Setkání po letech II.

A opravdu, ani nedojdu domů a zavrní mi mobil v tašce.
AHOJ WERUSHE, VIDIS I PREZDIVKU SI PAMATUJI, TAK MI NAPIS KDY MAS CAS A JA PAK NAPISU KDY SE SEJDEM. UCIM TED NA JEDNE STREDNI BIOLOGII NA CASTECNY UVAZEK, TAKZE CASU MAM DOST!
Potěší mě to, to ano. I představa, že si budu mít s kým zavzpomínat, s někým s kým mám společné vzpomínky, i ta mě hrozně těší. Nadatluji tedy SMS ještě ve výtahu. A posléze s uspokojením za sebou zaklapnu dveře bytu. K nohám se mi přilepí Jakub, můj kartouzský kocourek.
„ No ahoj Jakoubku!“ podrbu zvíře pod krkem. Odmění se mi vrněním. Vybalím nákup co jsem po cestě domů koupila a odevzdaně si lehnu na postel, zapnu televizi, abych si mohla chvíli odpočinout s Jakubem v náručí. Moje láska, můj jediný milovaný je právě Jakub a to proto, že má radost, když přijdu domů, přitulí se, zahřeje mě a nikdy mi nenadává, když mu zapomenu vyměnit bedýnku s pískem. Sice se občas tváří naštvaně, když mu místo kuřecí kapsičky koupím vepřovou, ale i to mí záhy promine.
Usnu, ani nevím jak. Ve snu se mi vybaví další vzpomínka.

------------------------------------------------------

Ležela jsem na žíněnce v tělocvičně, kde hrála přeřvaná hudba, aby lidi neusínali. Mě se to samou únavou povedlo. Po chvíli však slyším něčí hlas. Nejdříve nedbám, ale když ten hlas nabírá na intenzitě, nevyhnu se otevření očí.
„ Co je?“ zívnu rozespale a hledím do těch modrých uhrančivých studánek.
„ Vstávej Veruš, za chvíli píšeš tu písemku z angličtiny!“ řekne profesor Popp a podává mi hrnek s kávou. No s kávou, fuj horší žgluru jsem snad ještě nepila. Ale na nohy mě vážně postaví. Možná to není tou kávou, ale tím jak mi hledí do očí a usmívá se! V tu chvíli se cítím naprosto ztracena.

--------------------------------------------------------

Vzbudí mě příchozí zpráva, za což jsem vděčná, protože bych nerada spala až do rána v kostýmku. Ano, tak zdechlá jsem byla, že jsem se ani nepřevlékla do domácího. Vstanu tedy, v rychlosti se osprchuji, namažu celé tělo krémem, hodím na sebe pyžamo a vlezu si do postele k podřimujícímu Kubíčkovi. Až v klidu a pohodě si přečtu SMS od pana profesora. Nevím proč mám tu tendenci stále ho tak nazývat.
TAK TO ME TESI, ZE ZÍTRA BY TO SLO. CAS A MÍSTO SCHUZKY JEŠTĚ UPRESNIM. A MUSIM RICT ZE SE VELICE TESIM! VYROJILO SE MI NAJEDNOU TOLIK VZPOMINEK, KTERÉ S TEBOU CHCI PROBRAT.
Docela mě překvapí, že je vážně tak hrr. Ale samozřejmě vám nechci namlouvat jak mě to nechává chladnou! To vůbec ne! Jsem z toho dost hotová, vlastně mi to připomnělo další starou věc.

--------------------------------------------------------

Jednou, když jsme měli právní přípravu v multimediální učebně, náš milý, mladý a sexy kantor se zohýbal pro nějakou věc co mu spadla ze stolu. Jelikož nám ukázal své sexy pozadí v celé své kráse, neubránili jsme se vyjeveným pohledům a následného smíchu. Pan Popp se otočil, nechápavě se díval co se stalo. My jen kroutili hlavou. Jen Martin se nechal slyšet.
„ No, holky jsou hotové z toho vašeho zadku!“ Po této hlášce se pan profesor začal šíleně smát. A z téhle nudné hodiny, nakonec nebylo nic jiného než další šprýmování na jeho osobu.
Často, vlastně skoro pořád vyhledával můj pohled. Měla jsem pocit, jako by hledal pomoc, záchytný bod, jako bych mu dodávala odvahu. Ale mohla to být jen má subjektivní myšlenka.

--------------------------------------------------------
Pousměji se, zaplaví mě takový ten dávno zapomenutý pocit radosti z minulosti. Některé vzpomínky jsou krásné. Hlavně ty, v nichž hraje hlavní roli právě Honza. A že jich nemám zrovna málo. I za ten jeden rok, který s námi strávil se dá nasbírat tolik úžasných zážitku.
„ Pojď Kubíku, půjdeme spinkat.“ Řeknu svému kocourovi, přikryji se až po bradu, zhasnu televizi i malou lampičku a oddám se říši snů.
Ráno se cítím jako znovuzrozená. Prozpěvuji si, až se na mě Jakub divně dívá. Kroutí tou svou obrovskou hlavou ze strany na stranu a pozoruje mě, dokud mu neotevřu jeho oblíbenou kuřecí kapsičku. Pak jeho pozornost a zájem o mou osobu naprosto opadne. Asi mi nechce prominout, že ho tu zase nechám samotného.
V práci jsem celou dobu napjatá a kontroluji mobil co dvě minuty, jestli mi neuniklo zavibrování. Začínám být nervózní, protože pracovní doba se blíží ke konci. A SMS nikde! Snažím se na to nemyslet, a tak ji přivolat, leč marně. Nic, že by zapomněl, pomyslím si zklamaně. Ale vždyť byl tak nadšený včera v tramvaji i v těch zprávách co mi posílal.
Když už rezignuji a smířím se s tím, že prožiji klidný večer s Jakoubkem, mobil se mi konečně rozvibruje.