Nelaskavá láska

Prší. To ten den hezky začíná. Další obyčejné a navíc stejně únavné ráno. Vůbec se nemůžu probudit, vlastně nechci, ale ten nepříjemný zvuk budíku mě nakonec donutí.
Rozespalýma očima zavadím o datum, co svítí na displeji telefonu … “Panebože!!“..pronesu útrpným hlasem, otočím se na druhý bok, přikryji se peřinou až nad hlavu a opět zavřu oči. Výročí, dnes bychom s Petrem měli výročí 4 roky!!! …píše se 12. červenec 2007!
Tak teď už mě z té postele nedostane vážně nikdo – alespoň dnes!Myšlenky mi promítají snad každý moment našeho vztahu.Petr, první opravdová a začínám mít pocit, že i poslední láska mého života!Tohohle muže hledají,alespoň dle statistik, snad všechny ženy celý život!Opomenu vzhled (prý na něm nezáleží) ale jen tak mimochodem, dámy – dva metry vysoký fotbalista, s hnědými na krátko střiženými vlasy,s rošťáckýma modře se lesknoucíma očima a neodolatelným úsměvem!No a teď ty povahové rysy, které se zdají být, v kombinaci s jeho zjevem, nereálné … obětavý, s věrným srdcem ( i tělem ), něžný, vždy spolehlivý a za všech okolností zodpovědný si za svoje činy..ale hlavně – bezmezně milující!!!Ano, i tací existují…a představte si, že já měla to štěstí strávit po jeho boku dva krásné roky, ale jakožto mladá a marnivá , jsem nedokázala jeho kvality úplně ocenit a rozešla se s ním…prý „potřebuji volnost, užívat si života..“..nechápu, jak jsem tohle někdy mohla ze sebe vypustit!Někdy prostě dřív mluvím, než myslím, to je můj problém! Až příliš pozdě, jsem si uvědomila, co jsem ztratila a dodnes se z rozchodu nevzpamatovala - jaká ironie osudu, že?Ve většině případů trpí ten, kdo byl opuštěn, ale v našem případě trpěl a trpí dodnes ten, kdo opustil!
„Dost, dost , dost…práce volá!“..až za moment jsem si uvědomila, že mluvím sama se sebou a nahlas - děsivé!Se zřetelným smutkem ve tváři odjíždím do práce, odhodlána podávat nějaké pracovní výkony, ačkoliv jsem věděla, že nebudou nikterak valné…!Při pohledu na moji dnešní pracovní výkonnost mě šéf poslal domů si odpočinout.Asi to bylo stejně nejlepší řešení…v pokoji mě přepadla již čistá deprese a slzy se mi přímo valily z očí.
Tak tu zase truchlím nad zpackaným vztahem, který mi byl vším.Vše bylo tak dokonalé, asi až příliš.. tu obrovskou lásku s velkým L, mi už připomíná jen zásnubní prsten, lesknoucí se na mé levé ruce!Stále ho nosím, stále doufám…sakra proč?!

V oněch chvílích mi pomáhal můj blízký kamarád Lukáš. Lukáš byl také narozený ve znamení Vah, jako já, snad proto jsme si tak rozuměli. Jako dvě spřízněné duše. On měl za sebou pětiletý vztah a odchod Báry nesl těžce. Já zdrcena z rozchodu s životní láskou…měli jsme toho tolik společného!Spolu jsme se snažili přijít té lásce na kloub.Té lásce, jež k nám byla tak nelaskavá!
Trávili jsme spolu hodně času a snažili se zaplnit tu prázdnotu v nás.
Jednoho slunného dne jsme jeli z nudy na projížďku po okolí. Lukáš pustil jedno CD a povídá mi:“Tohle byla první písnička, co jsem slyšel po rozchodu s Bárou. Poslouchej…jde o ten text, o ty slova, víš?Přesně takhle jsem se onehdy cítil.“
A za okamžik se k mým uším linula slova jedné známé písničky a já si pobrukovala:“Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože, asi takovej pocit, špatně Tě slyším - cože?Ty se snad bojíš, no to je síla..žene mi do očí slzy…..“
A já pochopila, že jsme na tom úplně stejně. Stejně bledě – neschopni navázat jakýkoliv nový vztah, dokud v sobě budeme mít zakořeněný tenhle pocit!Oba jsme totiž trpěli utkvělou představou, že vztah, který jsme měli, bylo to nejlepší možné,že se tomu nic nevyrovná a že nic hezčího nás s nikým jiným jednoduše nečeká. Naše bývalé protějšky byly jiného názoru. Každý z nich měl již dlouhodobější známost!
Čas plynul a my byli stále sami, párkrát jsme prožili takový ten víkendový románek, ale nic zvláštního..chyba byla nejspíš na naší straně.
Jednou takhle navečer jsme se rozhodli shlédnout filmy , co jsme měli na DVD.
Už když jsem k němu přijela, cítila jsem takové napětí ve vzduchu. Nebo spíš mezi námi…,“Účastníci zájezdu“ se nám stali zřejmě osudní.
