Silvestr-1.část

,,Mami prosím, já se na to těším celej rok, vždyť je to jeden večer..."
,,Pokud se nepletu, chceš tam jet o den dřív ne? Ale mně se to nelíbí."
,,No vlastně bych tam měla jet už 29. prosince, ale to bysme spaly ještě u Jany a ostatní přijedou až 31."
,,Hele, dobře, ale jak bude jedinej problém, tak si pro tebe dojedu a garantuju ti, že dalšího půlroku se ven nedostaneš!"
,,Neboj to bude v pohodě."
,,Jen aby..."
Díky moc mami, jsi nejlepší!"
,,A no jo prosimtě..."
Jinak je mi 16 a tři čtvrtě, jméno není důležité a jsem normální holka, co zakončuje pubertu...V tuhle chvíli sedím a přemýšlím o letošním silvestru...
*
Bylo 29.12.2007, vstala jsem okolo sedmé hodiny ranní
a začala se chystat.
Postupně jsem se dopracovala k relativně normálnímu vzhledu a tak jsem posbírala batoh a spacák a vydala jsem se na zastávku. Zastávka je od nás 2 km, takže jsem si zároveň udělala ranní procházku a studený vzduch mě probudil. Vešla jsem do autobusu a koho nevidim na zadním sedadle...moje super kámoška Táňa jede taky busem, navíc 31. na tu chatu, kam jedu, jede taky. Přiklusala jsem k ní a radostí vyjekla:,,Co tu děláš?!"
A ona se stejnou radostí říká:,, No já jedu k tátovi!"
,,No tak to je super!" zavýskla jsem.
Celou půlhodinu jsme strávily tlacháním o nadcházejícím silvestru.
v Benešově n.Pl. Táňa vystoupila, já jsem si pustila mp3, kde mi vyhrávala kapela UDG a byla jsem v pohodě.
Když autobus ohlásil stanici Děčín poliklinika, tak jsem vystoupila a s mp3 na uších pokračovala k Janě.
Janča mi celá rozespalá otevřela a pozvala mě dál, celý den jsme se smály a bylo to super. Druhý den jsme já s Jančou odjely na chatu do Ludvíkovic a tam naše veselí pokračovalo nerušeně dál...
31.12.2007 jsem se vzbudila celá vysmátá, zatopily jsme na chatě a pomalu vyrazily z Ludvíkovic do Děčína pro ostatní...Na zastávce jsme vyzvedly Táňu, neuběhlo moc času a šly jsme naproti holkám, co je pozvala Jana a Báře, která přijela pro změnu za mnou...
Všechny jsme se sešly na na hlavním nádraží a šly jsme do obchodního domu Norma.
Těsně potom, co jsme nakoupily vše potřebné mi přišla sms
od Aleše, kterého jsem znala jen přes net, že už s kámošem Leošem stojí před tím obchoďákem.
Na nic jsem nečekala a rychlostí světla jsem vyběhla ze dveří...
Jako první jsem zahlédla Leoše, hned od pohledu sympaťák, ale pak přišel trans, jelikož jsem patřila ty nejkrásnější zářivě modrý oči na světě, patřili vysokýmu od pohledu milýmu blonďákovi, kterej se jmenuje Aleš.
Věděla jsem, že jsem ztracená...
Později se naše parta o 10 lidech stěží nasoukala do autobusu, po cestě bylo veselo, ale já sledovala silnici a myslela na Aleše.
Jak jsme stěží nastoupili, tak jsme se se stejným problémem vysoukali...
Všichni byli natěšení a já netvořila výjimku.
Tolik jsem chtěla s Alešem mluvit, ale nešlo to, jsem srab...