Melody a Joe

„Milý deníčku, už se to na mě zase všechno svalilo.Ve svém srdci jsem zmatená a nevím, co mám dělat. Nevím, co to všechno znamená.Když ho když ho vidím, cítím podivné pocity v břiše, podlamují se mi kolena, v hlavě se mi točí myšlenky, které by mě normálně ani nenapadly, ztrácím kontrolu nad svou energií a celá se podivně třesu.
S Joem jsme přátele už skoro dva roky, máme si pořád o čem povídat a vždy si navzájem ve všem pomůžeme.Když jsem ho poznala, byla jsem na dně.On byl ten , který setřel mé slzy z obličeje a ukázal mi krásné stránky života.Joe se stal mým nejlepším přítelem.
Ale teď se něco změnilo.
Jsem nervózní z každé věty, kterou pronese. Začne mi bušit srdce, jen co ho vidím.Co potom , když se mě dotkne? Málem vyletím z kůže.
Ale jedno vím určitě - láska to není.
Nemůže být.
Teda doufám.
Stejně by to nefungovalo.Joe má svou dívku a já nechci kazit cizí štěstí.To by způsobilo nával problémů a to nechci. Nejsem do něj zamilovaná.“ oddychla si těžce, když tato slova psala.
Ale pro jistotu se pojistím.
Jsem přeci čarodějka.“
Melody položila pero na stůl, zavřela deník a rozhodla se vydat se ven.
Venku už se stmívalo, proto se raději více oblékla a s plným nasazením se vydala cestu.Hnána chtíčem a odvahou.Že by to mohlo bát zoufalství, si vůbec neuvědomovala.Mířila na své oblíbené místo blízko lesa, kde ráda vysedávala a přemýšlela.Tentokrát ale nepřišla přemýšlet, ale jednat.Usadila se na malou louku, okolo níž se rozléhaly řady šumících stromů.Měsíc krásně zářil a jeho svit hrál všemi barvami.Rozhodla se využít jeho energii.Uvolnila se, zhluboka dýchala a soustředila se na svůj cíl.Poté, když si byla jista, že je připravena, promluvila k Měsíci: „ Mocná Luno, dnes večer mi musíš pomoct a dodat mi svou energii.Potřebuji si splnit své přání a já vím, že ty , jako opatrovnice všech čarodějek, mi pomůžeš.V to já věřím a to já vím.“Zvedla ruce do úrovně svých očí a dělala ,jako by svírala nějakou neviditelnou kouli.Zavřela oči.V tu chvíli začala Luna zářit jasněji než kdy jindy a z jejího středu se linul proud oslepující záře.A ta to záře směřovala přímo k Melody.Přímo mezi její ruce, kde vytvořila místo pro kouli.Měsíční záře se usadila v Melodyniných rukou a pulzovala.Přiložila svá ústa k teplým rukou a promluvila:„ Mocná měsíční energie, vkládám do tebe myšlenku posvátnou.Ať nikdy nezamiluji se do Joa, neboť by to všem přineslo jen trápení. “ Letmým pohybem rukama vložila kouli přímo do svého těla, které ji bez problému přijalo.Domů vyrazila s úsměvem na tváři a spokojeným pocitem.Vytvořila si v sobě blok, aby nikdy nepropadla lásce s jejím nejlepším přítelem Joem, který má svou dívku a nevýslovně ji miluje.Tak Melody aspoň nebude kazit osudy dvou šťastných lidí.

