O jedné velké lásce

V jedné malé vesničce, nedaleko města, žila jedna jedinečná slečna. Jmenovala se Eleonora a měla čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry. Všichni bydleli společně s rodiči v jednom domečku. Eleonora musela doma často pomáhat s různými pracemi a nikam ven se tak nedostávala. Až byla starší, tak dostala nápad, jak by se konečně mohla jít podívat někam ven. Kousek od jejich domu byl totiž potůček a Eleonora řekla mamince, že tam půjde umýt prádlo. Maminka byla moc ráda, že ji Eleonora chce pomoct a hned ji tedy pustila. Když šla Eleonora k potůčku již poněkolikáté, tak si všimla jednoho mladíka, který stál opodál. Mladík Eleonoru po chvilce oslovil a oba si začali povídat. Stali se z nich kamarádi a často se u potůčku tajně setkávali. Po delším čase oba zjistili, že se mají víc než jen rádi a vzájemně si vyznali lásku. Oba se moc milovali a těšili se na dny, kdy se zase uvidí a budou spolu. Jenže jak ta láska rychle vzplanula, tak začala uhasínat. Nejhorší na tom bylo to, že ta láska uhasínala jen z mladíkovy strany. Zatímco Eleonora se nemohla dočkat až svoji lásku opět uvidí, tak mladík přestal dávat svoje city najevo a láska pro něj již byla pouze hrou. Eleonora na to brzy přišla a strašně se tím trápila. Nakonec ale pochopila, že s mladíkem zůstat nemůže a rozešla se s ním. Jenže v ten okamžik jako kdyby se nad jejím srdcem zatáhla černá mračna a ze srdce se stal ledovec. Eleonora k sobě nechtěla nikoho pustit a nechtěla ani nikoho dalšího poznat, protože se bála, že pozná zase jen smutek a zklamání. Jenže ten smutek, který zasáhl její srdíčko měl vliv, jak na vesnici, ve které žila, tak i na ostatní sousedství. Tím jak bylo nad jejím srdcem zataženo, tak bylo najednou zataženo všude v okolí. Všude byla tma a zima, protože led, který pokryl její srdíčko byl hrozně silný a studený. Nikdo nevěděl co se stalo a čím to je. Až jednoho chasníka, který žil v sousedství napadlo, že by za tím mohla být láska. Sám měl totiž se zklamáním v lásce velké zkušenosti a zřejmě proto ho to napadlo. Když po čase zjistil, která slečna trpí žalem, tak jí chtěl pomoct. Říkal jsi slova, která měl na srdci a hlavně jí říkal pravdu. Eleonora chasníka moc zaujala a neskutečně se mu vryla do jeho srdce. Vryla se mu do něj natolik, že se chasník vydal na cestu za sluncem. Když dorazil za sluncem a řekl mu, co se děje, tak mu sluníčko řeklo, že mu rádo pomůže. Když se chasník vracel domů, tak najednou začalo svítit sluníčko a všechny mraky byly pryč. A led, který měla Eleonora místo srdíčka roztál jako sněhulák. Od té chvíle začal chasník říkat Eleonoře Sluníčko. Eleonora poznala, že všichni lidé nejsou takový jako tamten mladík a dala chasníkovi šanci, aby ji poznal. A jak se tak poznávali, tak mezi nimi vznikla jedná velká a opravdová láska, která neměla a nemá nikdy konce.