...Pomalu, pomaličku...

POMALU, POMALIČKU
Vidíš to? Zase kvůli Tobě brečím. Mě už to nebaví, Davídku! Ne, nebaví! Jenže já nevím co dělat! Hrozně mi chybíš! Umírám tu bez Tebe. Pomalu, pomaličku. Myslela jsem, že časem to bude lepší, ale naopak. Je to ještě horší. Mám pocit, že uvnitř umírám. Pomalu, pomaličku. Poslední dobou nemyslím na nic jiného než na smrt. Chci jít za Tebou. Jenže mám tu rodinu a své přátele. Jenže ty… ty jsi moje všechno. Moje láska, moje rodina, můj přítel. Ale já je tu nemůžu nechat! Nemůžu jim ublížit tolik jak tys ublížil mě, tvé rodině, tvým přátelům.

Pomalu, pomaličku jdu za Tebou. Ale musíš počkat. Já taky čekám. Celé dny se těším na noc kdy zas budu s Tebou. Zase ve Francii, pod Eiffelovkou. Ráno se zase probudím a koukám na mobil a umírám touhou Ti zavolat a slyšet tvůj hlas. Lehnout si do postele a poslouchat jak mi zpíváš Enriqua Iglesiase, naši oblíbenou. Pamatuješ? Hero! Už skoro zapomínám jak tvůj hlas zněl. Pomalu, pomaličku už Tě přestávám slyšet.

..Já přijdu! Pomalu, pomaličku, ale přijdu! POČKEJ NA MĚ!... Miluji Tě, zajíčku…