To byl zase jednou čas, kdy se ti dva měli sejít.Joe zavolal Melody už odpoledne a domluvili se, že se uvidí v 5 hodin v parku.Melody se tedy sbalila a těsně před pátou vyrazila. Ale když uviděla Joa, připadal ji nějaký divný.V tváři byl bledý a jeho sebejistý krok zmizel.
To naznačovalo tomu, co se jí právě chystal říct.
„Melody, musím se ti s něčím svěřit.“začal, když se posadili na lavičku.
„Povídej, já tě přece vždy vyslechnu.“usmála se na něj a pohladila jeho bledé líce.
„Víš..já.. rozešel jsem se s Alison.“
„Cože?“ Melody vytřeštila oči a její srdce začalo zběsile bít.
„Už nám to neklapalo a poslední dobou jsme se stejně jenom hádali.A nějak se mi po tom rozchodu i ulevilo.“mumlal smutně.
„Dobře, je to sice velký šok.Tohle jsem doopravdy nečekala.Ale teď mi vysvětli, proč se tedy tváříš tak smutně.“
Joe se jí hluboce zadíval do očí a vyřkl to, čeho se celou dobu nejvíc bál: „Zamiloval jsem se do někoho jiného a nevím jestli to ta osoba cítí stejně.“
„Aha.Tak to je přece jednoduché, stačí se zeptat, ne?“ vyřešila situaci, ale v tu chvíli, kdy se střetla s jeho pohledem, jí bylo všechno jasné.Už teď jakoby zkameněla a neuměla se hýbat.
„A jak mi odpovíš?“

