Druhá šance?

Šli spolu, každý sám. A jemu začínala být zima ( nepřipomněla mu teplé ponožky a navíc své hřejivé ruce schovávala v kapsách mikiny /všechno jen její vina/ ).
A možná padal sníh, ale určitě to byl jejich den s velkým D. / i když tak ani zdaleka nevypadal /. Mlčeli, protože ani jeden z nich neměl odvahu začít.../ byli tam, kde měli být...ale neřekli to, co měli říct /.
-
Díval se na ni tak trochu smutně...a byl si stoprocentně jistý tím, že by ji chtěl obejmout,sevřít v náručí a dát ji pusu do vlasů. / tak jako dřív, tak jako vždy /.
Už dávno pochopil to, že šlápnul vedle...že ta chyba byla obřích rozměrů / a že za to nestála /. Nenáviděl se díky dnům, kdy jí lhal. Díky nocím, ve kterých u jiné spal. Teď ví.
-
Dívala se na něj tak trochu dost zklamaně...a nebyla si jistá vůbec ničím.Potřebovala obejmout, ale ne za každou cenu / jak moc je pár probrečenejch nocí, ztracená důvěra ? /
Bolí to. Zničil všechno to, pro co žila...Nedokázal vydržet- a lásku vyměnil za pár nocí touhy...
-

Vystoupil z oběžné dráhy,
jejích vynucených jistot.
A úmyslně způsobil střety dvou světů.
Snad proto, že chtěl zjistit smysl reality
-pocítit tu pravost.......smutku -

<

Měl v hlavě spousty divnejch věcí,
a ona nechtěla být příliš nahá / nesvá/ .
A tak:
Odbila půlnoc...a pšt! Dejte si prsty na ústa,
a nemluvte o tom. /prosím/
--Láska je svině, když ji nemáte..
a neříkejte mi tu, že o ni i přes zklamání za rohem neprosíte--

<

K ránu jenom jim déšť na parapet vyťukával svou němou píseň o tom,
že zítra nebude hůř než je teď.
A on řekl jen: ,,Nebreč pro mě, bolí to..vím, mě však bolí to víc"

<
Jeho černý svědomí
půjde jen těžko rozpustit v savu...
A prášek na spaní už tak lehko nezabere..
Až teď se dotkne ohně, ucítí chlad.../dobře mu tak/

A bránou bez zázraků...projde se těžko zpět.

-
Nevydržel a chytl ji za ruku, jako první. Nevysvětloval, jen se jednoduše zeptal :,, Co bude dál? "
-
A ona si jen setřela slzu, která se ji hrnula z pod řas / aby ji nestihl zaregistrovat / a pokrčila rameny..:,, Opravdu nevím, já nevím....ale teď mě nepouštěj! "
-
Usmál se a pozval ji domů na čaj...nic víc a nic míň. A věděl, že se teď bude snažit...že už nikdy nechce zažít ten pocit, kdy stál u zavřených dvěří..pocit, kdy myslel, že ji ztratil.
/ Taky už nedůvěřujete /

<
Už poznal, že myš si s kočkou nehraje..
Že někde mezi krásnými gesty a nevinnými pohledy-
má hledat svou malou dámu s lízátkem v ruce.
A nemá se bát překážek a místo Modrého z nebe / ze supermarketu /
má šplhat pro čokoládovou hvězdu skrytou tam někde nahoře..

<
Sebrala roztříštěnou naději,
a nevymlouvala se na nedostatek času či lepidla..
je však pravda, že přebrala své růžové sny...
--A tak trochu je nechápe ani naivní blázen..
a genius už jen nešťastně kroutí hlavou / do jedné řeky přeci../ --

<

Nač je pořádek, ve kterém se nevyznáme..
Pojďme zvolit chaos..a nebuďme přízemní.
Miluje (milujou se) ji!!
A jen pro ni teď u čaje čte pohádku a říká:
,,Nedívej se, protože pláču....a chlapi ti nebrečí!!"

-
U toho čaje společně ruku v ruce usnuli. A pokud se zase něco nepřihodilo...našli byste je tam i nyní. Jsou povídky, které nemají smysl...tak ho v tom nehledejte!!:-)

Snad jen : Přejme jim jejich šťastný konec
´ / když my osobně se moc dobře nemáme /