Oni a Tell-část 1.

,,Chybí mi, ani nevíš, jak moc.“
,,Ale vím Ricky, ale s tím nic neuděláš, tak už se s tím přestaň trápit!“ odpovídám svojí utrápené kamarádce.
Její přítel jí nedávno opustil, protože odešel do zahraničí a našel si novou přítelkyni.
Ricky je trochu bláznivá holka a občas i trochu hysterka, ale mám jí strašně ráda. Dá se jí stoprocentně věřit a vždy dobře poradí...(skoro vždy v matice jí to moc nejde)...Je ale teď pořád ubrečená, protože Micky byl první kluk, kterého měla déle, jak měsíc (přesněji o 2 a půl měsíce), což taky není zrovna světový rekord, ale její osobní určitě.
Jinak, mně je 17 let a jmenuju se Stella, občas jsem trošičku divočejší a sem tam se i nějakej ten průserek objeví, ale vesměs jsem slušná dívka :D.
Přátelé mi říkají vždy jen Tell nebo Telly, jelikož svoje jméno upřímně nesnáším.
Kluka mám tak napůl, vlastně ani nevím, jak to je, prostě mám smůlu.
Žiju jen s tátou máma se odstěhovala do Británie, dělat kariéru v jedný ohromný firmě s oblečením.
Teď zrovna sedím s Ricky u nás doma a vzpomínám...

,,Tell, no tak zvedni se!“ vykřikoval Tomáš na celou louku se smíchem. Bylo léto, dost horké a já chodila s tím nejúžasnějším klukem pod celým sluncem. Byla jsem maximálně zamilovaná a nic mi nemohlo zkazit náladu.
Tomášek byl u nás na prázdniny, sluníčko pálilo a my společně řádili na rozpálené louce.
,,Zlato nezlob a vstávej.“ přemlouval mě Tomáš s tím okouzlujícím a osobitým úsměvem. Když se on usmál, bylo to ještě lepší než to slunce a louky a to všechno.
,,Ne, to ani náhodou, shodil si mě, tak si mě taky zvedni, já se ani nehnu!“ rozkřikovala jsem se na louce uraženě.
,,Víš, jak si těžká? To si mám křupnout záda?“pronesl se samolibým šklebem a očekával mojí reakci...
Zná mě až moc dobře, podívala jsem se na něj..........,,Tak to si teda přehnal!“ rozběhla jsem se za ním, ale moje fyzička není bohužel úplně dobrá, tudíž jsem se po pár metrech zhroutila úplně hotová k zemi. Tom stál chvíli nade mnou a tlemil se, co mu síly stačily, jenže já se nedala, stáhla jsem ho k sobě a tvrdě ho políbila, začal mi vracet stejnou mincí, ruce i nohy se propletly skoro samy a oba jsme věděly, co bude následovat, ale ne vždy je vše tak, jak se zdá...
,,Stello! Stello! Kde jsi? Máš jít pomoct tátovi.“ byla to Katie moje mladší sestra.
Podívala jsem se na Toma zklamaným pohledem, on na mě udělal psí oči, ale najednou jsem se rozesmála a bylo po celé té intimní náladě, sebrali jsme se a vraceli se domů.
Pomohla jsem tátovi s obědem, najedli jsme se a já si šla chvilinku číst.
Asi po hodince jsem sešla dolů na zahradu, Tom ležel na trávě a spal. Oči zavřené, tmavé vlasy rozprostřené v trávě a v obličeji, byl tak sladkej...(tohle vyjádření nesnáším, ale na něj jsem jiný nenašla)...Chvíli jsem se ještě kochala tím pohledem, vypracovanou postavou a celkově pevným, ale štíhlým tělem, poté jsem se sklonila a začla ho lechtat...
Strašně se lekl, ale začal se smát a během vteřiny jsem už ležela pod ním.
,,Neměla bys mě takhle provokovat, nevíš, co ti pak můžu provést...“ řekl tajemně a zajiskřilo mu v očích, já se jen sebejistě usmála a lehla si mu do náručí, pak jsme dlouho sledovali slunce.....

Bylo to nejkrásnější léto vůbec. Po prázdninách se ale vše začalo hroutit, Tomáš šel na vejšku, která je od nás 350km! Chvíli jsem váhali, ale shodli jsme si neslibovat si věrnost atd. A že pro teď zůstaneme přátelé...odjel...a já zůstala...
Z mých smutků mě vytrhla ubrečená Ricky...
,,Telly, někdo zvoní!“
,,Už jdu!“ seběhla jsem schody a otevřela dveře, stál tam sympatický dredař s modrejma očima, od pohledu pohodář.
,,Ahoj, potřebuješ něco?“
,,Čau, no vlastně jo, bydlí tady Stella Volanská?“
,,No, bydlí, stojí před tebou.“ nahodím pobavený úsměv.
,,Aha, tak tady máš dopis, omylem ho dali do naší schránky.“
,,Nejspíš, tak moc děkuju a zatím ahoj.“
,,Čauky.“
Zabouchla jsem dveře, koukla na dopis a najednou....
,,Hej, počkej, jak se jmenuješ?!“ křičela jsem, ale dredař už byl pryč.
Opětovně jsem dveře zavřela a znovu pohlédla na dopis.
Byl od Tomáška.

Milá Telly,
moc se mi stýská, chtěl bych Tě mít tady u sebe, ale vím, že to není možné.
Lidi jsou tu strašně fajn, dnes jsem potkal jednu moc hezkou a milou slečnu.
Byla vážně moc sympatická, líbila by se ti, mně se taky moc líbí.
Přemýšlím o tom, že bych si s ní něco začal, ale přesto na Tebe stále myslím.
Jak se vůbec máš? Už sis někoho našla? A co Ricky a ostatní z party?
Napiš mi co nejdřív a taky dopis, je to takový osobnější:).
Myslím na Tebe. Líbá tvůj Tomáš.

Napsal dopis, jak já ho miluju.
Seděla jsem na zemi a tiše plakala...
,,Co to tu vyvádíš a kdo to zvonil?“...,,Tell, ty brečíš?“ zeptala se Ricky zděšeně.
,,Byl tu nějakej kluk, donesl mi dopis od Tomáše, že prej to omylem poslali k nim.
Ten dopis je od Toma, čti!“ Ricky popadla dopis a s každým řádkem se její obličej víc a víc zatemňoval.
,,To přeci nic neznamená...“
,,Ale jo, znamená, má jinou, už mě nemiluje! To jen tak píše, abych nebyla nešťastná!“ vyrážím ze sebe mezi vzlyky.
,,No tak nehysterči, ještě s ní nechodí a navíc, ty jsi teď jeho KAMARÁDKA!“
,,Já vím, ale není to snadný, miluju ho!“
,,A co naděláš?! Nic! Pojď ke mně.“
Ricky mě obejme a já jí dál škytám na rameno. Po chvíli už pláčeme obě...