Utopená láska

"No ták Andy pospěš si!Je zima!Slyšíš k sakru?!Vrať se do toho auta!" křičeli na mě...Pak jen slyším jak jeho kamarád dodává-"Ser na ni,zahulíme si a pak jí prostě zavoláš ať se vrátí"
--No prima-- říkám si a snažím se přidržovat nějakého zábradlí,které vedlo podél silnice.Pomalu se dopajdám až dolů k řece.Ztěžka si sednu na zem vedle vody a zhluboka dýchám.Hlava se mi motá,myšlenky jsou totálně zpřeházené a pohyby trhavé a pomalé.Jsem opilá.Totálně nasračky jak by řekli mí uhození kamarádi...
Chvilku jen tak sedím a pozoruju odrazy světel na hladině řeky.Podivně mě to uklidňuje,chvilku na nic nemyslím.Pak si ale uvědomím proč tady sedím sama na zemi,klepu se zimou a pláču...
Rozvzlykám se --Ten debil!ten neskutečnej idiot!Proč?Proboha proč ho musím milovat?!--pokouším se vztát ale akorát se víc zamotám a upadnu zpět na tvrdou zem...Ztiším hlas --Proč ho nenapadne za mnou přijít a obejmout mě?Proč mě nemuže pohladit ve vlasech když to nejvíc potřebuju?Proč mi neutře slzy a proč mě vlastně nikdy neviděl plakat?-- mám pravdu nikdy mě neviděl plakat,pořád si asi myslí že je všechno ok,ale není.Tráva a podobný svinstva sou mu přednější než já.
--Hehe mami já chodím s feťákem-- prohlásím a sama se začnu smát nad toudle stupidní větou.Kdyby mě teď moje matka viděla,asi by ho zabila.Je skoro půlnoc a místo plánovanýho večera s ním tu sama sedím,opilá,promrzlá,zklamaná....
Najednou se rozezní známá melodie.Trhnu sebou a sahám hluboko do kapsy pro telefon.Na displey je jeho jméno...--konečně-- zabručím a opírám se rukama o zem.Jak malý batole se sbírám na nohy,snažím se postavit abych došla k jejich autu.Konečně se zvednu,hlava se mi zamotá a já jen pomalu couvám a snažím se neupadnout.Chytnu se za čelo a předkloním se.Svět se točí,všechno je rozmazaný a připadám si jak na kolotoči který se nechce zastavit.Pořád se točí,točí...
Až pozdě si uvědomím že po zádu padám.Mám pocit že padám hrozně moc dlouho,byť to bylo pár sekund.Obklopí mě voda,je ledová.Na každým milimetru těla cítím jak studí.Vím že bych měla začít něco dělat ale mí tělo je totálně nepoužitelný...--Nikdy nebudu pít-- myslím si.Voda je ale nemilosrdná,studí mě v puse,lokám ji snažím se udržet nad vodou.Chci křičet ale nemohu,nemohu už vůbec nic... !lásko miluju tě!

"Kde je?" zeptal se Petr. "Du za ní" prohlásil a vyrazil z auta.Jeho malá postavička ťapkala po silnici,kde sem šla předtím já.Rozhlížel se,pohledem těkal sem a tam.Hledal mě.Kdybych mohla usmívám se...Teď už je pozdě.To mí malý telátko kouká všude možně,volá mě a já nemůžu odpovědět.Přichází na místo,kde jsem před tím seděla...než jsem vztala a spadla do vody.
"Lásko?"volá...."Lásko?"lásko kde seš?" zvyšuje hlas a zní zoufale.Kouká do vody...Asi mě už vidí...Rychle volá kluky a snaží se mě vytáhnout ven.Po chvilce spolu s Petrem táhnou mé tělo ven...
"To né!Lásko-né,pane bože to jsem nechtěl" objímá mě,máčí si své oblečení,líbá mě na čelo...Petr volá sanitku.
"Miluju tě lásko....Prosím zůstaň tu se mnou!"
(--Ráda bych broučku,taky tě miluju--)