Kronka mé lásky

31. srpna, poslední prázdninový den. Stačila jsem si zamilovat Jablonec a vracet se tam co nejčastěji. Ten pátek byla diskotéka na Prajsku ….. zase velká akce ?

Ten večer jsem na Tebe netrpělivě čekala. Přiznávám, že jsem se zalekla, když jsem prvního viděla Martina. Netušila jsem, že máš dvojče a už vůbec, že jste si tak moc podobní … Ale pak ses objevil ty. Objal si mě a přivítal tím nejkrásnějším úsměvem a sladkou pusou … Nechtěla jsem od Tebe odejít, takovou jsem měla radost…..

Tu noc jsi mi klečel u nohou. Seděla jsem vyčerpána tancem a ty jsi mne držel za ruce a povídal…povídal. …zpovídal a ptal se….Nezapomenu na slova, které jsi říkal, jak mne máš rád, jak jsi rád, že jsi mne poznal …a jak ses ptal, zda si myslím, že by na Tebe kdosi nebo i já, dokázala čekat, kdyby si odjel …. Chvílemi mi připadalo, že Ti slza steče po Tvé krásné tváři …. Nevnímala jsem uplynulé hodiny tance, pití a zábavy….nepřipouštěla jsem si, že by si nevěděl, co říkáš..nechtěla jsem …. Toužil si po polibku, po jemném setkání našich rtů …. A já Tvé přání splnila….

Pak už jsem celé dny jen myslela na to, zda je skutečnost realitou….Dny ubíhaly a já den po dni věděla míň a míň …. Neslyšela jsem o Tobě, přesto se mi myšlenky k Tobě stále vracely… často jsem myslela na to, zda bych dokázala na někoho dlouho čekat. Tehdy jsem Ti odpověděla, že pokud toho druhého miluješ, počkáš týdny, měsíce i roky. Bude to vždycky těžké, láska milujících lidí překoná i nejdelší čas.

Téměř po měsíci ale srdce zdolal rozum a chtíč…Čtyřdenní opíjecí václavská akce …. Jakmile jsem se dozvěděla, že i Ty budeš na stejném místě, chtěla jsem posunout čas a vidět Tě hned…..Auto se ale nastartovalo až v sobotu navečer….

Vjížděli jsme do prvních serpentin a Tvé jméno se mi objevilo na displeji jako příchozí volání …. Stýskal ses mi do telefonu, jak jsi se na mne těšil….V tu chvíli se mi oči podlévaly slzami štěstí, radosti i překvapení ….Pamatuješ jak jsem Ti říkala, ať se modlíš ke hvězdám? Ať věříš, že se setkáme již brzy… Ať poklekneš a modlíš se k nebi za můj příjezd? Bylo to roztomilé, moc…..roztomilé a krásné …

Téměř celý večer jsi byl semnou, hladil mne po hřbetu ruky a nemohl uvěřit, že jsem vedle Tebe. Archivní víno ani sifon dvakrát Tě neodradil, aby si opakoval, jak tomu nemůžeš uvěřit…To nadráno jsem usínala s pocitem zamilovanosti, který jsem se bála přijmout, přesto, že jsem tak toužebně chtěla…

Druhý den jsi mne odvážel zpátky do Hradce. Vyzvedával si mne ve slavném Tip Sportu a posadil do svého bouráka. Miláčku, nechtěla jsem nikdy dojet. Chtěla jsem smazat Hradec a nikdy nevystoupit. Mé srdce se plnilo a chtělo víc a víc za Tebou….

Volání, zprávy…mé já se naplnilo a nic z toho ho nedokázalo zastavit. . . Hlava se zastavila a prohýřila oceány myšlenek….Chtěla jsem být s Tebou, chtěla jsem Tě milovat…..i se všemi nástrahami. Chtěla jsem na Tebe čekat … čekat dny, týdny, měsíce…

Uběhlo čtrnáct dní od našeho posledního setkání a já utíkala za Tebou. Probrečela jsem ti celý čtvrteční telefonát o Tvém nemožném příjezdu, ale rozum se konečně projevil…. Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.

12. 10. pátek…..vrhla jsem se do rychlíku a mířila za Tebou. Tajné embargo na odpoledním výletu, vyjádřit city a předat malé potěšení. Nápis Jablonec nad Jizerou na nástupišti místního nádraží mi rozbušil srdce a žaludek začal pomalu ale jistě stávkovat…Jak jen popsat vzpomínky na blaho, klid a potěšení…"Přeji Ti v životě to nejkrásnější, co jen si můžeš přát …….třeba mě. " dodala jsem do malého přáníčka, které jsem Ti dodatečně přivezla k narozeninám. Kus tíhy bylo za mnou.

Měla jsem jen pár hodin na to, říct "neznámému" to, co jsem neřekla jinému. Musela jsem Ti říct, co pro mne znamenáš a že chci na Tebe čekat…. Lidé se v Tipu měnili, minuty ubíhaly a já najednou seděla těsně vedle Tebe. Cítila jsem Tvou blízkost, cítila jak se Tvé prsty jemně vplétají do těch mých…a jak se jen pohledem ptáš, tušíš a vyčkáváš…Políbil si mě. Mé srdce buší i nyní při vzpomínce, jak se v tu chvíli zastavil čas. Mohla jsem být s Tebou. A ty jsi byl semnou. Dovolil si mně, abych Tě mohla milovat.

Poslední polibek, poslední otisk ruky na zamlženém okénku vagónu, poslední pohled….S výrazem šťastného blázna jsem se vracela zpět domů s pocitem, že kus svého já jsem nechala u Tebe.

Miláčku, moc Ti děkuji za nezapomenutelný den, moc Tě miluji!