Kouzlo očí

,,Rone, ty čuníku,‘‘ zoufale zavrtím hlavou nad psem bernského plemene, který se přede mnou bázlivě krčí. Jeho bílá náprsenka a tlapky matně prosvítají pod nánosem bahna. No super, zvednu oči v sloup, k učení fyziky a dějepisu na zítřek můžu přidat ještě koupání psa.

Doma napustím plnou vanu vody s bublinkami (třeba to psa natolik zabaví, že mi tentokrát neuteče) a co nejšetrněji a nejkratší cestou vzhledem k bílému perskému koberci přivedu Rona do koupelny.
,,Pojď, Rony,‘‘ plácnu do bublinek ve snaze nalákat psa do vody. Až se divím, jak moc ochotně vskočí do vany, jen se modré kachličky zablyští pod bublinkami. Pročistit jeho dlouhou srst je dílem okamžiku a klid psa mě ukolébá natolik, že si troufnu nahlédnout jedním očkem do sešitu dějepisu. Bohužel, na zákon schválnosti si někdo klíčem otevře domovní dveře a co by byl Ron za psa, kdyby nepřišel páníčka přivítat? Plavným skokem vyskočí z vany, přičemž stihne ohodit zrcadlo i s poličkami, na kterých stojí mámina kosmetika, o stěnách a svých sešitech ani nemluvě a klouže si to do předsíně.
,,Koberec!‘‘ zaúpím nešťastně a metu si to za psem.
,,Zdravíčko, ségra,‘‘ zazubí se na mě starší z obou bratrů Tomáš a spolu s klukem stojícím za ním mají pusu od ucha k uchu.
,,Nazdar,‘‘ procedím mezi zuby a chystám se přitáhnout psa zpátky do koupelny, když Ron podezřele ztuhne. Stejně tak Tomášův obličej.
,,Ronečku, zlatíčko,‘‘ začne mu domlouvat, ale pes (zdá se mi to, nebo se usmívá?!) se natáhne a od čumáku až po špičku ocasu důkladně otřepe vodu ze svojí promáčené srsti. Bráním se přilétajícím kapičkám zuby nehty, jako nejblíže stojící ale pociťuje intenzitu podobající se sprše.
,,Nesměju se,‘‘ prohlásí relativně suchý Tomáš v křečích smíchu.
,,Trotle,‘‘ otituluji ho a chystám se hrdě odkráčet, když bratr zvážní.
,,Jo, no…počkej ještě.‘‘
Milostivě se otočím.
,,Matte, to je moje mokrá sestřička Alex,‘‘ zase se dusí smíchy.
,,Čau,‘‘ podám klukovi ruku a žasnu nad barvou jeho očí, které mi připadají černé, hnědé a šedé zároveň.
,,Matt Olsen,‘‘ usměje se a v těch očích mu zajiskří.

Hodně dnů uplynulo od toho ,,mokrého‘‘ trapasu…hodně dnů, které mi připadaly nemastné, neslané a kolosálně nudné. Až když si mojí nálady všimla celá rodina i kamarádi, teprve potom jsem si uvědomila, že jsem se do těch očí- černých, hnědých a šedých s jiskřičkami zároveň, zamilovala.