O klukovi s hnědýma očima

Stála jsem na konci obřadní síně a dívala se na nevěstu a ženicha. Snažila jsem se vnímat atmosféru svatby, ale vůbec jsem se nemohla soustředit. Stál přímo za mnou a mé myšlenky se točily jen kolem něho. Nemluvil, ale já cítila, že je tam. Věděla jsem, že na něj nesmím myslet, však ho po dnešním večeru už nikdy neuvidím, ale nemohla jsem si pomoci…
Starostka dokončila svou řeč a vyzvala svatebčany, aby gratulovaly novomanželům, pohnula jsem se a v tom jsem to ucítila. Letmo přejel svou rukou po mé.. Tak, aby to nikdo neviděl sama jsem si myslela, že to není pravda. Udělal to jen tak, jako by nic. Potom klidně odešel gratulovat….
Hostina byla v plném proudu. Všichni se bavili, tancovali a pili. Taky jsem se bavila, ale v mé mysli hlodal malý červíček pochybností a touhy. Strašně jsem chtěla něco udělat, ale věděla jsem, že je to špatné. Já nechtěla, bojovala jsem s tím, ale kdykoliv se na mě podívaly ty dvě hnědé oči, jako by nic kolem mě neexistovalo. Nedokázala jsem ten pohled déle snášet a raději jsem zbaběle utekla ven.
Obešla jsem chatu a s úlevou jsem se o ní opřela. Tady mě nikdo nenajde. Bylo mi hrozně, zachvacovaly mě výčitky svědomí a zároveň byly myšlenky na něj stále silnější. Připadala jsem si jako v transu. Jestli se okamžitě neuklidním a nezískám zpět svou vyrovnanost tak radši předčasně odejdu. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu a vrátila se do chaty.
Ve dveřích jsme se potkali a on mě vyzval k tanci. Musela jsem s ním tancovat, podíval se na mě a já opatrně vložila svou ruku do jeho otevřené dlaně. V okamžiku kdy jsme se dotkli mnou projel elektrický výboj. Naskočila mi husí kůže po celém těle, ačkoliv zima mi nebyla. Točili jsme se do rytmu písničky, stále mi koukal do očí a já se snažila soustředit na hudbu. „Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář, nečekej úsměv od ženy, který si všechno vzal…“ zpíval mi do ucha a bral mi mou věrnost. Podlamovaly se mi kolena, opřela jsem si tvář o jeho rameno a chtělo se mi brečet. Tohle prostě nedokážu. Nesmím připustit abychom se sblížili.
O dvě hodiny později jsem šla kouřit za chatu. Všechno to přemáhání mě stálo spoustu energie a byla jsem již hodně vyčerpaná. Venku už byla tma a zima. Sotva jsem si zapálila cigaretu uviděla jsem jiné malé světýlko jak se ke mně blíží. Okamžitě mi bylo jasné kdo ke mně jde. Chtěla jsem utéct druhou stranou, ale přeci nejsem zbabělec. Mlčky se ke mně přidal a vychutnával cigaretu. Já tu svou zahodila a chtěla jsem odejít. Přitáhl si mě k sobě a v mdlém světle měsíce se mi zadíval do očí. Četla jsem v nich stejnou touhu, která se skrývala někde hluboko ve mně. Jenomže, jeho touha nebyla skrytá, tlačila se ven a on nechtěl nic jiného než dát jí volný průchod. „Promiň,“ řekl a sklonil se ke mně. Chtěla jsem ho odstrčit, můj mozek mi přikazoval odstrč ho!, ale mé srdce nechtělo. Ta strašná nepřekonatelná chuť dotknout se ho, ochutnat jeho rty byla v tomto okamžiku silnější než všechny výčitky světa. Zlehka se dotkl mých rtů a já byla najednou někde úplně jinde. Už jsem se nezbránila jen jsem si vychutnávala tento jediný okamžik. Něha vystřídala vášeň a já se ho nemohla nabažit. Prudce se ke mně tiskl a pohrával si s mým jazykem. Třásla jsem se vzrušením a přála si, aby to nikdy neskončilo. Abych už nikdy nemusela myslet..