Radikální řez

Tichá teplá květnová noc. . .
Sedím na chodníku u telefonní budky, přiblble se usmívám, v uších mi zní Rock´n roll a v hlavě mám myšlenkový mix.
Srdce neví co si má myslet, ale všechno je fajn.
Před chvílí skončila ta dlouho očekávaná noc, na kterou jsem se těšila, ale zároveň jsem si byla vědoma, že by také mohla dopadnout dost špatně. No co? Zkrátka jsem riskla vše co se nabízelo.
Jenže to jsem ještě netušila, s čím vším se budu muset poprat a kolik překvapení si pro mě osud přichystal.
Byl květen, měla jsem měsíční vztah s Tomášem, se kterým mi to opravdu moc neklapalo. Byl až přehnaně majetnický a já se cítila jako svázaná.
Takže když mi přišla zpráva od bývalého přítele, ať se dostavím na jeho párty, ani minutku jsem nezaváhala a svoji účást jsem mu s radostí potvrdila.
Moc dobře jsem věděla, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře, přesto jsem se těšila jak malá.

Odpoledne toho dne jsem strávila u počítače, kde jsem tak trochu flirtovala s kamarádem Petrem.

Večer jsme se vydali na párty. Během cesty mi přišlo několik zpráv od Tomáše, kde jako vězím?! Už mě to vážně unavovalo.
Když jsme dorazili na místo, přišel za mnou můj bývalý a hned mě opusinkoval.
Jen co odešel, přiřítil se ke mě Tomáš, majetnicky mě chytl a skoro celý večer se mě nepustil!
Naštěstí, jsem mu na chvilku utekla na pokec s bývalým a jeho partičkou. Ti lidi pro mě dost znamenají, takže jsem s nima prostě chtěla mluvit.
Docela jsme se rozjeli, alkohol dělá svý. Takže když mi kluci nabídli odvoz domů, vůbec jsem se nebránila. Spíše naopak, docela se mi to hodila, jelikož Tomáš je z jiného města než já.
Bohužel, Tomášovi se můj odvoz vůbec nelíbil - zuřil a dělal scény, a potom co mě jeden z kámošů nesl na zádech k autu, se mnou přestal komunikovat úplně. V té chvilce mi to bylo jedno, užívala jsem si legraci a pozornost.

No, jenže, když jsme na tom samém místě stáli ještě po půl hodině a čekali jsme na /pro mě nejhorší holku na světě/ Terezu, docela mi tuhl úsměv na rtech.
Právě kvůli ní se na mě můj bývalý vykašlal a já dodnes, když slyším jen to její jméno, tak mám skoro kopřivku.
Nakonec si teda uráčila přijít a byla děsně vtipná. Nenávidím ji.
Přišlo mi to všechno tak nějak líto. Můj bývalý, na kterého občas s nostalgií myslím, si veze domů tu husičku, ale mě teď drží za ruku a cpe mi do hlavy nějaké jeho omluvy, které mi stejně nic nenahradí a Tomáš? Ten se mnou už nikdy v životě nepromluví. Fajn vyhlídky.
Samozřejmě, že jsem se nechala vysadit z auta dřív než bylo nutné. Stejně bych tam déle nevydržela.

Pro cestu domů jsem si vybrala tu nejzapadlejší ulici, abych mohla brečet a nadávat, jak je libo.

Když jsem šla kolem baru, kde trávim většinu času, zrovna venku stáli kamarádi a zatáhli mě dovnitř.
Vůbec jsem tam nechtěla. Nechtěla jsem se dívat na ty usměvavé tváře a kazit jim večer svým splínem.
Raději jsem si sedla do nejzapadlejšího kouta.

Přišel za mnou Petr se slovy: "Aaa, slečna mých snů!"
Přisedl si a vyptával se jak bylo na akci. Vypověděla jsem mu úplně všechno a děsně moc mi to pomohlo, ulevilo se mi.
Překvapil mě. Řekl mi, že je rád, že jsem sama, že mě teď může obletovat.
Nakone jsme si spolu povídali až do 5 rána a pak jsme šli spolu domů.
Po cestě mi skládal komplimenty. Bylo mi s nim nádherně.

Teď sedím na tom chodníku, je tichá teplá květnová noc a já se usmívám . . .