Proč

Ptám se sama sebe, proč na mě upíráš svůj hřejivý pohled... proč mě obdařuješ svým bezchybným úsměvem... Proč??
Ačkoli já neznám Tebe a Ty neznáš mě, jsi mi blízký... Blízký a vzdálený zároveň... Nevím, jak je to možné, ale Tvé vyzařování mě přitahuje... Je to jako bys měl něco, co ostatní nemají, jako bys byl středem vesmíru... Pro mě jím jsi...
Jsou to sotva dva měsíce, co Tě znám... Upoutal jsi mě na první letmý pohled, který jsi mi věnoval. Potkat Tě na školní chodbě pro mě znamenalo a znamená radost. Radost z toho, že jsi...
Často jsem přemýšlela, jaké to je, být po Tvém boku, být Tvou součástí... Poté, co se mi v ruce rozehrál mobil a na displeji zářilo Tvé jméno, byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Můj sen byl zase o něco blíž...
Ale ty se neozýváš... Trápí mě to, nebudeme si lhát. Každá Tvá zpráva, i prozvonění je kouskem skládanky mojí růžové budoucnosti, která se pomalu skládá v celek...
Nebo ne??