Odhodlání k činu

Stála na tom nástupišti a čekala, zda přijede. Neviděla ho pár měsíců, nebyla si ani jistá city, které k němu chovala, nebyla si jistá, proč tam vlastně stojí, ale to teď nebylo důležité. Vlak přistavil s hlasitým skřípěním brzd a z vagonů se začaly valit davy lidí. Hledala očima, ale nemohla jej v tom zmatku najít. Sevřelo se jí srdce a do očí vstoupili slzy. "Prohrála jsi, vílo," řekla si sama pro sebe. Opouštěla nádraží. Sklíčená, smutná zničená. Vycházela z budovy a někdo ji náhle chytil za ruku a než stihla zjistit, kdo je tím troufalcem, políbil ji. Podle polibků jí hned bylo jasné, že je to ON. Svíral ji v náruči tak pevně, až se bála, že upadnou. "Počkej, vždyť spadnu," zašeptala se smíchem. Zahlédla jeho hnědá oči a bylo ji jasné, na co myslí. Historie se opakovala...