Léto pro Lásku

Ležíme na rozprostřené dece na okraji bzučící louky, která je obklopena lesem. Vlastně je to taková lesní mýtina daleko od vesnice. Dívám se, jak mžouráš očima proti slunci, které pálí a ostrými paprsky zlehka přejíždí po Tvé bledé kůži. Vím, že bys ležel raději ve stínu, ale víš, jak moc miluji slunce a proto jsi nic neřekl a rovnou prostřel deku na přímém slunci. Ležíš, ruku pod hlavou a oči přivřené. S Tvými vlasy si pohrává větřík a ochlazuje Tvé rozpálené tělo. Přejíždím pohledem každý Tvůj záhyb, každý milimetr, který tolik miluji. Utrhl sis stéblo trávy a vložil sis ho mezi své rty. Broukáš si potichoučku nějakou melodii. Vím, stále si stěžuješ, že neumíš zpívat – a přesto! Tak ráda poslouchám to Tvé tiché broukání. Po lýtku Ti leze mraveneček – asi je omámen tvou sladkou vůní. Otevřel jsi oči a druhou rukou sis je zastínil a díváš se na mě. Propadám se do té hluboké modři a dech se mi málem zastavuje. Utrhl jsi kopretinku a dal jsi mi ji do vlasů. Bříšky svých dlouhých prstů mě zlehka přejíždíš po tvářích, po ramennou,…po lýtkách – moc dobře víš, jak moc mě to lechtá. A když vidíš, že i přes ostré slunce nad hlavou, mám husí kůži po těle, vyloudí Ti to široký úsměv ve tváři. Pomalu se Tvá hlava začne přibližovat k mé, vím, co bude následovat a tlukot srdce se zrychlí. A já cítím Tvé srdce bít v mých dlaních. Lásko, i když jsme si polibků dali už mnoho, stále je to jako poprvé!