Nový život

Milý Lukáši,

Ještě, než začnu, chci Ti říct, že máš volbu kdykoliv a jakkoliv se sám svobodně rozhodnout.
Můžeš mi věřit, že tenhle dopis se mi nepíše opravdu lehce, ruka se mi třese a ani sama nevím, jaká slova vám zvolit. Přichází mi jich na mysl spousta. Všechna mi však přijdou nesmyslná a nevhodná, tudíž mohu jen doufat, že nakonec volím ta správná.

Pamatuješ si, jak nám kdysi ve škole při hodinách biologie vtloukali do hlavy, že aby vznikl nový život, musí se spolu vyspat dva lidé, načež žena otěhotní? Že pokud je to dítě nechtěné, existuje v dnešní, poněkud chatrnější, době moderní vymoženost,jakou je pojem interrupce? Zbavit se jen tak nového života, který by nám ovšem překážel..Ošklivě řečeno a bohužel je to pravda. Vždyť většina z nás si nedokáže uvědomit, Co vlastně znamená stát se matkou nebo otcem, založit rodinu. Neví, co to je za štěstí… A jak je známo, štěstí nespočívá v tom, že můžeš udělat to, co chceš, ale v tom, že vždy chceš to, co uděláš …
Já už ale vím své. Dítě vznikne z velké lásky muže a ženy. Je to vlastně takový dar od Boha, za všechny ty útrapy, které spolu partneři vydrželi a za to, že jejich pouto lásky to všechno ustálo a zůstalo pořád tak silné, ne-li ještě silnější. Vím to proto, že v sobě nosím ten nový život. Ano, jsem těhotná...
Ta rána, která jsem strávila nad záchodovou mísou, ty časté záchvaty přejídaní a nakonec to neúprosné čekání, než mi ty dva proužky prozradily neúprosnou realitu. To všechno mě dovedlo k tomu, že si to dítě chci nechat. Chci z něj vychovat velkého chlapce či dospělou slečnu. Zahodím veškeré své ambice a sny o velké kariéře. Budu milující matkou, která bude na své dítě shlížet s úctou a bude ho podporovat v dobrém i zlém. Tak, jako moje mamka vychovala mne, já vychovám jeho nebo ji. Protože já jsem vychovaná dobře. Nikdy mi v životě nechyběla láska a ani kázeň, vždy, když jsem potřebovala, mohla jsem se svým rodičům se vším svěřit. Cítím teď proto nutkavý pocit předat tohle všechno svému dítěti. Možná se Ti mé rozhodnutí bude zdát nepochopitelné, řekneš si, že jsem asi hloupá, když mám celý život před sebou a já už spěchám k postýlce s miminkem. Ale musím Tě varovat, nesnaž se mé kroky pochopit, neboť ženská duše je hluboký oceán plný tajemství a Ty se jen můžeš podívat na tu temnou hladinu a dojde Ti, že tam nikdy neuvidíš nic jiného než svůj vlastní odraz.
Teď už Ti nejspíš došlo, jaké rozhodnutí po Tobě žádám. Na jedné straně jsem já s tvým nenarozeným dítětem, zatímco na straně druhé stojí všechny Tvé zájmy, studium a kamarádi.
Je mi sice jen osmnáct, jsem v posledním ročníku na gymnázium, nemám v kapse ani halíř, ale jsem pevně rozhodnutá. A Ty víš, jaký umím být paličák. Vyber si. Je ti dvacet, máš koníčky, přátele,uchytil jsi se na dobré vysoké škole. Opustíš-li tohle všechno, najdeš milující dívku, která se postupně stane ženou, a malý dar z nebes, kterému dáš všechnu svou lásku a on Ti to postupně vrátí. Zůstaneš-li, můžeš udělat kariéru, kterou jsem já opustila. Budeš mít kamarády, zájmy, spoustu děvčat, ale i malou výčitku svědomí, že jsi kdysi nechal svou dívku s potomkem jít, ale Ty tu výčitku zasuneš do hloubi mysli, odkud již není návratu. Jestliže se rozhodneš pro mne a dítě, teprve tehdy poznáš opravdové přátele, kteří při Tobě budou stát, ať se bude dít cokoliv.
Ještě jednou Tě tedy prosím, abys zvážil svou volbu. Ať bude Tvá odpověď jakákoli, budu na ni trpělivě čekat, abych se dozvěděla, zda naše dítě bude vyrůstat s otcem či bez něj. Vážně je to jen na Tobě …

Tvá N.