Ledová královna

Co to je?Co se to zase se mnou děje?Rozhodla jsem se uschovat své srdce..své zlomené srdce před okolním světem a hlavně před těmi pokrytci, kteří si říkají muži.

Stala jsem se Ledovou královnou, ignorovala jsem veškeré city, které se kolem mně plížili a otravovali mne. Mé srdce mělo zůstat navěky nedotčené. Nechala jsem své srdce zamrznout. Už znovu nechci zažít tu bolest, kterou jsem zažila dřív. Mé srdce už utrpělo dost krutých ran a já už nechci zažít další zklamání..prostě nechci.. Už tolik nocí jsem trávila s tváří zabořenou v polštáři..s tváří plnou slaných slz..Proto jsem zamkla své srdce, aby se tohle už nikdy nestalo.Prosím už nikdy!
Už tolik lidí mě zklamalo..tolik lidí a hlavně - On! On, kterého jsem milovala! Proto utíkám pryč z tohoto světa, snažím se utéct před všemi těmi vzpomínkami, kterých mám tolik..Ale nejde to..Vzpomínky jsou zaryté v mé hlavě až příliš hluboko, Jak jen se jich mám zbavit ?! Musí to jít, přece se jich musím nějak zbavit dřív než mě rozcupují zaživa.
Navenek působím klidně, ale ve mně to vře. Přesto jsem po pár měsících dokázala své srdce obalit dostatečně silnou vrstvou ledu. Tolik mužů se o mě pokoušelo, ale bohužel jsem nedostupná a s tím se musí smířit.
Takhle jsem vydržela žít dlouho. Byla jsem ledová kra uprostřed oceánu. Žila jsem si svůj život ve slané vodě bez jakékoliv naděje, že ve svém životě poznám ještě něco jiného, než jen svůj ledový oceán. Úspěšně se mi dařilo potopit všechny lodě, které se ke mně přiblížily. Bránila jsem se lásce, která stejně vždy přináší jen problémy a zklamání.
Jenže teď ses objevil Ty. Postupně jsi odemykal mé zaprášené srdce, aniž bys o tom věděl, aniž bys chtěl. Led kolem mého srdce roztál, a ono znovuzrozené je teď mnohem silnější než dřív. Staré šrámy po nešťastných láskách jsou už dávno zahojeny..Jenže najednou už nedokážu dál být tak chladná, jak jsem chtěla a jak jsem taky byla. K mému srdci je volná cesta! Mé srdce teď bije jako hrom a bije jen pro Tebe!..kéž by sis toho všimnul...

Sníh se snáší za okny…ticho…chlad…Já jen tak přiblble koukám na tu bílou spoušť venku a přemýšlím. Dnes však přemýšlím o něčem jiném než včera. Už ne o sobě a o bezvýznamnosti mého života. Dnes přemýšlím o nás..o mě a o Tobě. Najednou můj život dostává smysl! Nenenene co to zase kecám. Zase si něco nalhávám. Vždyť přece žádné MY není. Jsem jenom já – Ledová královna. Sama ve svém království. Ve svém království, kde vládnu jen já. Ve svém království, kde žiju jen já. Ve svém království, kde vládnu jen sama sobě. Ve svém království, kde vládnu špatně. A toto království je oceán..
Tam na břehu stojíš ty. Jsi tak daleko a obklopen tolika lidmi. Máš tolik přátel a tolik zájmů..Nemám šanci že si mě všimneš .. –mě- , té malé postavičky ztracené kdesi ve vodě. Ty víš že oceán je mrtvý, alespoň tak to znáš z vyprávění. I kdyby tam snad něco bylo, nestojí to za povšimnutí. Proto tě to co je na druhé straně vůbec nezajímá. Jenže jen ty mi můžeš pomoct dostat se na břeh. Do zraňujícího světa. Nikdo jiný jen ty. Já tu budu stát a koukat na tebe dokud si mne nevšimneš ( snad jednou doufám všimneš) . Ach….kam jen se podělo to mé ledové srdce? Teď tu stojím, čekám a trpím. Miluju tě! A moc. Čekám až si mě všimneš. Svíjím se bolestí, dochází mi vzduch. Umírám láskou k tobě a nenávistí ke světu. Bože pomozte mi někdo!