Erranella-2. část

Lidé se děsili, co se jí stalo, když najednou v dálce spatřili útlou postavu na koni.
,,Oh, je v pořádku, Díky Bohu!“ křičeli
Erranella dojela až do zahrad, poté nechala ustájit koně a chtěla nenápadně proklouznout do své ložnice, když už byla na schodech, zastavil ji rozzuřený hlas...,,Jdeš snad někam?!“
Erranella se vyděšeně otočila k otci a odpověděla roztřeseným hláskem:
,,Já se velmi omlouvám, ale jsem příliš unavená...“
,,Tak slečínka je unavená? No to bude tím, že si po večerech vyjíždí uprostřed oslavy na koni ne?
Ale dobrá, teď se veřejně omluvíš lidem, řekneš jim, že se ti splašil kůň a půjdeš spát jasné?!“
,,Samozřejmě otče, jak si přeješ.“
Erranella celá nejistá vstoupila na balkon, požádala o pozornost a spustila...,,Velice se omlouvám z svou nepřítomnost, ale během promenády se pode mnou splašil kůň a bylo velice složité ho uklidnit...Znovu se omlouvám a všem přeji Dobrou noc.“s těmito slovy chtěla odejít, ale najednou ho tam uviděla, usmíval se, věděl, že lhala, věděl, že je nešťastná a nechce být kněžnou...rozuměl jí...V jednom okamžiku se oba otočili a odcházeli...

Ráno bylo pochmurné, Erranella se bála, že bude podrobena rozhovoru o včerejší noci a že bude muset vše vysvětlit, ale mýlila se, když přisedla ke snídani, rodiče k jní ani nezvedli oči a dál plánovali trojnásobnou svatbu svých dcer.
Erranella klidně posnídala, převlékla se do venkovních šatů a vyrazila ke stájím. Tolik doufala, že tam bude..Nespletla se...
,,Dobré ráno, jdete se po ránu projet?“
,,Ne, jdu se jen podívat na svého hnědáka a děkuji vám za přání dobrého rána.“
,,Není zač...“ otočil se k ní, rychlým pohybem si jí přitáhl a lehce ji políbil...
,,To nesmíme, co to děláte?!“ vykřikla zděšěně
Znovu ji políbil a odpověděl: ,,Miluji vas od první chvíle, co jsem vás viděl a v tom lese...Známe se teprve chvíli a přesto jsem si tím jistý...“
,,Já také...“ odpověděla a šli se projít lesem...,,Rodiče ale nikdy k tomuto vztahu nesvolí!“
,,Já vím, budeme to prozatím držet v tajnosti a později se uvidí...a jmenuji se Filip.“ usmál se a objal ji...

Takhle to trvalo několik měsíců když jednou...

Erranella byla šťastná jako nikdy právě se vracela od Filipa, byla zasněná a plánovala budoucnost...
Otec k ní přistoupil a zakřičel: ,,Myslela sis, že na to nepřijdu?!!“ poté ji praštil tak silně, že Erranella spadla na tvrdou zem a zanechal ji tam ležet v slzách...
Od té chvíle ji drželi zavřenou v zámku a pomalu začali hledat vhodného nápadníka, muže,který by
byl nejlepší pro nejmladší dceru...
Erranella plakala, prosila, vysvětlovala, že Filipa miluje, ale všechno marně.

Jednou večer se dívala z okna, když jí v jedné chvíli došlo, že ona nechce být nešťastná, že se nevdá bez lásky, sestry ať si dělají, co chtějí, ale ale ona ne!
Nebude celý život trpět vedle někoho, koho nechce...Rozhodla se během pár chvil, vybrala si své nejkrásnější a nejslavnostnější šaty z černého sametu, oblékla si je učesala se a potichu proběhla nehlídaným zámkem, nezpozorována vyšla do tmavé noci a rozběhla se přímo ke stájím...

Byl tam, hřebelcoval koně...Tiše ho sledovala, ale on se na ní otočil, přistoupil k ní a políbil ji...
,,Čekal jsem na tebe, miluji tě Nell !“...........,,Já tebe taky Filipe !“

Tu noc se mu odevzdala úplně celá, tělem i duší...Nikdo neví, co se s nimi stalo, jisté je jen to, že tu noc téměř sedmnáctiletá mladá kněžna Erranella zmizela s budoucím lokajem Filipem a dvěma koni...s hnědákem a černým hřebcem...
V tomto kraji je již nikdy nikdo nezahlédl...