Miluju tě!

Prší. Ve tmě hledám tvé tmavé oči. Slyším tvůj hlas, cítím tvou vůni, ale nikde tě nevidím. Vím, že jsi tu se mnou, vím, že mě vidíš, že mě slyšíš, že chceš být se mnou stejně tak jako já. V srdci mám prázdno. Je tam prázdno po tobě. Byl jsi tam, hřál jsi mě ať sem byla kdekoliv. A teď? Stojím tu v dešti sama. Myslím na tebe, v mém srdci, které tak hřálo je tma, zima. Zima po tobě. Tolik bych si přála, aby jsi tu byl se mnou, aby se ta osudová procházka nestala, aby bylo vše tak, jak bylo. Chci být s tebou, ale vím, že to nejde. Cítím tě, ale vím, že tu nejsi. Už mě to tady nebaví. Nebaví mě to tu bez tebe. Nechci to udělat, ale udělám to. Už nemůžu dál. Žiletka na mé dlani, na kterou dopadají kapičky deště, se blyští ve svitu pouličních lamp jako několik malých perliček. Vím,že je to špatné, že se to dělat nemá. Nemám, ale už sílu jít dál. Ruka ukazuje to zranitelné místo. Jen koukám na tu nerušenou nepoškozenou kůži. Za chvíli už nebude tak čistá, tak neporušená. Bude na ní tekutina, jež proudí mým srdcem, ve kterém je teď naprostá prázdnota. Ostrá hrana se pomalu blíží k té kůžičce. I na tomto místě jsi mě držel. I na tomto místě jsem cítila tvé rty. Už cítím studenou hranu na ruce. Teď vidím i to co mě dříve hřálo v srdci.

Je mlha, všude kolem je mlha a já v té mlze konečně spatřila tvé oči, které mě vždy uhranou tak, že se nezmohu slova. Úsměv mi na rty vtrhne okamžitě, stejně jako tobě. Teď už jsme spolu a nic nás nerozdělí. Jsme spolu navěky...