Láska

Kolem třpytícího se jezírka, který je osvícen stříbrným měsícem, se prochází dívka. Má v očích strach, nejistotu, zoufalství a nedočkavost zároveň. Je nádherná, oblečená do bílých jednoduchých šatů, po těle ji volně pobíhají a hladí pramínky havraních vlasů, sahajících k pasu.
Hladina jezírka představuje klid, pouze tu a tam zaznělo žabí skřehotání a cvrččí zachrastění. Krajina kolem prozrazuje pozdní dobu, jen občas se ve slabounkém větru zachvěje rákosí koukajíc z jezírka, jakoby si s dívenkou chtělo vyprávět.
Pomalými kroky vstupuje na lávku a rozhlíží se do dáli. Nadechla se příjemného nočního vzduchu a hledí na tisíce malých světýlek označující město, ve kterém žila, ve kterém se narodila, ve kterém prožívala radosti i smutky.
Ale ona ze všeho nejvíc, milovala právě toto místo. Byla daleko od všech těch světýlek, městského ruchu a od všech těch lidí spěchajíc kam si… někam… Myslíte že spěchali za životně důležitou věcí? Ne? Tak proč nezpomalí? Zamyslela se dívenka zahleděla se do téměř klidné hladiny odrážející okolí. Tady čas stojí a přesto jde dál, nikdo tu nikam nespěchá? A proč taky? Stekla ji kapička z hlubokých hnědých očí po bleďounké tvářičce a prudce se zarazila o její dekolt. Sklonila hlavu a pramínek vlasů ji sklouzl po rameni, v prstech si mnula své bílé šaty a tvářila se jakoby promlouvala a žádala o něco.
Najednou…klidná hladina začla vřít, co se to děje? Jakoby se otevírala. Dívka zaplesala a z ustaraného pohledu se ji očí rozzářili tak, že to museli vidět i lidé z města. Z hladiny se linula blankytná zář , která dívku udělala ještě krásnější.
Nezdá se, že by se čehokoli bála nebo by snad byla překvapena, myslím, že to čekala.
Z vody vystoupil chlapec, přistoupil k dívce a v zápětí se hladina zavírá a blankytně silné světlo postupně pohasíná. Dívali se na sebe s takovou lásko, chvíli se jen pozorovali. Pak chlapec nastavil dlaň, a dívka se ji pomalinku chytala. Objali se a v pevném objetí zůstali po několik minut. Políbili se, chlapec ji chytil za pas a odcházejí spolu po uzounké cestičce směrem k lesu.
Ale kam jdou? Náhle jsem sebou cukla a objevila se u sebe v pokoji :,,Byl to jen sen?“ divila jsem se :,,Byl tak skutečný“. Když jsem si odpoledne sedla k televizi nevěděla jsem co mám dělat, byla v ní zobrazena krajina přesně, jako v mém snu a jezírko u kterého dívka stála. Na to začla reportérka říkat :,,Dnes ráno našli kriminalisté tělo utonulé dívky, rodina předpokládá, že si dívka mohla vzít život, kvůli jejímu příteli, který je již rok nezvěstný. Bližší informace poskytneme ve večerních zprávách“