Měsíc

Krajina spala pod sněhovou přikrývkou, všude panovalo ticho a mráz se zarýval každému živému náznaku pod kůži. Z komínů se valil kouř jež zahaloval sladké, zimní mámení. Lidské duše spaly, snily o svých tajných přáních, a život se pomalu vlekl. Jen na lavičce, obklopené světlem z pouličních lamp seděla dívka. Černá čepice zakrývala její dlouhé, tmavě hnědé dlouhé vlasy dopadaly na černý kabát, kde se uprostřed jeho teplých kapes schovávaly dívčiny zimou prokřehlé prsty. Její srdce bilo, pomalu, ale jistě. Avšak cosi jí bodalo jako nože, občas se její dech napětím a strachem zcela zastavil. Polibek měsíční záře se začínal s přicházejícím východem slunce vzdalovat. Vztáhla ruce k jeho nitkám, chtěla je mít u sebe, obejmout, políbit a dál zažívat ty teplé chvíle sladkého, naivního života naplněného splněnými přáními a touhou. Milovala jeho pohledy, když ozařoval celou tu krásnou, zimní krajinu. S jeho třpytem zapomínala na čas, zapomínala na problémy všednosti. Věděla jistě, že budoucnost přijde, ale svými sladkými lži, jež se spřádaly do její mysli si nechtěla nic připouštět. Jak vypadalo vše dokonale, když se čas zastavil a dopřál jí ještě pár okamžiků v Měsíční náruči. Představovala si, jak s ním tančí při klavírové melodii, jak letí vstříc vesmírnými končinami k jeho srdci, jak roztáhne svá křídla a ukáže mu všechny druhy krásy.
Avšak Čas, který jim dopřál alespoň pár okamžiků navíc, nemohl stát věčně. Fouknul do svých rafiček a na Zemi se objevily první sluneční paprsky.

Seděla na lavičce, uprostřed parku, obklopená promrzlými stromy a plakala. Kolik času jim ještě zbývá..? co když jednou Měsíc nevyjde…? Držela se lavičky a nechtěla se pohnout, nechtěla ztratit jedinou minutu. Sníh se třpytil pod sluneční září. Život běžel, a ona se stále točila v bludném kruhu. Nevěděla co si počít, bez něj byla ztracená, padala kamsi do ledové tříště. Chytala se svých poslední nadějí a náhle se stal zázrak… Měsíc uviděl její slzy, vzal je do svých rukou a odhodil do vesmíru. Usmála se…Konečně mohla odhalit svojí masku… Roztáhla křídla, poprvé se dotkla jeho třpytících se bílých očí.. a začala stoupat k jeho srdce…