Jenom zadržet slzy...

"Ahoj" pozdravím Kubu nadšeně. Moc mu to sluší.

"Čau." broukne a dál přehazuje stanice na rádiu ve své felicii.

"Ani pusu mi nedáš?" usměju se mile. Nechá rádio rádiem a políbí mě. Konečně. Tolik mi chyběl. Neviděli jsme se čtrnáct dní.

"Pojedeme někem, jo? Mám plán." nastartuje Kuba auto.

"Kam?" chci ten plán vědět.

"Uvidíš." ušklíbne se, Děsně ho miluju. A on mě taky. Určitě. Jedeme někam ven z města. Pozoruju pole kolem. V lese zajedeme na polní cestu, po které pokračujeme dál.

"Sme na místě." oznámí. Podívám se, kam ukazuje jeho pohled - na posed kousek vedle lesa.

"Tam? Posed? Dem střílet?" zeptám se rádoby vtipně.

"Střílet? Mám snad čím?" odsekne Kuba jedovatě. Má svoje nálady, ale jinak se máme moc rádi. Je skvělej.

"Tak co budeme dělat?" zeptám se, když ruku v ruce kráčíme po polničce.

"Milovat se. Už je na čase. Sme spolu už dva měsíce. To je dost dlouhá doba!" odpoví. Malinko se leknu. Ale co, už na to mám věk. Už rok klidně můžu. Vylezeme nahoru. Jen co se posadíme, Kuba mě hned začne líbat. Rukama zajede pod tričko,....

"Bylo to skvělý. Škoda, že to musíme ukončit." řekne, když je po všem, a já mu sedím na klíně.

"Co bysme měli zkončit?" nechápu.

"No tohle, tenhle náš vztah, jak to ty nazýváš." klidně odpoví.

"Cože?! To jako fakt?!" nevěřím. Jakto? To se se mnou jako vyspí a pak mě odkopne?! To jsem nějaká matrace, nebo co?!

"Jo, nebavíš mě. Promiň, ale je to tak. Ale tohle bylo úžasný!" odpoví, opatrně mě ze sebe sešoupne a začne se oblíkat. "Poď, pojedem domů." pobídne mě, když nemám slov. On mě nechal. MYslela jsem si, že mě miluje. Hajzl! Oblíknu se a jedeme domů. Jenom zadržet slzy...