Zakázané ovoce

Sedím na zemi a poslouchám vítr, který se opírá do staré dřevěné stěny. Tento večer je velice zvláštní, už jen z toho důvodu, že jsem na chatě jen já a Petr. Kluk, kterého jsem tři roky tajně obdivovala, dokud nepřišla má sestra a nepředstavila mi Petra co by svého nového přítele. Tenkrát se mi zhroutil svět. Musela jsem se dívat na tu jejich zamilovanost, na to jak se drží za ruce, jak se líbají. . .Raději jsem si ani nepředstavovala všechny detaily jejich vztahu.
Časem jsem si zvykla alespoň na fakt, že on už je pro mě zakázaná zóna a raději jsem se mu obloukem vyhýbala. Jenže to by snad ani nebyla moje úžasná sestra aby nevymyslela nějaký "skvělý nápad"! Usmyslela si, že své 20. narozeniny oslaví ve společnosti všech svých přátel na tetině chatě. Jelikož jsme mezi sebou měli vždy velice pěkný vztah, bylo by ode mě dost netaktní odmítnout svou účast.
A tak mi, dnes odpoledne, nezbylo nic jiného, než sednout do auta a vyrazit na chatu, připravovat oslavu. Nedokážu ani popsat mé zděšení, když jsem na chatě místo Kristýny objevila Petra. Má drahá sestřička musela zůstat v Praze, a tak místo sebe poslala svou milovanou polovičku. Měla jsem chuť prásknout za sebou dveřma a ujet co nejdál. Je jasné, že jsem to neudělala, hned ze dvou důvodů. Za prvé by to bylo dost podezřelé a za druhé jsem v tom nemohla Petra nechat samotného.
Docela jsem se bála společně stráveného odpoledne, nakonec se ukázalo, že to byly pouze zbytečné obavy. Odpoledne jsme si náramně užili. . .uteklo zbytečně rychle.
Při přípravě večeře se naše ruce dost nebezpečně dotýkaly a během jídla jsme se několikrát střetly pohledy.
Teď sedím na té zemi, mám zavřené oči a nutím svůj mozek rekapitulovat celý krásný den. Najednou se otevřely dveře koupelny, Petr tam jen tak stojí a hypnotyzuje mě těma svýma krásně hnědýma očima. Je mezi námi napětí. Nevydržím jen tak nečinně sedět, zvedám se a jdu pomalu k němu. Když už stojíme úplně u sebe, pohladí mě po vlasech a vtiskne mi jen letmý polibek, sotva se naše rty dotknou. Pak jen čeká, co na to já. . . Kývnu. Líbáme se. Nejdříve jen tak zlehka ochutnáváme jeden druhého, po chvilce přejdeme k dosti vášnivějším polibkům. Vzájemně se hladíme a zbavujeme jeden druhého oblečení. Když už jsme úplně nazí, lehneme si na zem a oddáváme se hlasitému aktu lásky. Je to jako extáze, i když každý dojdeme k orgasmu v jinou chvíli, nic to nemění na té jedinečnosti.
Když je po všem, ležíme vedle sebe a hladíme se.
Po tom co Petr usne, přemýšlím nad tím co bude dál?? Docházím k jedinému závěru. . .sestra se to nesmí nikdy dozvědět! Děsně by jí to zranilo a ponížilo. Nemohla bych se jí už nikdy podívat do očí, už takhle se dostatečně stydím. Jenže co já?? Nemůžu přece dělat jako by se nic nestalo. Mám Petra ráda, dnes mnohem víc než kdy dřív. Můj vnitřní boj trvá až do brzkých ranních hodin. Stejně nedojdu k žádnému závěru, a tak raději usínám.
Když se před obědem probouzím, slyším z kuchyně hlasy. Jdu se podívat co se tam děje. Stačí abych otevřela dveře a uviděla jsem ty dvě líbající se hrdličky, abych pochopila, že oni budou vždycky na lásku dva, zatímco já jsem jen ta jedna toužící. . .