Sladké sny, můj nový domove! IV.

Za pár dnů mi zapípá SMS: Ahoj Luci, co delas dneska vecer? Jestli bys nepohrdla mou, Markovou, Matejovou a Robertovou spolecnosti, tak muzes vecer travit s nama…co ty na to?

Odpovím téměř okamžitě: No, chtela jsem si udelat krasny vecer ve dvou, s mym plysovym medvidkem, ale kdyz po mne tak touzite, tak urcite nepohrnu. Kdy a kde? Příchozí SMS přijde až po hodině. Bud nachystana v sest. Prijdu si pro tebe a pujdeme do naší oblibene hospudky. Hned se mi zlepší nálada, když vím, že se mám na co těšit.

Vyžádat si propustku u našich není vůbec těžký, jakoby se stěhováním, přestěhovaly i svoje názory, příkazy a zákazy. V poslední době si ani moc nevšímají, co dělám a netrpí přehnanou starostlivostí o mě. Tím líp pro mě, samozřejmě. Ale stejně by mě zajímalo, proč najednou taková bezstarostnost.

Kolem páté se začnu chystat. Běhám po bytě v kalhotkách a v podprsence a začínám být dost nervózní. Co na sebe? Vytahuju jedno triko za druhým a stejně rychle ho odhazuju na postel, protože se mi nezdá dost dobrý. Nakonec si obleču džínovou minisukni, černej top a přes ramena přehodím džínovou bundu. Oči nalíčí mascarou, rty přelíznu leskem a můžu jít. Po nahlídnutí do zrcadla se shledám jako ucházející.

Zanedlouho zazvoní zvonek. „Fíha, ty si ale kočka!“ potěší mě hned na úvod Radim. „Ahoj. No tobě to taky docela sluší.“ Černé košili a stylově orvaných džínách vypadá skvěle. „Tak co půjdeme?“ „Jasně.“ Houknu do obýváku ahoj na mamku a odcházíme.

V útulné hospůdce, teda spíš před ní na venkovním posezení, už na nás čekají kluci. A nejen oni. Okamžitě si všimnu, že Robert objímá kolem ramen Silvu. „Ahój!“ vítají nás všichni halasně. Radim si dá stejně jako kluci pivo, kdežto já chci držet basu společně se Silvou, tak mi objedná červený vínko.

Bavíme se dost dobře a dost dlouho, když kluci vyrukují s tím, ať si jdeme zahrát kulečník. Hrajeme tři na tři. Silva, Robert a Marek proti Radimovi, Máťovi a mně. I když nejsem v kulečníku žádná přebornice, v Brně jsme chodily hrát s holkama docela často a dneska mám kupodivu dobrej den, takže mi to celkem jde. „Teda nestačím koukat! To ses nám nepochlubila, že umíš hrát kulečník, jinak by jsme si tě vzali do týmu my!“ protestuje Marek. „Žádný takový. Lucka je moje, bude tudíž hrát v mým družstvu!“ ozve se Radim. „Tvoje? Jak tvoje? Nebo ses nám snad s něčím nepochlubil?“ „No tak moje bohužel tak úplně není, ale každopádně se s ní znám víc než vy!“ Pozoruju slovní přestřelku s napjatýma očima a čekám co ještě Radim naznačí. Znamená to, že by o mě zájem měl? Tak tohle by naprosto splnilo moje očekávání.

Robert, ale hodně rychle kluky zklidní a pokračujeme v kulečníku. I když je všude kolem přítmí, nemůžu si nevšimnout, že mě Radim dost často nenápadně pozoruje. Nakonec vyhraje Markova parta, a tak je aspoň pozveme na pivko. Tentokrát se Silvou nekazíme partu a dáme si taky.

Chvíli ještě kecáme a kolem půlnoci se začneme balit a každý se rozuteče na po své ose. Radim bere za samozřejmost, že mě doprovodí. K mému domu dojdeme na můj vkus příliš brzy. „Dneska jsem si to moc užil. Bylo to s tebou fajn,“ řekne Radim, když se ke mně přiblíží, strčí mi pramínek vlasů za ucho a pohladí mě po tváři. „Měj se hezky.“ Jestli jste čekali polibek, tak ten se bohužel nekoná. Usměju se a jediné co ze sebe vydoluj je: „Ty taky. Pa.“ Jsem rozklepaná a sotva dojdu domů, padnu do postele. Převíjím si konec večera před očima jako film a pomalu usínám…

