i hvězdy se umí smát! 1.díl

Jasná obloha. Ty hvězdy. Stejně mám nejraději noc a její kouzelnou atmosféru. Nemohu se vynadívat na tu krásu. Je něco málo po půlnoci a já sedím v okně a přemýšlím. Do postele už se nechci vrátit, jelikož v ní leží Tadeáš - můj přítel. Teda vlastně teď už asi spíš můj bývalý přítel, ale on o tom zatím ještě neví.
Když tam vedle něj ležím a koukám na jeho tvář. . . . na jeho úžasný úsměv, kterým se na mě vždycky smál, na jeho tmavé vlasy, do kterých bych chtěla zabořit svou ruku a na jeho vysportované tělo, na jeho ruce, kterými mě hladíval a obímal. . . bolí mě z toho u srdce. Stále ho tak moc miluji, ale už s ním prostě nemohu být.

Když jsem dnes odpoledne hledala své oblíbené tričko, narazila jsem na celkem obsáhlý štos dopisů od /pro mě neznámé/ Andrei. Raději jsem je nečetla, stačili mi jen ty nápisy z obálek:
"Mému nejdražšímu" , "Nejpřitažlivějšímu Tedovi, z lásky" , P.S.: Miluji tě. . .
Poslední dopis byl doručen před týdnem.
Stačilo tak málo, aby můj vztah k němu nabral úplně jiný směr. Byla jsem bezradná a celý den jsem přemýšlela, co s tím budu dělat?!
Ani slůvkem jsem se nezmínila, i když mě to chvilkama stálo hodně přemáhání.
Nikdy nechci být až ta druhá a už vůbec nesnesu fakt, že mě možná podvádí.

Čekám, až hodně tvrdě usne, pak si sbalím všechny své věci a zmizím.

Zavírám za sebou domovní dveře. Na zahradě se možná naposledy podívám na to okno, kde jsem tak ráda sedávala. Po tvářích mi tečou slzy. Raději se otáčím a jdu co nejrychleji do auta. Ujíždím před minulostí.
Když míjím všechna ta dobře známá místa, kde jsme s Tedem prožili tolik krásných zážitků, je mi opravdu úzko.

Doma hodím tašky na zem a ulehám do té studené postele. Schovám se pod peřinu a čtu si všechny poslední smsky od Teda. Také přemýšlím nad tím, jak se asi bude tvářit až bude číst můj vzkaz na rozloučenou:

"Drahý Tede, asi se divíš, kde jsem, kam jsem zmizela. . .bez rozloučení?! TOHLE, je totiž nejspíš rozloučení! Při hledání trička jsem našla dopisy od Andrei. . .Je mi z toho na nic, a proto teď musím být sama. . .Měj se, Katka"