„Ne, ne, ne a ještě jednou ne!Deníčku, dnes se stalo něco, co bych nikdy nečekala, že se stane.Cítím se hrozně a nevím, co si myslet.Joe mi dneska vyznal lásku.Neumím to pochopit, kluk, kterého jsem tajně milovala a nepřiznala si to.Teď už je ale pozdě.Abych neničila jeho a Alisinino štěstí vytvořila jsem si magický blok, který mě před zamilovaností a tudíž problémy bude chránit.Ale co mám dělat teď?“
Melodyniny studené slzy smáčely deník a písmana se v nich rozplývala.Melody byla nešťastná.A nejhorší je, že věděla proč.Kluk, kterého milovala, miloval teď ji a ona se do něj zamilovat nemohla.
Přemítáním strávila celý večer a utápěla se ve svých myšlenkách.Celou noc zírala do plamene svíčky u své postele.Ale přece jen jí to všechno bylo k něčemu dobré.K ránu ji napadlo řešení.
Sice je tohle kouzlo jedno z nejtěžších a nevím jestli nato budu mát dostatek síly po tomhle všem, ale zkusím to.Znovu se vydala na své místo, kde ráda čarovala, ale tentokrát s jiným záměrem než předtím.Vydala se odstranit svůj blok.
Sedla si do ještě vlhké trávy a znova vše opakovala, tak jako minule.S tím že tentokrát využije energii Slunce. „Mocné Slunce, pane můj, prosím tě o energii, jež vrátí zpět kouzlo, které jsem udělala.Prosím pomož mi odstranit můj blok.V tvých paprscích je dobro, naděje a síla.Pošli ji jeden dolů a pomož mi při mém činu.“
Ale nic se nedělo.Melody znervózněla. Vše opakovala ještě jednou.Ale zase se nic nestalo.Bezvládně si lehla na zem a bylo jí do breku.Její tělo bylo bez sebemenšího náznaku síly. Nevěděla, co se děje.Vtom uslyšela ve své hlavě hlas.Byl to hlas Slunce: „.Aniž bys zjistila, co se stane, začarovala jsi se.Jako správná čarodějka, sis mohla předpovědět, co se stane, ale ty jsi jednala příliš zběsile a neuváženě.Blok sama neodstraníš - to je tvůj trest.“
„A co mám tedy dělat, abych se vysvobodila?“
„Vysvobodí tě jedině ten, který tě doopravdy miluje a magii ovládá.“ To byla poslední slova, které Melody od Slunce slyšela.Večer padla bezvládně na postel ,vysílená po dni, kdy přemýšlela, jak by ji mohl Joe zachránit.Ten, který o magii neví ani ťuk.Ale v záchvatu zoufalosti ji napadl jeden šílený nápad.Když už nic,tak aspoň toto udělám.Asi mi to nic nepřinese, ale bude mi lépe.Všechno Joovi řeknu.
Jak řekla, tak i udělala.Už byla tak zoufalá, že doufala , že ji tento čin zachrání.Její poslední kousek intuice jí to napověděl.
„Joe, musím ti něco říct.Je mi jedno,co si o tom budeš myslet.Ale nyní ti řeknu věc, která nás dostala do tohoto všeho.Možná pomocí toho zjistíš, co k tobě cítím..
Když jsem byla ještě malé dítě, moji rodiče ve mně odhalili nevídané schopnosti.Naštěstí byli vůči tomuto chápaví a pomocí jedné ženy zjistili, že je ve mně něco víc, než v ostatních.Cítila jsem různé věci, pocity druhých, uměla jsem si naplánovat, co jak bude.Začala jsem se zajímat o magii a zjistila jsem, že jsem takzvaná přirozená čarodějka.Byly mi přiděleny zvláštní schopnosti, pomocí nichž můžu konat kouzla a posilovat se energií a tím si plnit svá přání.Ale jednou jsem zaváhala.Já zamilovala jsem se do tebe a sama sobě jsem to nechtěla přiznat a podle zákona čarodějek nesmí žádná z nás učinit kouzla předčasně.Nejprve si musí zjistit, co se stane.A já byla z tebe tak mimo, že jsem to neuděla a rovnou jsem vykonala kouzlo“ Joe seděl naproti ní a celou dobu poslouchal s otevřenými ústy, ale přesto vypadal částečně chápavě.Jeho oči říkali, jako by to všechno věděl.Melody vroucně pokračovala, chtěla to ze sebe dostat: „Věděla jsem, že máš dívku a má zamilovanost by všem přinesla jen potíže.Proto jsem v sobě vytvořila blok, který způsobil, že se do tebe nemůžu nikdy zamilovat.Ale pak jsi mi řekl to, co jsi řekl a já chtěla být šťastná a chtěla tvou lásku přijmout.Proto jsem se pokusila blok odstranit, ale nejde to.Je to můj trest, že jsem nedodržela pravidla.“
Už to nemohla vydržet, měla slzy na krajíčku a její tělo svíral obrovský tlak.Věděla, že nic tady z toho, co právě vypráví, nemá cenu. Jeo ji stejně nebude moct zachránit.
„Jediná možnost je, že mě odčaruje ten, kdo mě opravdu miluje a ovládá stejná umění jako já.“vzlykla.
„Melody, teď si asi myslíš, že tohle všechno, co jsi mi řekla odmítnu.Ale já ti věřím.Nepatřím mezi ty pokrytce dnešní doby.Já tušil jsem už od začátku, že jsi v něčem jiná, nějaká tajuplná, ale nikdy jsem se ti to neodvážil říct.Věřím ti“ a setřel její duhovou slzu.
„A ještě jednu věc vím jistě.Miluju tě.“ pronesl vážně.
Tohle neměl říkat, to Melody způsobilo tu největší újmu.Věděla, že její vysněná láska ji miluje, ale ona nemůže milovat ji a i kdyby chtěla, nemůže, protože Joe není kouzelník, aby ji zachránil.Rozbrečela se a utekla.Rozběhla se pryč od Joa, běžela a běžela, beze smyslu, beze směru.Jen nechtěla, ať něco z toho pokračuje.A najednou jí byl směr jasný.
Most.
Byl jen sto metrů od ní a vedl přes místní propasti.Jen tak se houpal v jemném vánku při západu Slunce.Konec krásného dne , pomyslela si Melody.A také konec špatného života.
Chytila se lanového zábradlí a dívala se na tu krásnou propast pod mostem.Vkročila na něj a dřevěná konstrukce se s ní zakymácela.Ale to jí nevadilo.Stejně už za chvíli bude konec, pomyslela si.Byla pevně rozhodnutá, věděla, že jí už nic nepomůže.Buď bude žít celý život bez lásky nebo vůbec.
„Bez lásky se nedá žít.“řekla si nahlas.
Sedla si na most.Teď stačilo jen odrazit se rukama.
A přesně to Melody udělala.

