Cítění

Pár slov a pár vět, někdy se stává, že mě tak rozhodí, že si nevím rady a nevím co si mám myslet..Je tu vždycky, když potřebuješ, když se vzájemně potřebujete, soužití radosti.. to pouto už vám nikdo nevezme... CO? No je to opradvu jednoduché, není tak težké umřít za přítele,tak jako najít přítele,který by za to stál... Někdy si říkám... nebýt minulosti, přítomnosti... nebylo by to takové... Byly ovšem časy.. kdy..to osoba,která právě drží brk, brávala jinak... Nikdy na ty časy nezapomene, plné radosti, štěstí, zářícího úsměvu... ale pak najednou... jako mávnutím proutku... jediným slovem...větou, rozhovorem....všechen smích, radsot... proměněno ve jeden velký smutek..mohli chodit šašci,kejklíři... ale ne.. nebylo pomoci.. Avšak.. přece se nespřetahají pouta přátelství, když to tak mělo být... Někdy je nutné se zasmát se zaťatou pěstí...Jak se říká, čas hojí i velké rány,ale jizvy zústanou.. Tak i pisatel tohoto psaní procházel dál životem.. snaží se o začlenění do společnosti. Ví, že na dotyčného nikdy nezapomene a i přes to všechno vzpomínat bude jen v dobrém..Dnes mezi nimi není nic, co by nebylo probraného, jsou tu jeden pro druhého.. nejednou potřeboval jeden oporu ...

Upřímnost a velká otevřenost ale nepřeje ani tomu největšímu přátelství... nemůžu přece být přítelem blízkým, tajím-li v sobě cit... Ne není to přetvářka.. to ne.. jednou řekl jeden chytrý pán.. naučil jsem se žít bez Tebe,ale kdykoliv pootevřeš ránu, naučím se znovu žít s Tebou. Jen jsem cit, posunul za ctnost, čestnost, víru a přátelství a vím.. , že tam je.. a bojím se dne..kdy ho jednoho dne nevšimky otevřeš...

Drahý příteli, pravím... buď štasten se svoji ženou i dětmi svými.. budu žít z pocitu, že život je spravedlivý, že daroval andělovi štěstí, lásku, zdraví ... Buď zdráv !!