Ani nedokáži přesně vyjádřit, jak to celé vzniklo, ale jedno je jisté.A to,že ten večer jsme překročili hranici našeho přátelství!Oba jsme z toho byli jaksi v rozpacích.Nastal týden naprostého ticha.
Další víkend se celá situace opakovala znovu, ale byla o to hezčí, že jsem mu usínala v náruči!
Asi se ve mně něco zlomilo. Konečně! A já pochopila, že to je po dvou letech samoty někdo, kdo by mohl eventuelně naplnit moje srdce štěstím! Někdo, kdo za to stojí, koho mám ráda a on bude mít rád mě a…neměla jsem strach, vždyť jsme přeci tak důvěrní přátelé!Tohle přeci nemůže být jen tak..!
OMYL !OMYL !OMYL !…vážně si začínám myslet, že prostě přitahuji chlapy s nevyrovnaným citovým životem. Lukáš nejenže se vyhýbal jakékoliv odpovědnosti za to, co se stalo..ale ani se k tomu nevyjádřil.
Já se cítila tak využitá od někoho tak blízkého…a navíc – když toužil jen po „holce na jednu noc“, mohl si vybrat kteroukoliv jinou a neničit naše přátelství!
Moje emoce musely napovrch.Vypukla hádka, nejdřív přes telefon, později osobně…celá ulice si vyslechla, co si o tom všem myslím!Jeho nějaké konkrétní stanovisko jsem se stejně nedozvěděla…při mém zběsilém odjezdu se jen zmohl na :“Ale mě to není jedno!“..ale to já už byla v takové ráži, že jsem přestala vnímat jeho slaboduché argumenty!
Tak a je konec…konec přátelství, konec možného vztahu, který skončil dříve, než mohl začít..náš konec!Mísily se ve mně různé pocity smutku, zklamání, zrady, ale nejsilnější byl pocit úlevy. Paradoxně se mi hrozně ulevilo!!Řekla jsem vše, co jsem chtěla… a řekla bych to znovu!Ani nelituji toho, co se mezi námi stalo, ale lituji toho, jak se zachoval!
Těžko říci, koho to mrzí víc…
A jelikož zřejmě existuje nějaká ta rovnováha na tomhle světě, tak večer onoho dne jsem obdržela SMS. SMS od Petra! Chtěl si popovídat, neviděli jsme se téměř rok, takže jsem souhlasila! Vždy,když ho vidím…přenese na mě svoji typicky optimistickou náladu.Ne nadarmo jsem mu říkala „Sluníčko“.
Následující den jsme se sešli v kavárně a vyměňovali si zážitky z uplynulých měsíců a poté každá třetí věta začínala „A pamatuješ, jak jsme tenkrát byli…“
Ach ty vzpomínky…lehká nostalgie, ale jinak moc příjemná diskuse s člověkem, co pro vás tolik znamenal a znamená doposud!
Otevřou se dveře a vejde do nich drobná blondýnka,jež sice působí křehkým dojmem,ale zároveň z ní vyzařuje silná osobnost a v závěsu za ní atraktivní mladík v pruhovaném tričku. Ano…to přišel na kafe Lukáš se svoji bývalou přítelkyní.Asi mě to ani nepřekvapilo.Vždyť já také hledala oporu tam, kde jsem věděla, že kdysi bývala!
Nicméně,můj pohled a pozdrav směřovaly pouze k ní a nadále jsem se věnovala své drahé společnosti. Za to Lukáš nějak tuto velice trapnou až směšnou situaci neunesl…a během pár minut s Bárou odešli. „Srab!“..pomyslela jsem si..
Už vím, že za něj už nepadne ani jedna probdělá noc…znáte to “Nikdo nestojí za vaše slzy a ten kdo ano, tak ten vás nerozpláče“…ale jediná věc, v kterou po tomhle všem věřím je, že ten, kdo za moje slzy stojí, sedí právě přímo naproti mně!
Možná se to zdá,jak příběh z nějaké telenovely, možná si budete myslet, že tady má jen někdo bujnou fantazii. Ale tohle není žádný film, žádná možnost opravy. Ani v momentech kdy řeknete něco, co nemáte, se neozve: „Špatně, znova…klapka, střih..jedem!“
Protože scénář si píšeme sami..každý sám…a záleží na každém jaký bude děj jeho příběhu. Někdy je to kruté, jindy zase krásné…, to je život! Jednu věc máme společnou…v každém našem příběhu bude vždy LÁSKA.Ať už v jakékoliv podobě…a když vás zrovna potká ta nelaskavá…tak vždy je šance to změnit, vždy ještě zbývá víra!A co teď udělám já? Já už taky kolikrát vyřkla slova, co jsem neměla a udělala věci, který jsem nechtěla…to nikdo nevrátí,ale šance nejsou nikdy ztraceny a jako každá věc má svůj rub i líc, jako po noci přijde den, tak se jednou i z nelaskavé lásky stane laskavá! Říkám: “Bude líp, protože hůř už bylo..!“.A jak bychom si mohli v životě vážit toho hezkého, kdybychom nepoznali to zlé?Jednou se probudíte a zjistíte, že je zase tady.. a pak znovu pocítíte , co znamená zázrak jménem LÁSKA……