Erranella-1. část

Slunko svítilo, ale všetečný vítr už dával najevo, že podzim se rychle blíží.
Erranella z toho příliš nadšená nebyla, milovala léto a to už pomalu, ale jistě končilo.
Erranella byla neobyčejná dívka, nikdo ji neuměl přesně odhadnout, ani její rodiče jí nerozuměli.
Žila s rodiči v zámku v krásném kraji, který byl kolem dokola lemován lesy...
Byla ze čtyř dcer nejmladší, ale řekněme také nejrozumnější, zatímco její osmnáctiletá sestra a sedmnáctiletá dvojčata byly nerozvážné a tropily si žerty z komorných, Erranella byla jiná.
Bylo to navenek tiché a poslušné děvče, ale uvnitř v srdci plál nezkrotný a nepolapitelný žár.
Lidé o ní říkali, že nemá jiskru, ale co o ní mohli vědět, viděli ji jen jednou, když se vydala do vesnice, jinak se nikdy neukazovala...

Teď se však mělo vše změnit, její rodiče se rozhodli uspořádat velikou slavnost na počest jejích šestnáctých narozenin a zasnoubení jejích tří sester.
Na ten den se přes všechny obavy těšila. ,,Konečně se budu moct projet na tom nádherném koni !“ myslela si. V den šestnáctých narozenin se totiž mladé kněžny vždy projížděly na koních mezi lidem, taková byla tradice.

Konečně nastal ten den...Erranella se už chystala na slavnostní oběd, vybrala si na něj lehounké růžové šaty z mušelínu, které byly pokryty jemnými bílými kvítky.
Oběd byl úžasný, tolik šťastných a veselých lidí, vybraných jídel a lahodného vína. Navíc výzdoba sálu byla uchvacující...
Erranellin otec povstal, připil Erranella k narozeninám a oznámil oficiální zasnoubení zbylých tří dcer Katriny, Amálie a Rodeny.
Večer se blížil a proto se všechny čtyři dívky omluvily a odebraly se do svých ložnic odpočívat před přípravou na večerní slavnost.

Hudba se linula z mohutné síně a Erranella plná očekávání vyčkávala za ohromnými dubovými dveřmi na uvedení do místnosti...
Když konečně vyřkli její jméno a dveře se s hrozným lomozem otevřely, krátkými rozvážnými krůčky vstoupila do místnosti a rozhostilo se ticho...

Vědělo se o ní, že je krásná, ale tohle předčilo vše...
Zářivé zlaté šaty zdůrazňovaly její mladé, štíhlé tělo a zajímavě kontrastovaly s po pás dlouhými kaštanovými vlasy a okouzlujícíma čokoládovýma očima.
Ve vlasech se tyčila krásná zdobená čelenka a útlou šíji zdobil drobný diamantový náhrdelník...
Mladí muži seděli němí úžasem a dívky mohly jen tiše závidět.
Erranella se lehounce posadilo a hudba začala opět hrát.
Pomalé tance střídaly rychlé a dívka se nezastavila.
Začínala být unavená, když majestátní hodiny odbily půlnoc a to znamenalo, že je čas na obřadní projížďku na koni.
Erraneliným obličejem proběhlo vzrušení spolu s radostí a s tichým výkřikem se rozběhla ke stájím.
Přikročila k vznešenému hnědákovi, přitiskla svou hlavu na jeho šíji a zasnila se...Najednou ji vyrušily kroky, byl to mladý uš´čeň, který měl brzy nastoupit jako nový lokaj.
Krátce se na ni usmál a připravil hnědáka, Erranella na nic nečekala, nasedla na koně a krokem vyrazila do ulic.
Mávala lidem a zářila štěstím, po chvíli jí to přestalo bavit, v očích zaplály zlověstné plamínky, drkla koně do slabin a k úleku všech se tryskem vydala směrem k lesu...

Po půl hodině zastavila koně a sesedla, lehla si do trávy a na zničené šaty vůbec nemyslela.
Trvalo sotva pár okamžiků než uslyšela ten hlas...
,,Neměla byste tu takhle ležet, nastydnete.“ Otočila hlavu a spatřila mladíka ze stájí. Černé vlasy mu padaly do čela a snažily se skrýt temné oči. ,,To je v pořádku, už se stejně vracím.“ odpověděůa pevným hlasem, znovu nasedla na koně a jela zpět na zámek, v zádech ale stále cítila jeho pohled...