Nejlepší přítel (Cesta na tábor II.)

Musíme se všichni představit až příjde řada na "mého" kluka.
,,Čau, jmenuju se Filip je mi 19, ale to většina z vás ví, taky víte, že toho moc nenamluvím."
Dělal u toho takový šašky, že jsem si říkala, že bude pravej opak. Jaký je do opravdy, vím až teď a pořád mě překvapuje. Pak přišla řada na mě.
,,Takže ahoj, já jsem Simča, je mi 17, koně miluju, jezdím na nich od tří let." Usedám.
Další dny probíhají normálně. Protože se jedná o jezdecký tábor a trenérka mě zná, tak spolu s Fílou jezdíme jako instruktoři a dost se bavíme. Jezdíme z většíma děckama, což znamená 14 až 16. Klára, naše trenérka se stará o malá děcka. My můžeme i klusat a po pracovní době si jít zacválat i zaskákat. Takže jsme si měli čas povídat.
,,Fílo, co děláš za školu?"
,,Architekturu. A ty?"
,,Gympl."
,,Ten je blbej, taky jsem ho dělal."
,,Pojď si dát závod do kopce! Hep, Borneo deme!!!!!!!!!!"
,,Tak Tornádo startuj, natřem to Simči!"
Samo, že jsem VYHRÁLA.
,,Chybí ti kondyčka a chudák Tornádo při tvejch 70 kilo."
,,To je tím, žes měla Bornea, ten běhal rovinky!"
,,Tohle nebyla rovinka, to byl kopec a pojď cvalem dolů, závod!!"
Dole.
,,Já se na to vykašlu, zase jsi první! A to už jsem ti nenadržoval!"
,,Nenadržovals mi ani předtím, ale to je fuk, jenže teď už by to chtělo odměnu."
Líbne mě jemně a sladce.
,,Wow, tomu říkám sladká odměna, trošku jsi mě překvapil."
,,To jsem rád, dofám, že příjemně."
,,Jj, tak jedem."
,,Fain, co děláš po večerce?"
,,Ještě nevím, asi nic proč?"
,,Můžu se stavit?"
,,Jo, dobře."
Jsem zvědavá co se bude dít...