrajou tu krásnou písničku až ji dovedou k dokonalosti. Je o jakési holce, kterou má rád jeden kluk…
Po zkoušce za ní přijde Mig, jeden kluk z kapely, sedne si vedle ní a povídá: Pájo, dneska ti to moc šlo. Ona se jen ušklíbne a dál kouká do neznáma. Co se děje, že jsi tak smutná, to u tebe nebývá tak časté, pokračuje Mig a nenechá se odbýt. Poví mu celou historii o dalším klukovi, který jen tak přišel zlomil jí srdce a odešel jakoby nic. Je až k nevíře to, že ji poslouchá se zaujetím až do konce, nikdy pro ni neexistoval člověk, kterého by zajímaly její problémy. Ještě víc se však diví, když ji pozve na zmrzlinu do blízké cukrárny a až do pozdního odpoledne si spolu povídají a oběma je hezky a Pája konečně zapomněla na jejího bejvalího a zase se začala bavit. Docela si rozumí a Pája si uvědomí, že Mig je vlastně docela hezkej kluk…
Kapela hraje na nějakém koncertu jako předskokani. Když dozpívají Pája sejde z pódia do zákulisí, motá se tam nějakej opilej kluk a pomalu přichází k ní.Neznámý zhasne světlo, začne něco blábolit a ona ustoupí krok dozadu, stále se k ní přibližuje, začne přemýšlet o útěku, co by jí mohl klidně udělat v takovém stavu. Jenže kam utíkat, když stojí úplně v rohu a ten kluk je od ní pár metrů a stále se přibližuje. Pak uvidí něčí siluetu, potichu zavolá o pomoc, ne moc nápadně, paprsek světla z pódia dopadne do tváře nově přicházejícímu, je to Mig, snad jí pomůže. Mig promluví: hele nech jí bejt, nebo… Nebo co? Dáš mi pohlavek, nemíchej se do toho a radši odejdi, řekne neznámý. Mig napřáhne ruku a … tak se strhne rvačka. Mezi práči se blýskne čepel nějakého nože, Migu pozor, on má nůž, vykřikne Pája . Jenže on nestihne zareagovat a ostří trochu sjede po jeho ruce. Pája se do rvačky připlete, co když mu něco udělá, není zvyklá se prát, ale alespoň mu může pomoct. Chytne ruce neznámému a silou je zkříží za zády a neznámý neudrží rovnováhu a spadne, snaží se ho udržet u země. Mig jí pomáhá, ale trochu se drží za ruku. Dobrý nestalo se ti nic, co máš s tou rukou! Přichází ochranka, asi je někdo zavolal odvedou neznámého a ptají se Páji a Miga na podrobnosti.
Rozsvítí světlo a Pája se podívá na jeho ruku, je celá od krve. Migu posaď se to se musí rychle zavázat. Z krku si sundá šátek a zaváže mu ruku. Musíš si jí držet nahoru a ono to za chvíli přestane. Pája doběhne za ochrankou a zeptá se na zdravotníka, jenže tam žádný není. Kam se poděli ostatní, na to by se mněl podívat doktor. Támhle jsou ! Doběhne za zbytkem kapely a vyhrkne na ně co se stalo, pomůžou Migovi do auta a jedou s ním do nemocnice…
Mig leží v posteli se zavázanou rukou, Doktor říkal, že si mě tu nechají do rána a pak mne pustí domů. Má v ruce deset stehů, ale jinak je v pohodě. Já tu s tebou zůstanu, prohlásí Pája pevně. To nejde, musíš domů, rodiče už o tebe mají určitě strach. No dobře pojedu domů, ale zítra se s tebou musím ještě vidět, asi jsi mi zachránil život a to se jen tak nezapomíná, alespoň já to nezapomenu…
Druhý den v poledne jí někdo volá. Ahoj Pájo, máš večer volno? Já myslím, že jo, proč se ptáš? A nešla bys se mnou na večeři? Jo, hrozně ráda a kdy se sejdem…
Večer se spolu sejdou před restaurací, společně vejdou dovnitř. Sednou si ke stolu a něco si objednají. Víš Pájo, něco jsem ti chtěl říct, chvilku mě prosímtě poslouchej, nikdy jsem neznal holku, která by pro mne znamenala víc, než jsi ty. Nikdy mi s nikým nebylo tak dobře jako s tebou, nikdy ve mne žádná holka nevzbuzovala takový pocit štěstí, když jsem jí byl nablízku.Byl bych schopen pro tebe zemřít, a bez tebe by můj život neměl smysl. Víš já to stejné cítím k tobě, ale nevím, jestli můžu s někým vůbec chodit, vždycky to dopadne stejně, ale já už to znovu nepřežiju, já se bojím, bojím se konce, každý kluk mne po pár týdnech nechal a zklamala jsem se už tolikrát, že nevím…
Nabídl se, že ji doprovodí domů, byla tak šťastná, jako nikdy předtím. Už byli před domem, ve kterém bydlela. Chystala se odejít, ale on jí chytil za ruku a přitáhl k sobě, na ten první sladký polibek nikdo z nich nikdy nemohl zapomenout.Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v jejím životě. Takto stáli na chodníku asi půl hodiny, v těsném obětí, nechtěli , aby ta krásná chvíle skončila. Ale Pája už musela jít…
Pája seděla na posteli a přemítala co se dnes večer stalo, jsou to asi dvě hodiny od toho, co spolu stáli před domem. A najednou jí ze snění probudí zvonící mobil. Krásko, jsi ještě vzhůru? Neruším tě? Ne vůbec co potřebuješ? Máš rodiče doma?Ne, asi dneska vůbec nepřijedou. Cos chtěl? Tak otevři okno. Pája přišla k oknu a otevřela ho, on stál na lešení, které tam měli, protože opravovali fasádu. Přes okno vešel dovnitř, skočil do pokoje a hned jí chytil za ruku a znovu políbil. Víš, dojel jsem domů, ale nevydržel jsem tam ani deset minut, musel jsem tě dneska ještě jednou vidět. Řekl jsem ti vůbec, jak ti to sluší, jsi překrásná. Myslíš v tý noční košili, děláš si srandu. Ne, jsi to nejnádhernější, co mě v životě potkalo. Pája si sedla na postel, bylo jí nádherně, Mig si k ní přisedl a obejmul jí svýma silnýma rukama, něžně jí odhrnul vlasy z obličeje a přitiskl svoje rty na její. Ani nevíš, jak tě miluju Pájo, jsi mým světlem ve tmě, potřebuji tě k životu. Pomalu si lehla na postel a on si lehl k ní a naposledy jí políbil na dobrou noc. Prosím nechoď pryč, zůstaň tu do rána, řekla, když se zvedal z postele. Tak dobře, stejně bych bez tebe nemohl usnout. A oba usnuli v těsném obětí, šťastní, že mají jeden druhého.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk