Oni a Tell-závěr

„Já...přišel jsem se omluvit, já to takhle nechtěl, ale Luki s tebou moc chtěl jít ven a...“
„Takže je to vlastně chyba Lukiho, mám pravdu?“
„Néé, tak jsem to nemyslel, jsem prostě idiot...“
„Jo, to teda jsi, já nejsem, žádná hračka, abys mě půjčoval svejm kámošům!“
„Já vím, vážně toho lituju, vím, že to byla chyba, ale díky ní jsem si uvědomil, že tě mám rád a líbíš se mi a že bych už chtěl bejt pořád s tebou...“ dopověděl a smutně se na mě podíval...
Tolik jsem chtěla říct: „To už je v pohodě, taky se mi líbíš, odpouštím ti...“ a pak ho krásně políbit, ale najednou se mi v hlavě objevil Tomášův obraz...
„Víš, kdybys mi tohle řekl před tejdnem, neváhala bych a vrhla se ti kolem krku, já ti můžu prominout, žes mi kecal...“ useknu hovor a sleduji jeho rozzářené oči plné očekávání...
… „ale nemůžu ti říct, že tě mám ráda, já s tebou už můžu bejt jen kamarádka, nezlob se, už to prostě nejde.“ dopovím větu a znovu sleduji jeho pohled, jiskřičky jsou pryč a v očích se zračí už jen zklamání.
,,Musím uznat, že tohle jsem nečekal, teď si to musím urovnat v hlavě, musím jít, já... promiň...“ vykřikne a zmizí.
Jak rychle se může zbořit lidský sen...

Zamyšleně se řítím směr neurčitý a přemýšlím, zda jsem nepochybila...
„Ahoj...“ ozve se za mnou.
„Eh, ahoj, co ty tady?“ za mnou nestojí nikdo jiný než Lukáš...
„Vlastně jdu za tebou...“
„Za mnou?“
„Přesně tak...
„Než cokoli řekneš, tak se neboj, už vím, jak to všechno bylo, ale neměl jsi Mirka krejt!“
„Vím, taky se chci omluvit, ale je to můj kámoš a navíc jsem přišel kvůli něčemu jinýmu...“
„Jo? A kvůli čemu?“
„Víš Tell, skoro se neznáme, ale v tom kině s tebou...to bylo prostě super a já hned věděl, že s tebou chci být a proto ty tajnosti s Mirkem atd...Tak mě napadlo, co kdybychom to spolu zkusili?“
Tak tohle jsem opravdu nečekala, takže na Lukiho zírám asi jako péro z gauče...
„Tohle myslíš...vážně?“ vypravím ze sebe první větu, co mě napadne.
„Noo,... jo myslím,“ řekne rozhodně, prohlédnu si ho a řeknu si: „ A vlastně, proč ne?“

Uff, s Lukim oficiálně chodím, holky mi ho schvalujou, prej je to frajer a má mě rád ;)).
Osobně mi to tak nepřijde, Luki mě má asi fakt moc rád, ale u sebe si tím jistá nejsem, čím dál víc pochybuju, že byl dobrej nápad s ním chodit. A nejsem jediná, kdo si to myslí, Mirek byl dost smutnej a taky pěkně vzteklej, když se to k němu doneslo.

Ahoj Tomášku,
poslední dobou je to i tady čím dál tím lepší, potkala jsem jednoho kluka
a jsem taky moc zamilovaná, na Tebe ale stále ráda vzpomínám, vždyť ta první láska
je prostě první:). Ale co, všechno jednou končí...
Mám Tě ráda a doufám, že se ještě uvidíme.
Zatím ahoj Tvoje Telly...:)

O měsíc později...
„Ahoj sluníčko moje milovaný...“
„Ahoj Luki...“ (všimněte si toho oslovení, jinak než Luki mu nikdy neříkám, ani když jsem spolu úplně sami...)
„Jakej byl den ve škole?“
„Ale znáš to, otrava...“
„Je mi to jasný, ale rozjasni to svoje krásný čelíčko...“ řekne, usměje se na mě a políbí mě...když najednou....................
„Nazdar vy dva!“ No to snad není možný, Mirek přišel...
První se vzpamatuje Luki...
„Ahoj, co potřebuješ?“
„Co potřebuju? Mluvit tadyhle se slečnou...!“
„A copak mi chceš říct?“ Mirek se zarazí, pohlédne na Lukiho, ušklíbne a pak spustí...
„Fajn, takže myslím, že si začala chodit s Lukim jen z hecu, trápíš ho a mě taky, protože tě ...mám strašně rád a chci bejt s tebou, ale ty chodíš s Lukášem a tím ubližuješ i jemu, protože ty ho nemiluješ!“
„Fakt a jak to Můžeš vědět?!“
„Prostě to cítím.....................................................“
Mirek ještě říká spoustu věcí, ale já vůbec nevnímám, co říká, jelikož se mi před zraky objevil neskutečný výjev...Mirek si uvědomí, že ho vůbec neposlouchám a ohlédne se směrem, kam se dívám...
Stojí tam a dívá se na mě, to není možné, on tam opravdu stojí!
„Tomášku...“ řeknu tichounce...
„Tomášku!“ vykřiknu a běžím mu do náručí, obejme mě a začne mě tak nádherně líbat......
Je mi úplně jedno, že mě vidí Lukáš i Mirek...je zpátky, TEN, kterého doopravdy miluju...
„Dostal jsi můj dopis?“
„Dopis? Ach tak, jo dostal, říkal jsem si ale, že se mrknu, jestli pro mě to místo v srdci přece jen nemáš schovaný...“
„Mám, je tu jenom pro tebe...“
„A co ten tvůj kluk?“
„To už je vyřešený, s tím se netrap...“ pronesu, když spatřím Mirka i Lukiho odcházet, vím, že oba pochpili, že tu pro ně už není místo...
„Dobře, tak to je skvělý!!!“ vřískne Tomáš zvedne mě do vzduchu, dlouho se mnou točí ve vzduchu, pak si mě postaví na zem a znovu mě políbí...myslím, že umírám! Já jsem táák HAPPY!!!

Závěr...
Jak jsem napsala Tomáškovi do dopisu, všechno jednou končí, ale ne pro nás, spíš naopak vše teprve začíná...:)))))))

KONEC.