I am lost without u

Není to dlouho, co jsem tě poznala, není to dlouho, co jsem si začala myslet, že tě doopravdy znám, není to dlouho, kdy jsem si po dlouhé době opět dovolila někoho milovat, není to dlouho, co jsi vnes do mého života světlo a zase mi ukázal ten krásný svět, co jsem znala dřív, když jsem byla šťastná, šťastná jako nedávno s tebou.
Za ten krátký čas jsem od tebe nespočetkrát slyšela ,, Miluji tě" a tvým slovům jsem věřila, jak už dlouho ničemu.
Ve chvíli, kdy se tvé rty poprvé dotkly mých, jako by svět ztratil svůj černobílý nádech a zbarvil se všemi možnými veselými barvami, jako by vše najednou dávalo smysl, když jsi poprvé stiskl mou studenou dlaň a schoval ji do své, rozlil se mým tělem překrásný hřejivý pocit a cosi mne nutilo být Šťastnou.
Když jsi mne poprvé přitiskl na své tělo a konejšivě mne kolíbal v náruči, všechno zlo a smutek se vytratily a my dva jsme byli jediní lidé na světě a svět nám patřil. Všechno bylo tak krásné.
Když jsi se mi podíval do očí a pronesl pár milých slov, vydalo to za nejlepší psychologickou pomoc a všechen smutek, zklamání a vztek, jako by v mém těle roztály a přeměnily se na krásný pocit štěstí. Nevěděla jsem, čím jsem si zasloužila přítele, jako jsi byl ty, byl jsi dokonalý, vždy jsi mi dokázal pomoci, a ač jsme spolu strávili jenom krátkou dobu, můžu s klidem prohlásit, že to byl nejhezčí čas mého života. Nevím snad je to nesmyslná otázka, ale ptám se, proč tu teď sedím na náhrobku, jež nese mé jméno a pozoruji, jak pod mýma nohama rozkvetlé květiny uvadají, jak stébla trávy dříve vlající ve větru popelní a jak láska mladých milenců, jež se přišly ukrýt na prázdný hřbitov ztrácí na intenzitě, když k nim přistoupím a proč jediná myšlenka, která my přichází na mysl, je myšlenka na tebe, na tvé rty jemně se chvějící pod nátlakem nervozity, na tvé zelenkavé oči vlhké od slz, jež se samovolně řinuly ven, když ti do očních důlků nafoukal ledový vítr, na tvé vlasy, pohupující se okolo tvého obličeje, na tvé pohyby, kterými jsi vyjadřoval vše, na tvá slova, která zněla jak smýkání sametu, na tvou lásku, kterou jako bys mi vdechl život, na tvou lásku, jež sebrala můj život, mé srdce, zamkla je do malé stříbrné schránky a poslušně, jako pes svému pánu ti je přinesla… Proč bylo tak těžké žít bez tebe ?? A proč je tak těžké být mrtvou, když to mělo být východisko od myšlenek a bolesti, která vystřídala krátké ale nezapomenutelné pocity štěstí, které mi chvíle s tebou přinášely. Proč ?
Víš, jak ve světě lidském, tak v posmrtné propasti nad kterou se bezmyšlenkovitě ztrácím, jsem bez tebe ztracená…..