Čtyři oči 6.díl

Sylva

Telefon začne vyzvánět zrovna ve chvíli, kdy ležím na posteli, rukama si podpírám hlavu a šprtám se nazpaměť části těla. Což o to, samo o sobě je to brnkačka, nicméně latinsky to je větší fuška. No jo, maturita na krku!
Vrhnu po mobilu vyplašený pohled a pak střelím očima na Julii, která právě dělá to samé co já, pouze se nejedená o slovíčka latinská nýbrž francouzská.
,, Les gennes de lettres …Mohla bys to laskavě zvednout? .. en France sont par exemple … Co na mě tak koukáš?“ dojde jí vzápětí, jelikož melodie z Hříšného tance neumlká. ,, To je Standa?“ Roztržitě přikývnu. Od té nešťastné večeře jsem s ním nemluvila, v podstatě jsme se skoro dva měsíce neviděli! No jo, hořce se ušklíbnu. Svatební přípravy jsou asi v plném proudu.
,, Haló?“ Ségra se odevzdaně natáhne po mé Nokii. ,, Jé, to si ty, Stando?“ Chvíli zaujatě poslouchá, zatímco já se vrátím ke svému dávnému dětskému zlozvyku a začnu si okusovat nehet na malíčku. Vzápětí mi ale dojde, že mám umělé.
,, Dobře, vyřídím jí to. Kdyže? Dneska v šest?“ Sotvaže mi dojde Juliin záměr, okamžitě začnu zuřivě gestikulovat, divže neshodím budík z nočního stolku.
,, Ne, rozhodně má čas. Fajn, tak se měj hezky!“
,, Po tobě tak budu zase něco chtít,“ Hodím po svém dvojčeti dotčeně polštář. ,, Scházet jsem se s ním vážně nechtěla!“
,, Uklidni se,“ Julie s klidem zaujme své místo u učebnice a teprve pak začne:
,, Říkal něco v tom smyslu, že tě nemůže sehnat, dokonce si myslí, že se mu vyhýbáš, což mu docvaklo správně. Potom se také nezapomněl zmínit o svatbě, která se prý bude konat na konci dubna, což je vlastně necelý měsíc!“ Tak to bych si spočítala sama, v první třídě jsem doopravdy nechyběla!
,, A prý s tebou potřebuje nutně mluvit, tudíž se máš úderem šesté dostavit do pizzerie!“ A znovu se ponoří do francouzské gramatiky, zatímco já skřípu zuby a snažím se uklidnit.
,, Nikam nejdu!“
,, No jak myslíš, ale dovol mi tě upozornit, že se rozhovoru s ním stejně nevyhneš, tak to neoddaluj, ano?“ Nejhorší je, že vím, že má Julie pravdu!

Po dlouhém váháním a celodenním přemyšlením ( z biologie si vážně nepamatuji nic, zato tuším, že jsem do Standy pořád zakoukaná ) jsem se nakonec rozhodnu poslechnout. No, vlastně nevím koho, protože srdce i Julie mi napovídali, ať neváhám a jdu, kdežto rozum mi radil přesně to opačné. No, ať je to, jak chce, teď je pět minut po šesté a já poněkud nervózně vcházím do útulného prostředí místní restaurace. Je tu poloprázdno, pouze u baru sedí nějací dva chlápci a stolku vedle vchodu se připitoměle hihňají dvě puberťačky.
Ta cesta k němu mi připadá nekonečná. Přestože se jedná o pouhých pár metrů, mám pocit, že kráčím celou věčnost. Nesu se zdánlivě pyšně a nepřístupně, avšak o vteřinu později se málem skácím.
Je stejný jako dřív, ne-li ještě krásnější. Znovu si prohlédnu jeho světle hnědé vlasy, co mu v nedbalých pramíncích padají kolem obličeje, nekonečně hluboké oči, v nichž jsem se tak ráda často ztrácela pohledem, a mrazem ošlehané tváře.
,, Ahoj,“ Tenhle moment jsem si přehrávala snad milionkrát. Ale i tak mi můj pozdrav přijde nejistý, dokonce se mi třese hlas.
,, Ahoj Sylvo,“ Vstane a pomůže mi z bundy. ,, Sluší ti to!“ Panebože, to to začíná!

