Zamilován na věčné časy

"Siriusi! Siriusi!" postrčil svými prsty svého nejlepšího kamaráda James. Sirius sebou škubnutím trhl. Nad jeho postelí stáli jeho kamarádi."Cho she dhěje?" zeptal se a pak si uvědomil že má v puse palec. Kamarádi se mu zasmáli. "Stávej" Už tak jdeme pozdě!" řekl mu Remus a odhodil odkopanou peřinu. Sirius se zvedl a rychle se začal oblíkat. "Počkáme dole!" řekl Peter, James a Remus ho následovali. Po chvíli čekání dorazil do společenské místnosti. "No to je dost!" řekl Remus opřený o jedno z křesel. Kamarádi vyrazili dolů na snídani, ve Velké síni to jako obvykle vřelo, každý povídal o všem možném, o famfrpálu, novinkách z Denního Věštce i o dnešním dnu plném učení. Pobertové se posadili k nebelvírskému stolu, James zamával na Lily Evansovou, rudovlasou dívku se zelenýma očima. Lily mu pozdrav oplatila a usmála se na něj nádherným úsměvem při kterém se i tomu největšímu tvrďákovi podlomili kolena. Sirius se na ně podíval, se smutnou tváří se posadil mezi Remuse a Jamese a vzal si toast. "Hej Šňupe! Nechceš se najíst trochou hlíny?" zeptal se Sirius když se Profesorka Prýtová nedívala. V očích mu žhnuly plamínky rebelství. James, Sirius, Peter i Remus po něm hodili trochou hlíny. Severus Snape odkráčel pryč a smetával ze sebe hlínu. Pobertové se zasmáli.
Teplé počasí vyhnalo všechny studenty o sobotě ven. James, Sirius, Peter i Remus si sedli pod veliký dub u jezera a dělali si úkoly. Sirius pozoroval Lily a její kamarádky. "Co je Siriusi?" zeptal se James. "Nic, nic! Co by se mělo dít?" otočil se Sirius na Jamese. James přemýšlel. "Dneska si zamlklý! Nic se neděje!" řekl po chvíli. "Co by se taky mělo dít, nemám dneska na nic náladu!" řekl Sirius a začal pracovat na svém domácím úkolu. Další týden v sobotu se měl konat famfrpálový zápas. V jedenáct hodit byla celá škola na famfrpálovém hřišti. Hrál Nebelvír proti Zmijozelu, James jako chytač neseděl na tribuně, ale poletoval okolo hřiště a hledal malý zlatý míček. "Do toho Jamesi! Do toho!" zakřičel Sirius společně s Remusem. Vedle nich stála Lily a její kamarádky. Sirius se na níc usmál, Lily mu úsměv opětovala. "Lily? Můžeš na chvilku?" zeptal se po chvíli odhodlání Sirius. Tu dívku která se teď na něj dívala zelenýma, očima které nevěděli co se děje miloval. Nedokázal jí to říct, dnes se ale odhodlal a i když milovala někoho jinýho a to že James začal chodit s Lily ho ranilo, musel jí to říct. Musel jí říct co k ní cítí. Sešli dolů pod tribunu a posadili se na schod. "Lily! Já...já.." nedokázal to říct. Lily se na něho tázavě podívala. Zhluboka se nadechnul, vydechnul. "Já tě miluju! A i když ty a James. Tak chci aby si to věděla." vyhrkl ze sebe. Lily se na něho podívala. "Siriusi!" chytla ho za ruku. "Já nevím co na to mám říct. James a já..a ty! Nedokážu ho podvést, já ho miluju. A ty jsi jeho kamarád, copak bys dokázal.." větu ovšem nedokončila. "Tak to není Lily, nechci nikoho nechci nikomu přebírat, zamiloval jsem se do tebe v první chvíli, kdy jsem tě spatřil jak si nastupovala do vlaku. Ten první den školního roku. Nastupovali jsme do prvního ročníku." vysvětlil Sirius. "Proč ale..proč jsi mi to nikdy neřekl?" zeptala se Lily. "Já...já nevím..ale..myslel jsem si že když ti to řeknu..přestanu tě milovat..zapomenu na to a..a budu tě brát jako kamarádku a přítelkyni Jamese.." Lily se k němu nebezpečně přiblížila, nosy se skoro dotýkali. Políbila ho. Něžně ho hladila po zádech, Sirius jí polibek opětoval. "JAMES POTTER CHYTIL ZLATONKU! NEBELVÍR VYHRÁVÁ!!!" ohlásil komentátor. Sirius a Lily se od sebe odtrhli. "Takhle to nejde Siriusi! Nesmíme!" s těmito slovy Lily odešla. Zklamaný Sirius seděl na schodech. Poté vešel na hřiště, nasadil úsměv a poplácal Jamese po zádech:"Byl si dobrej kámo!" Věděl že nikdy Lily nebude mít, navždy ji ovšem bude milovat.