Don ´t write me, that you love me every day!!!:-/

***Don´t write me, that you love me every day***

*Sněžilo*

*Procházela se zámeckým parkem / Ne, protože je vstup v zimních měsících zadarmo /. Jen. Prostě. Měla, má a bude to místo mít ráda. Bez ohledu na to, kolik lidí v jejím životě přibude, anebo naopak. Bez ohledů na úsměvy a slzy, úspěchy a zklamání./srdce/

*-ten její lehký úsměv- Třeba jen proto, že na jaře tam krásně voní květiny, jenž ani jednu neumí nazvat tím správným jménem. / nikdy to neuměla/. V létě je tam pod vysokým dubem příjemný stín, kde se dá to nejhezčí roční období tak naplno prožívat a na podzim u toho kříže s tak naivním nápisem / že pravda vítězí/ je vždy atmosféra na rozjímání o životě anebo snech, co se prostě neplní.

* A teď ? Sníh je tam bělejší než kdekoli jinde, kouzelnější a snad i třpytivější.
A rampouchy na altánu s pochybnou minulostí, vypadají úplně stejně jako ty z její
nejoblíbenější pohádky.
Ono je tam všechno, jako z pohádky. / jen jsou chvíle, kdy televizi vypnete, protože.../
***
( "Miláčku, vidíš támhle tu hvězdu ? " ...Mlčel a jen dál pozorně hleděl na odraz Měsíce v jejích očích. V tu chvíli se mu zdála tak krásná, krásnější než kdy jindy, roztomilá...nechtěl ničím zaplašit tu myšlenku, kterou se snažila dál s jiskřičkami v očích rozvíjet.
" Tak ta je určitě naše! Je dost zářivá a velká na to, abychom ji viděli oba. Až budeme od září zase každý jinde a sám"..... Objal ji a pohladil ve vlasech. Měl ji tak rád. A to,co právě vyslovila nahlas ho děsilo už strašně dlouho.
Pokračovala" Myslíš, že spadne brzo? " Nevěděl. Přál si, aby nespadla. Nikdy nesliboval, co nemohl splnit – jenže toho večera bylo všechno jiné, potřeboval nějak dostat ten smutek z její nádherné tváře, potřeboval jí dokázat, že všechno, co s ní prožil bylo pro něj vyjimečné-
"Nikdy nespadne, bude tu pro nás. Když se budeme trápit, až se nám bude stýskat. V ty chvíle, kdy nebudeme moct být spolu, jasný! Vzpomeň si na mě vždy při jejím východu. Je naše, a navždy bude. Slibuju Ti to! "
Usmála se a nastavila mu tvář.
"To já si budu přát, aby když nebudu s tebou, byl jenom večer a noc, abych se na ni mohla dívat.A nebyla jsem sama. Mám Tě ráda.- proč jen nejde zastavit čas? "
....Zamyslel se a potom jen tak prostě řekl: " Protože bychom se ochudili o ty krásné chvíle, co nás ještě čekají. Dálka nás nerozdělí, věř tomu, sluníčko!"
....A tak si položila hlavu na jeho rameno a s nadějí v očích se podívala na nebe. )
***

*Vločky jí jedna po druhé padaly do ne-skutečně dlouhých vlasů a vytvářely v nich sněho-zář. Pár nejodvážnějších a nejtroufalejších se jí rozteklo po obličeji /pohlazení/ a ona se vůbec nezlobila. To je tak:
Má ráda chození venku, když sněží,
protože nikdo nepozná, že pláče.
A ona pláče.

*A v těch jejích očí bylo cosi zvláštního. Byla tak krásná, slušela jí dokonce i čepice, která by nikomu jinému prostě neslušela / nic proti značce/. Chlápek venčící psa se po ní dvakrát otočil a u brány ještě nepatrně zpomalil, odpovědi na mrkání a uznalé pokývnutí se mu samozřejmě nedostavilo. Po takovýhlech typech se nekoukala nikdy, natož ve chvílích kdy..../ přes slzy neviděla?/ . Patřila tam, na to místo. V tu chvíli. Čekala totiž na hvězdu, a ani ten nejlepší a nejzručnější malíř by nedovedl vystihnout ten smutek, to očekávání, tu touhu po tom,
jestli vůbec výjde!!! / někdy je člověk tak sám, že to prostě dává smysl /

*** když sms nepřichází, tak si nejvíc přeju: Write me IT every minute, please. ***
¨
Začalo
to
parným
létem,a
teď
je
krutá
zima / vydržel jsi dost /
..jenže, když si to spočítáš- jsou to sice krásné, ale jen 4 měsíce. /netrap mě/