Oni a Tell-část 3.

PROC SI NEPRISEL DO KINA? TELL.

BABICKA MI ONEMOCNELA, MUSEL SEM ZA NI JET A POMOCT JI, MOC SE OMLOUVAM.

A CO SE DOMLUVIT NA JINDY? NECHTEL BYS?

TREBA, ALE CO LUKI, BAVILI STE SE GOOD?

JJ, CELKEM TO USLO, ALE MRZI ME ZES NEDORAZIL.

PROMIN MI, NAPRAVIM TO, DOBROU NOC.

Byl to prapodivnej rozhovor, ale co jsem taky čekala? Od kluka, kterej na první rande vybere sci-fi film pro holku. Nechám tomu volnej průběh.

Uživatel Luk.devil90 žádá o autorizaci:
Autorizace přijata.

Tell.serum01: Čau...
Luk.devil90: Ahojky, jak je?
Tell.serum01: Nic moc, co ty?
Luk.devil90: Já se mám fajně :D, proč ty nic moc?
Tell.serum01: To neřeš, hele proč vlastně Míra nepřišel?
Luk.devil90: Mno, on musel na rodinnou oslavu, jeho děda měl 70tiny, chápej:D.
Tell.serum01: Aha...........jasný.......
Musím jít, tak ahoj.
Luk.devil90: Počkej, děje se něco?

Uživatel Tell.serum01 se odhlásil, zpráva mu bude doručena po přihlášení.

Vypnu počítač a prostě se rozbrečím.
Proč nepřišel? Proč mi lže?! Co jsem sakra udělala špatně?!!!!

„Tellíku, ty brečíš? Co se ti stalo?“ zeptá se táta starostlivě.
„To nic tati, jsem v pohodě, já jsem se praštila o zeď.“ vymyslím rychlou odpověď.
„Půjdeš mi pomoct s večeří?“
„Jasně, hned jsem tam.“ ukončím debatu o ničem a falešně se usměju.

Před školou...

„Čau kámo!“ „Čau Luku, jak bylo v kině?“
„Hej! Bylo to super, kam na ty kočky chodíš?!“
„Ani nevim...“
„Fakt dík, žes mě tam poslal místo sebe.“
„Tak, když se ti tolik líbí...“
„Jo a psala mi, proč si vlastně nepřišel, tak jsem jí řek, žes musel na rodinnou oslavu...“
„CO?!!!!!!!!!!!!!! A sakra, já jí řekl, že mám nemocnou babičku! Tak to je v háji! Ale ne, omluvím se jí...“
,,Sorry kámo, to sem netušil, jak myslíš...“

Kdo mi to sakra zas volá?! Mirek!!! No to snad ne?! Řeknu si udiveně...
„P-prosím?“
„Ehh, ahoj Tell...tady Mirek, chci se ti srašně omluvit, mrzí mě, že jsem ti lhal...Nemáš po škole čas? Chtěl bych ti to vysvětlit.“
„Jé promiň mi to, ale zrovna dneska nemůžu, mám nemocnou babičku, tak jindy, čau!“ řeknu jak nejjízlivěji dokážu a telefon položím...
„Tell? Tell, slyšíš mě?!“ No to snad ne, ona zavěsila, však já si jí odchytnu...

„Z tý písemky mám na 100% za pět, to je jasný!“
„Ale prosímtě, nelakuj nás, zas budeš mít jedničku, tak nedělej vlny.“ všechny dívky se rozesmějí...

„Tell! Stůj, počkej na mě!“
„Někoho jsem slyšela...“
„TELL!“
„Mirku?“
„Ahoj, ty máš teda sluch...“ řekne udýchaně.
„Čau, já si tě nevšimla, co tady děláš?!“
„Tak my asi půjdem...“ přeruší nás holky.
„Jo, nezlobte se, na to kafčo zajdem jindy, ok?“
„Jasný, ahoj zatím.“ řeknou holky a už jsou v tahu.
„Tak k věci, co chceš!“ udeřím rovnou na Mirka.

Pokračování příště...:)))