Ale v závanu studeného vzduchu, kterým padala, ucítila něco divného.Byla to otázka dvou sekund.Najednou ji nějaká neviditelná síla jakoby podebrala ze spodu.Takový pocit nezažila nikdy v životě.Tak krásný, volný a osvobozující jako pohlazení nejčistší láskou.Jakoby ji držely neviditelné ruce.A tato obrovská síla ji vynesla zpátky na most.Její vlasy vlály v rytmu větru, který se v tento magický okamžik viditelně zrychlil.Věděla, že ten nebo to, co ji zachránilo, stálo za ní.Pomalu otočila hlavu a neuměla uvěřit tomu, co vidí.

Na břehu propasti v záři zapadajícího Slunce stála vysoká postava.Melody ji ihned rozeznala.
Joe.
Neuměla uvěřit tomu, co vidí? Joe? Jak ten by to dokázal?Vždyť ..
Ale neznala odpovědi, proto raději zamířila rovnou k němu.Jeo nehybně stál a jen čekal, až Melody přijde.Melody se podívala do jeho hlubokých očí, ale tentokrát v nich viděla něco víc.Nevěděla čím má začít.Byla tak v šoku, že se nezmohla na jediné slovo.To za ni naštěstí obstaral Joe.
„ Z příslibů vody, ohně, země a vzduchu, chrání tě křídla po celý tvůj život.Však jen oři otevřené…“
„..uzřou svého ochránce, jež s živly soucítí.“ doplnila ho Melody, stále nevyvedení z údivu.Teď ale nechápala něco úplně jiného.
„Tak praví zákon všech čarodějek.Ne každá ale rozumí tomu, co tento zákon znamená. Jako každá bytost má i čarodějka svého ochránce.Ale jen ta, která má otevřené oči si uvědomí, že slova ´jenž s živly soucítí´ , znamená, že ochránce může žít společně s živly.Vnímat vodu, dýchat vzduch, cítit světlo na své kůži a chodit po zemi.To já jsem tvůj ochránce, Melody. Jsem tvůj anděl.“

Slunce si hřálo na usměvavou tvář.Cítila letní vánek ve svých dlouhých vlasech a plnými doušky si ho užívala.V okolí šuměly listnaté stromy, v kterých si hráli ptáčci a zpívali kouzelnou melodii.Opodál šuměl stříbrný potůček a slunce pomalu zapadalo a rozlévalo své zlato mezi růžové mráčky.Melody ležela na svém oblíbeném útesu a kochala se pohledem do údolí, které bylo hluboko pod ní.Tady ráda sedávala a přemýšlela, plakala nebo se šla jen tak podívat na přírodu.Tentokrát ale cítila štěstí.Ucítila dotek teplé ruky a otočila se tím směrem.To ji jen Joe chytil za ruku. Byl to ten nejkrásnější den v jejím životě.Nebyla nikde sama , tentokrát vedle sebe měla svou jedinou a opravdovou lásku.Cítila tu vzájemnou touhu a napětí.Milovala ho.A on miloval ji.
Potom co ji Joe zachránil a vychrlil na ni celou tu pravdu, Melody omdlela a on měl, co dělat,aby ji vzkřísil.Poté jí všechno musel převyprávět ještě jednou a trvalo ji dlouho, než všechno pochopila a uvěřila tomu.Pravda je taková, že Joe je její anděl.Bytost, která ji chrání na zemi.A to jen proto, že je čarodějka. Jinak by se se svým andělem nikdy nesetkala. Měla tu smůlu, že už si ho nevšimla dřív, ale to ani nemohla, protože andělé musí o svých posláních mlčet. Teprve, když je nejhůř, můžou zasáhnout.A to Joe udělal a zachránil Melody život.Tím,že to udělal ,odstranil její blok.A navíc ji zachránil ten , kdo ji miluje a ovládá magii.
Když si tohle všechno uvědomila, až se zachvěla tím, jak je šťastná a políbila svou lásku na tvář.
„Miluju tě“ šeptla.
„Já tebe taky.“

Láska je slepá, proto včas otevřete oči, než uděláte nějakou kravinu.Nebuďte jako Melody a uvědomte si, že na světě je plno bytostí, které vás milují.Třeba váš anděl.To, co v příběhu není, je ,že dříve nebo později každý pozná toho svého anděla …na Zemi.