Když před nás číšník postaví talíře s jídlem, můj společník si zhluboka povzdechne a mně se i přes silný odpor rozklepou kolena. Jsem jako zamilovaná čtrnáctka!
,, Od té doby, co jsem ti řekl o té svatbě, na tobě vidím, že se chováš divně. Takřka se mnou nemluvíš, při zmínce o prstýnkách se uzavřeš do sebe a objednáš si panáka!“ Vezme mé ruce do svých a pevně je stiskne. Tohle by mi za jiných okolností připadalo hrozně romantické. Nyní mám ale co dělat, abych se nerozbrečela. Nejlepší bude, když půjdu s pravdou ven.
,, Stando, já,“ Tak do toho! ,, musím ti něco říct!“ V rádiu zrovna ohlásí novou písničku, a tak mi k mému vyznání začne hrát odvarová Falling Slowly. Mimoděk si přeložím pár slov do češtiny, přestože to s mojí angličtinou není nějak zvlášť slavné.

…………… Neznám Tě ……… ale snad tím Tě chci ………
……… ještě máme čas, …… pozvedni svůj hlas plný naděje, teď se můžeš rozhodnout ………

,, Miluju tě ……,“

……… Pomalu padám, ty oči mě znají ………… Ten pocit mě zaplaví a úplně vymaže ……

……… Ještě máme čas ……………

Julie

V pondělí ráno mě kolem čtvrté náhle probudí prudká nevolnost a já mám co dělat, abych doběhla do koupelny. Cestou málem sejmu tátu, co se zrovna chystá do práce.
,, Je ti dobře?“zaťuká na mě výmluvně přes kartonové dveře, zdobící jádro našeho bytu. Opláchnu si obličej pod studenou vodou a vypotácím se na chodbu.
,, Jo, v pohodě, asi mi jen nesedla ta včerejší večeře,“ zahučím, přičemž prozíravě zamlčím, že se mi něco podobného stalo minulý týden dvakrát.
,, No,“ zamyslí se hlava rodiny, ,, i tak radši dneska zůstaň doma. A když už o tom mluvíme,“ Významně pokývne bradou k našemu pokoji, ,, Kde je tvoje sestra?“ Pokrčím rameny.
,, Je přece plnoletá, ne?“
,, Ale nesvéprávná. Ať se opováží ulejvat ze školy!“ Přestože se na nohou držím jen malátně a myšlenkami už sem ve vyhřáté posteli, zastanu se jí:
,, Teď už se tam stejně nic nenaučí. Víc Sylvě prospěje, když sem tam zůstane doma a bude dohánět mezery na maturitní otázky. Ostatně,“ zeširoka zívnu, ,, já udělám to samé. Dobrou!“

Je něco po desáté, když Sylva konečně nakráčí domů. Zrovna si dělám v kuchyni snídani, která je,soudě podle ranního stavu mého žaludku, poněkud bohatší.
,, Jé, ahoj ségra!“ zahalasím a mezi dveřmi se objeví její rozcuchaná hnědá hlava. ,, No, ty vypadáš!“ Oči jí sice nadšením jen září, nicméně výraz napovídá, že to tak slavné nebude.
,, Radši se ani neptej,“ Svalí se v obýváku do křesla a nohy ledabyle položí na naleštěný konferenční stolek.
,, Nech mě hádat,“ Podám jí hrnek s čerstvou porcí kávy a sama se uhnízdím na gauči. ,, Vyznala mu lásku, pak jste skončili u něj doma, užili jste si vášnivou noc a ráno přišly nepopsatelné výčitky svědomí!“ Ségra posmutní a mně je jasné, že jsem udeřila hřebíček na hlavičku.
,, Taktně mi vysvětlil, že tu Markétu nebo jakže se jmenuje má rád a že svatba bude. Prý to byl jenom úlet!“ Na řasách se jí zalesknou slzy.
,, Jsem blbá. Měla jsem to vědět od začátku!“