Probudí mě zvonek. Kdo to tak brzo otravuje? Čekám, že půjdou otevřít naši, ale když zvonění neustává, vykotrmelím se z postele. S ještě slepenýma očima otevřu. „Radime?!“ „Jejda, neříkej, že jsem tě vzbudil?“ „Tak dalo by se očekávat, že člověk bude ráno ještě spát,“ řeknu a marně se snažím potlačit zívnutí. „Právě proto jdu teď a ne ráno.“ Čumím na něj jak spadlá z višně. „Víš vůbec, kolik je hodin? Půl druhé. Chtěl jsem se zeptat, jestli by ses nešla vykoupat?“ „Půl druhé? To jsem si teda přispala! No, s tím koupáním. Asi mi to bude, ale chvíli trvat. Pojď dál.“ „Vaši jsou v práci?“ „Jo. Někde si sedni, třeba do mého pokoje.“ Ukážu mu, kam má jít a sama si jdu vyčistit zuby.

Když se vrátím do pokoje, Radim si prohlíží moje cédéčka. „Máš to tu pěkný.“ „Dík. Snažila jsem se, ale ještě to tu není hotový.“ Otevřu skříň, abych si vzala oblečení. „Kvůli mně se nemusíš převlékat. Mě se líbíš i v tom pyžamku.“ Bodejť. Saténová košilka s kraťásky je totiž poloprůhledná. „Ale v tomhle by se mi špatně plavalo.“ Vezmu oblečení a jdu se převléct do koupelny. Hodím na sebe krátkou mini a topík na ramínka.

„Hele, nemáš hlad? Já bych si totiž něco dala.“ „A umíš vůbec vařit?“ směje se mi. „Týýý!!!“ oženu se po něm. „Mám chuť na míchaný vajíčka, dáš si se mnou?“ „Jedině, jestli máš číslo na záchranku. Potom se musí jednat rychle!“ utahuje si ze mě pořád. Přesuneme se do kuchyně a já začnu kuchtit. Talířky ozdobím oblohou, vajíčka udělám na slanině a na cibulce. Oblizujeme se oba dva.
Celou dobu si máme o čem povídat, takže když se podívám po delší době na hodiny, zjistím, že je půl páté. „Teda. Má to vůbec cenu někam ještě chodit?“ zeptám se. „A nemáš tu třeba nějakej film?“ Odvedu ho k mé malé sbírce filmů, ať si sám vybere. „Co třeba Mr & Mrs Smith? To jsem ještě neviděl.“ „Fajn, docela dobrá akční komedie. Myslím, že se ti bude líbit.“ DVD strčím do počítače a usadíme se naproti na postel. Pro lepší efekt stáhnu žaluzie a ještě závěsy, takže je v pokoji přítmí.

Během filmu si všimnu, že ho stejně sleduju jen já. Radim je otočený ke mně a hladí mě po ruce. Když se na něj otočím taky, tak mě chytne za ruku. „Lucko?“ „Ano?“ „Já bych…“ Nezjistím, co by, protože mě nádherně políbí. Motýlci v břiše se mohou zbláznit. Odvrátí se a čeká, co já na to. „To bylo pěkný,“ řeknu trošku překvapeně. „Jen pěkný? Tak počkej!“ políbí mě znovu, ale tentokrát je polibek delší a víc si ho užívám. Z filmu nakonec nemám nic ani já ani on. Zato z dnešního odpoledne si odnášíme jiný zážitky. A myslím, že jsou mnohem lepší.
Nějak se nemůžeme rozloučit, tak ho jdu ještě vyprovodit. Skončíme na dětském hřišti na houpačkách. Je tu klídek a jsem tu jen sami dva. Jsem hrozně ráda, že se mi splnilo přání. Tohle zoopakuju i nahlas. „Přání? Odkdy sis to přála?“ „No, líbil ses mi od první chvíle,“ přiznám se. „A když jsem tě začala poznávat ještě víc, tak jsi byl sympatičtější a sympatičtější.“ Sklidím od něj další pusu. Hodiny přibývají a my se musíme rozejít každý k sobě domů. „Měj se krásně, medvídku. Dobrou noc a sladký sny!“ popřeje mi Radim. „Tobě taky, pa.“ Mám strašně dobrou náladu a pořád se usmívám. A ty sladký sny, co mi přál, ty teda jsou. Spíš než sladký docela erotický…