Odpusť

Světlo. Tma.
Bolest. Jejich sestra.
Věčná.

Dovol mi znovu se nadechnout. Cítit vůni tvého tepla.

Byla jsem hloupá.
Chtěla jen...
Zašeptat ti do ucha slovíčko.
O svém utrpení.

Nevidíš. Nechápeš.
„O čem to mluvíš?“
Přemýšlej.
„Co se děje?“
Nevíš?
„Řekni, ať můžu klidně spát.“
Dobře, tak dobře...

Jsem jen špendlíková hlavička. Dál už nic.
Nic víc ve tvých očích.
Opravdu?

Ne, já vím.
„Mám tě rád,“ říkáš mi.
Ano, já vím. Ale...

Prst přiložený ke rtům. Lehké zavrtění hlavou.
Jak si přeješ... drahý.
Neřeknu už nic.
Vůbec nic.
Tak odpusť.