Vysněný život (3.)

Když se podíváme na své dílo kritickým okem, tak uznáme, že se to povedlo.
„ Je vážně lepší, když tu nestraší ty noční stolky, jak si říkala!“ uzná Zdenda, odmítla jsem totiž kupovat noční stolky, protože se u postele na nich hromadí jen binec. U postele stojí z každé strany bíle lampy z Ikey. Ustlaná postel působí dojmem, že by do ní člověk hned vklouzl, i když se asi každému nelíbí čistě bílé povlečení, které krásně ladí s kovem postele a zelenou stěnou. Takhle nějak jsem si ložnici vždy představovala.
„ Miláčku, si prostě šikovná!“ řekne a vtiskne mi polibek na již umytou tvář.
„ Já, určitě, to ty jsi pan architekt!“ škádlím ho.
„ Lásko já mám docela hlad, nevím jak ty?“ řekne Zdeňek, když si uvědomí, že jsme nic nejedli vlastně od rána.
„ Tak to máš pravdu, hlad mám obrovský, ale nohy odmítají poslušnost! Objednáme si něco!“ žadoním protože cestu do města, by má rozbolavělá kostra, po takové námaze jako stěhování a malování, nezvládla.
„ Však nic jiného jsem na mysli ani neměl! Trumbero!“ usměje se na mě moje sladká druhá polovička jako na malé dítě. Raději to přejdu bez povšimnutí.

Objednané jídlo sníme na zemi v budoucím obývacím koutě a dobře se u toho bavíme. Krmíme se a trochu po sobě to jídlo i házíme. Ono, oba pracuje v seriozních firmách, kde je kodex se slušně oblékat, chovat se na úrovni, a tak si to doma trochu vynahrazujeme, vždycky se tak trochu chováme jako děti. Možná proto je pořád náš vztah nevšední i když takový usedlý. Ono to jde strašně těžko popsat.
„ Tak prdelko, napustíme si vanu? A pak spinkat?“ zeptá se mě v jedné chvíli Zdeník. Snažím se nacpat si do pusy velký kus masa, takže ho příliš nevnímám, musí být na mě uchvátný pohled.
„ Mmmm,“ zahuhlám z plnou pusou, naštěstí je Zdenda dost chápavý a ví co tím chci říct. Nechá mě dojíst svou porci, a zmizí v koupelně.
„ Miláčku, ty svíčky co jsme koupili jsou v které krabici?“ volá na mě.
„ V té co je na chodbě a je na ni napsané kravinky!“ zavolám odpověď a strčím si do pusy poslední kroketku. Pak opláchnu příbory a talíře na které jsme si jídlo přendali a jdu se podívat co tam ten blázen kutí.

Koupelna se proměnila v romanticky osvětlenou místnost, pára z horké vody stoupá nahoru a po orosených kachličkách stékají kapičky vody.
„ Co blbneš?“ vzdychnu užasle, ten kluk mě i po tak dlouhé době co jsme spolu, překvapuje. Myslela jsem, že se v rychlosti opláchneme a půjdeme spát po tak namáhavém dni a on připraví tuhle nádheru.
„ Tak musíme nějak oslavit první noc v novém bytě!“ řekne něžně a zavře za mnou dveře. Na vaně stojí i láhev se šampaňským.
Stojím tam uprostřed koupelny pořád ještě v údivu a skoro nevnímám, že mě Zdeník pomalu zbavuje šatstva. Až po chvíli si uvědomím, že jeho dotyky na mé hebké kůži působí vyložené erupce vzrušení. Poddám se tomu, té krásné něžné předehry. Políbí snad každičké místo na mém těle. Když už jsem úplně zbavena šatstva, tak se svleče i on a vklouzne za mnou do vody. Lehne si tak, abych se o něj mohla opřít a vychutnat si ten nádherný okamžik relaxace a erotické předehry zároveň. Upíjíme v chvilkách, kdy se nedotýkáme jeden druhého, šampíčko a je to prostě naprostá nádhera. Jinak to popsat snad nejde.
Když už máme dost horké vody i toho alkoholického nápoje, přeběhneme jen tak, úplně nahatí do postele, kde se zachumláme do peřin v objetí toho druhého a usneme jako dva obrovské špalky.