Slečno!

Slečno, Vy máte na sobě ale krásnou šálu!
Och, děkuji, ctihodný pane.
Ale slečno, vy máte překrásné oči.
Ach, co na to říct? Uvádíte mne do rozpaků!
Ještě jsem se zapomněl zmínit, že se překrásně červenáte.
Ale prosím vás, už toho nechte. Skutečně nevím, co na to říci.
To je jedno, jen mluvte. Jsem uhranut Vašimi rty!
Jak jste pozorný!
Vůči Vám nemůžu být nepozorný.
Ale jděte! Co vám na mě připadá tak úžasného?
Pokud po mně žádáte výčet, budeme zde asi stát hodně dlouho. Nešla byste se mnou na kávu, abych vám to mohl všechno vypovědět?
Inu, proč ne? Ráda si dám kávu s někým, jako jste vy.
To chápu jako kompliment, slečno.
Však si ho také zasloužíte. Nemůžu si to nechat líbit, aniž bych vám oplácela stejnou mincí.
Och, jsem poctěn, že mohu v doprovodu tak oslňující dámy, jako jste vy, jít do kavárny.
Ale nechte toho už!
Snad Vám nevadí má lehká koketerie?
Ale kdepak. Upřímně se bavím. Alespoň dokud nezjistíte, že nejsem taková, jakou si mne malujete.
Někdo s tak milým úsměvem nemůže nebýt dokonalý.
Vy jste mi ale svůdník! Povězte, kolik takových, jako jsem já, jste už takhle oslnil?
Spousty, ale žádná nebyla jako vy. Váš levandulový parfém se mi vlévá do duše jako to nejsladší pokušení.
To ale není parfém, vy Don Juane, ale můj šampón.
Ale jistě, to velmi dobře vysvětluje ty oslnivé odlesky od Vašich kaštanových vlasů.
Někdy se musím podívat do zrcadla, abych se ujistila, že se ze mne nestala Ingrid Bergmannová.
Ingrid Bergmannová, kdyby žila, by Vám mohla leda tak čistit boty, slečno.
Vy si nedáte říci, že?
A proč bych to dělal?
Copak je slušné takhle obtěžovat mladé slečny na ulici?
Jistěže to moc často nedělám, ale jsem si jist, že kdybych Vás neoslovil, litoval bych toho po zbytek života.
Vy jste opravdu roztomilý. A neodbytný. Chutná vám káva?
Káva? Ach, úplně jsem na ni zapomněl, jak z Vás nemůžu odtrhnout oči.
Všimla jsem si. Skoro bych začala věřit, že za mnou půjdete kamkoli.
Třeba na kraj světa, slečno. Třeba na kraj světa.
Je mi líto, ale tam se v nejbližší době nechystám.
Jistě, to bude tím, že Země je kulatá.
Vy jste ale vzdělaný člověk!
A vy jste zase má múza.
Opravdu? A co vás tedy napadá, když na mne takhle až nestoudně hledíte?
Můžu být naprosto upřímný?
A to znamená co, smím-li se optat?
To znamená, jestli vám mohu popsat, co cítím, když na Vás hledím.
Inu, prosím.
Vidím obrovské lány pšeničných polí vlnící se v jemném letním vánku Vašeho dechu. A za nimi vidím dva kopce. Na vrcholu rostou dvě veliké, alespoň stoleté lípy. Za těmito kopečky je rozlehlé, blankytné moře. Kousek od pobřeží je ostrov spojený s pevninou Vaší ušlechtilou šíjí. Na ostrově jsou dva veliké vulkány, sršící nekonečné proudy čokolády. Tak nespoutané a tak horké, že by člověk potřeboval celý život na to, aby přišel na to, jak je zkrotit. A Vaše ústa jsou hluboká propast po okraj naplněná slastí, která přetéká ven pokaždé, když vzdychnete. A nakonec, jelikož vidím, že se už zase červenáte, Vaše uši jsou korálové útesy ztracené ve vlnách oceánu vašich levandulových vlasů.
Vy jste básník!
Nikdy jsem žádnou báseň nesložil. To jen když jsem s Vámi.
Dojal jste mne takřka k slzám!
Neřeďte čokoládu Vašich očí! Byla by to věčná škoda!
Je mi líto, ale musím už jít.
Ale pročpak? A kampak? Vždyť se sotva známe!
Věřte mi, trhá mi to srdce!
Tak alespoň mi dejte svoje číslo, abych Vám mohl zavolat, až na Vás budu myslet!
Dobrá, ale ne že mi budete neustále volat. Jste mnou tak poblázněn, že bych i věřila, že na mne budete myslet neustále!
Ano, budou to pro mne muka, být bez vás!
Tak nahledanou!
Nashledanou, slečno!

Ach, já hlava děravá, zapomněl jsem na to číslo! Slečno! SLEČNO! Kde nic tu nic. Snad to byl přízrak mé choré mysli. Snad ani nesedím zde v kavárně, ale sním ve své posteli! Snad ten její šálek, co leží přede mnou ani není její! Ó, krutý osude! Anděla mi do náruče vženeš a vzápětí hned vezmeš! Budu ji hledat! Třeba až na kraj světa půjdu, abych našel její čokoládové oči a slastné rty! Koneckonců, jaký by to byl život bez ideálů! Jak bych pak umíral? Stár, seschlý, unavený a stále myslící na její lesknoucí se kadeře? Ano! ANO! Jdu tě hledat, má milovaná a nic mne nezastaví!

Zemřel kdesi v poušti. Stár, unavený a seschlý. Obešel svět křížem krážem. Od antarktických ledovců, před neprostupné džungle, až po vyprahlé pouště. Prohledal všechna světová města, navštívil všechny země, co jich na planetě je, ale nikdy ji nenašel. Ale nikdy toho nelitoval. Zemřel šťastný.