Vysněný život

Takže jsme vážně tady. Zdenda otevře dveře našeho nového bytu, musím přiznat, že ačkoli nesnáším překvapení, tak tohle mě strašně potěší a musím říct, že jsem ráda, že mě do toho Zdeník neangažoval. Přišla bych o to vyražení dechu, to příjemné vyražení dechu.
„ Tak pojď lásko, neostýchej se!“ pobídne mě Zdenda, aby mě konečně donutil po pěti minutách k nějakému pohybu. Vstoupím tedy do našeho nového domova o velikosti 2+kk. Je mi úplně líto dotknout se té krásné plovoucí podlahy v botech, ale tohle Zdendu asi netrápí. Nadšeně mě táhne do pokoje, kde v budoucnu bude ložnice.
„ No teda, to je…“ užasnu, leč nestihnu doříct myšlenku, protože mě můj milý Zdeník chytne kolem pasu a vlepí mi takového hubana, že se musím smát.

Samozřejmě jsme plánovali, že si konečně seženeme byt pro nás dva. Plánovali jsme to oba, ale protože je Zdenda architekt, tak si to vzal na starosti. Chtěla jsem s ním procházet byty a radit se, leč můj milý se nedal přesvědčit, chtěl prostě najít nejlepší a nevyhovující byt, tak aby to pro mě bylo překvapení. Musím přiznat, že jsme se kvůli tomu zhádali tak moc, že byl rozchod na spadnutí. Uvědomila jsem si, že to by byla velká hloupost a nechala to na něm i když uštěpačné poznámky jsem si neodpustila nikdy, když si šel prohlížet další byt. Pořád se tvářil tak nejasně a vůbec nedal nic znát, když se vrátil. Je fakt, že jsem pak naštvaně šla domů a holkám nadávala jakého tajnůstkáře jsem si pověsila na krk.

Po něžném líbání se přesuneme do koupelny. Na to nemám slov, jen stojím s otevřenou pusou, vyvalenýma očima a nepřítomným výrazem. Živě vidím večery strávené v rohové vaně, svíčky kolem mě. Koupelna je laděná do tmavě modra, s bílými doplňky, vypadá to rozhodně zajímavě a úžasně.
„ Jsi si jistý, že si to můžeme dovolit?“ ptám se Zdendy skoro bez dechu. Ten mě obejme zezadu kolem pasu.
„ Ano, neboj se! Nájem je kolem 15 000 měsíčně plus nějaké poplatky, což je na Prahu dost dobrá cena.“ Vysvětlí, a chtě nechtě musím uznat, že má pravdu. Taková nádhera s novou koupelnou a novým kuchyňským koutem, je skoro zadarmo.
„ No, takže tohle řeknu jen jednou, dávej si pozor, protože nic mě nedonutí to říct znova. Jsem nakonec ráda, že si to udělal jako překvapení!“ přiznám se, a přidám vypláznutí jazyku.
„ Fakt mi to už nezopakuješ? To je škoda, nahrál bych si to!“ usměje se tím svým úsměvem do kterého jsem se tolik zamilovala.
„ Ne, a navíc chtěla bych z toho provizi. Za každé poslechnutí 50 korun!“ uculím se koketně.
To mi Zdenda nedaruje, pokusí se mě kousnout do krku, ale jsem natolik pohotová, že se stihnu dostat z jeho sevření a utéct do kuchyně.
„ Tohle ti nedaruji!“ řekne se smíchem v očích, myslíc si že to vezmu vážně. Vypláznu na něj jazyk, čímž mu jasně dám najevo jak vážně ho beru.

Večer ve své posteli, v té staré proležené posteli sním o tom, jak zítra budu konečně usínat se Zdeňkem v našem bytečku v naši posteli, nebo aspoň na naši matraci. Poslední noc, co strávím s holkami v bytě jež mi poskytl na rok útočiště a přechodný domov ve kterém jsem se cítila moc dobře. Ale už to chtělo změnu.