Pohádka o jednom setkání

Pohádka začíná záběrem na dva lidi.

Nejsou to ale jen tak obyčejní lidi, ale nejsou to ani Jeníček s Mařenkou, ani žádní zlobři. Jsou to dva obyčejní lidi, kteří mají o čtyři kolečka víc než ostatní. A ti dva lidi se jmenují David a Ivo. David a Ivo jsou bráši. Jsou celkem dost rozdílní a každý z nich má jiný zájmy. Ivo, ten mladší z nich tráví všechen svůj čas u démona jménem počítač nebo se věnuje svému koníčku modelářství. I David tráví hodně času u počítače, ale ještě raději chodí ven s kamarády. Když jednou odpoledne seděl David u počítače, tak poměrně náročnou cestou narazil na jednu slečnu. I když David není princ a není ani členem žádného království, tak ta slečna mu přišla jako princezna. Nádherná a neskutečná princezna se jménem Martinka. Martinka nebydlí v zámku za sedmero horami a ani není její zámek pokryt růžemi. Nemáme to k sobě moc daleko a já kdybych mohl, tak by jsem nejradši vytáhl koně ze stájí a vydal se za ní. Jenže jak v životě nejde vše podle představ, tak i v pohádkách tomu není jinak. Martinka je právě v zajetí jiného prince. Mohl by jsem ho vyzvat na souboj kordů, ale to by stejně nic nevyřešilo. Srdce někoho jiného se nedá získat bojem, ale zase jen srdcem. A i kdybych znal nějaký kouzla a čáry aby Martinka byla se mnou, tak by jsem je nikdy v životě nepoužil. Trápilo by mě, že někdo koho miluju je se mnou jen proto, že to chci já. A na lásku musí být dva lidi. A tak jde čas dál a dál a já můžu na Martinku jen myslet a mít ji ve svém srdíčku. Vždycky by jsem pro ni rád udělal všechno. Za její úsměv by jsem dal království, za to aby byla šťastná by jsem dal sochám život ( mít tu moc ). Tahle pohádka je zvláštní, protože bude bez konce. Sám nevím jak bude tento příběh pokračovat ani jak skončí………………………………………………………………………………………………………………….