Praha IV.

Nemohu tomu vůbec uvěřit, ještě doma když zapaluji svíčky kroutím nechápavě hlavou. Mě, že by se stalo něco výjimečného? To není možné! Svou těžkou hlavu uložím na polštář, jemně pustím Massive Attack, a pokouším se vyhnat z hlavy veškeré myšlenky, ty hezké i ty méně hezké. Protože potřebuji prostě na chvíli vypnout a jakoby nebýt. Což přiznejme si, není tak lehké. Jakub Prachař pozval na rande MĚ! A vůbec, bylo to rande? Napadne mě v duchu.
Klep, klep, klep.
Vyruší mě z rozjímání zvuk, klepání na dveře.
„ Ano, dále!“ pozvu vetřelce do svého soukromí.
„ Veruš, máš tu návštěvu. Je u hlavních dveří.“ Oznámí mi Sabina. S úsměvem ji poděkuji a zvednu se z postele. Odevzdaně se ploužím ke dveřím, ne že bych toužila po něčí společnosti, když nemůžu vydržet ani sama se se sebou a svými myšlenkami.
„ Jéééé, ahoj Luku, pojď dál,“ překvapí mě můj nový pražský kamarád. Vlastně skoro soused.
„ Čau, tak jsem si říkal, že beztak budeš ležet sama doma a budeš se nudit, že je to tak?“ prohodí, cestou do pokoje, který je osvětlený pouze svíčkami a vonnou lampou.
„ No sama sem, to je fakt, ale že bych se nudila to říct vážně nemohu.“ Přiznám, s údivem na mě hledí.
„ To nechápu, nesnáším, když musím být sám, to raději půjdu ven a budu se snažit s někým se seznámit.“
„ No, ty si takový a já jsem zas taková, každý má svoje, stejně si myslím, že je důležité mít chvíli čas a klid na sebe. No ale jak říkám, podle gusta žádný dišputát. Navíc mám dost námětů na přemýšlení.“ Vybuchnu v hurónský smích, když si připomenu svou naivitu.
„ Čemu se tak směješ?“ nechápe mé chování. Vysvětlím mu tedy celou tu situaci s Jakubem, to jak jsme se potkali, ten polibek na tykání, prostě všecko. Neskutečně se mi uleví. Smějeme se u toho oba, i když nevím, ale jako bych v Lukášově tváři postřehla náznak žárlivosti. Možná už mi ale začíná harašit z toho všeho co se v Praze děje.

Po příjemné hodince se se mnou Luk rozloučí. Pak už mi nic nebrání v tom, dát si sprchu a zalézt si do peřin, zachumlat se a jen tak nezávazně bez studu snít. No, kdybych aspoň to snění stihla. Ani ne do minuty spím jako špalek. Neprobudí mě ani SMS, co si ráno vyzvednu. Ospale mžourám na displej svého mobilního telefonu.
Odesílatel: Jakub P.
AHOJ KRASKO, DOUFAM, ZE UZ LEZIS V PELISKU A USINAS S MYSLENKAMI NA ME:) DIKY ZA FAJN ODPOLEDNE. NEKDY TO ZOPAKUJEM. JAKUB:-*
Tak to tedy zírám jak z nebe spadlá, takovou sentimentální a užvatlanou SMS napsal Jakub Prachař? Ten namyšlený floutek, střídající holky jako na běžícím pásu? Po chvíli uvažování musím uznat, že je to přeci jen člověk a může dělat normální věci, jako normální lidé. Tudíž i psát užvatlané SMS. Neříkám, že mi neudělala radost, ale i tak mě to prostě zarazilo.

Mátožně vstanu z postele, rozhlídnu se po bytě. Barča je u Michala, to vím od včerejška a na stole v kuchyni mě čeká vzkaz od Sabiny, že jela narychlo domů do Brna. Takže mám byt pro sebe. To je krása. Naplánuji si celý den, zajdu do obchodu a celý den nevytáhnu paty z domu. Je sice hezky, ale mám rozečtenou super knížku, takže mě ven nedostane prostě nic. Ani do toho obchodu se mi nechce, ale je to nutnost, nemám tu ani suchou kůrku chleba.
Neodolám, přečtu si tu SMS znovu, a už mi vůbec nepřipadá tak užvatlaná. Kruci, co to se mnou je? Děsím se, tuhle svou tvář, jež sem kdysi dávno zasunula někde dozadu mého já, přesně tuhle tvář mě, to citlivé a citové já, tuhle tvář jsem zapomněla. Zapomněla jsem na to, že mám city, že jsem schopna milovat, mít radost a prostě žít. V poslední době mě zajímala jen práce, mé koníčky, mí přátelé, ne láska, tak moc jsem si chtěla vytvořit ten svůj milovaný stereotyp a za každou cenu jsem se snažila z něj nevybočit. No, hold stane se, že do toho někdo, nebo něco vstoupí a je to všechno v koncích. Jednou jsem četla, že jediná jistota v životě je změna. A je to tak. Tak se přizpůsobíme, ne? Řeknu si v duchu a utíkám se převléct, abych mohla jít do toho obchodu.

Z obchodu přijdu nejen rozladěná, ale i naštvaná, copak musí všichni nakupovat v sobotu ráno. Spravím si náladu tím, že si rozbalím tabulku čokolády, vezmu mobil a napíšu Jakubovi zprávu.
AHOJ NO VČERA JSEM BYLA TAK HOTOVA, ZE JSEM USLA ANIZ BYCH SI STIHLA PRECIST TVOU SMS. TAKY SE MI TO LIBILO A RADA NĚCO NEKDY PODNIKNU. VERA

V rychlosti nadatluji SMS a vrhnu se na Kafku na pobřeží, děj se začíná pomalu zamotávat, tudíž mě to zajímá. Ani pět minut neuběhne od toho, co jsem odeslala textovku a už mi mobil brní na stolku. Celá natěšená chňapnu po mobilu. Odesílatelem není nikdo jiný než Jakub. Obsah mě samozřejmě potěší. Takže místo, abych strávila příjemné dopoledne u knížky, strávím ho u mobilu. Musím přiznat, že mě ten kluk dostává víc a víc. Což se mi na jednu stranu líbí a na druhou se toho bojím. Jenže když mi nabídne schůzku v centru města, nemohu jinak než souhlasit.